Kdyně

Prvá zmínka o Starokdyňském dvoře je známa z r. 1623. Je to záznam o konfiskaci statků majitele Rýzmberka Jiřího Jindřicha z Gutštejna, který se v odboji českých stavů proti císaři Ferdinandovi postavil na jejich stranu. Když odboj ztroskotal, byly Gutštejnovi (který mezitím zemřel) odňaty všechny statky až na Váchalovský mlýn, dům saliterní ve Kdyni a Starokdyňský dvůr. Tento majetek byl ponechán Gutštejnově manželce jako její.

Při úředním odhadu panství hradu Rýzmberk Jana Filipa Kratze ze Scharfensteina ze dne 5.7.1640 se dozvídáme, že čtvrtý dvorec, patřící ke zboží Rýzmberskému se jmenuje Starokdyňský. Podle popisu bylo tehdy stavení na díle z kamene, ostatní (ratejna, komory, sýpky, chlévy a stodola) ze dřeva a šindelem nebo došky kryté. Stavba měla tehdy cenu 200 kop míšenských. Ke dvoru patřilo asi 50 strychů polí v ceně 290 kop. Ve dvoře se mohlo chovat dva páry volů, 6 krav, 4 jalovice, prase a pernatá drůbež v ceně 100 kop. Ke dvoru patřily ještě louky a štěpnička. V 17.stol. byl stateček označen jako dominikální a vlastnil jej purkrabí z Rýzmberka J. Sauer. Podle gruntovní knihy z r. 1707 odkazuje jej Petr Sauer, hostinský ve Kdyni, svým dětem. Petr Sauer byl r. 1685 konšelem a r. 1701 primátorem ve Kdyni. Starokdyňský dvůr po něm zdědil jeho druhorozený syn Šimon Sauer, který se r. 1701 oženil s Markétou Postřekovskou. Dne 30.4.1737 se majetek po Šimonu Sauerovi dělí a Starokdyňský dvůr přechází s jeho dcerou Barborou do rodu Quetonů. Barbora se totiž provdala za bývalého koutského purkrabího(?) Jakuba Quetona, po němž dědí dvůr jeho syn Václav. Ten ho prodal r. 1796 Karlu Matěji Slavíkovi, advokátu v Domažlicích a poté panskému úředníku na panství Kout. Jeho manželka pocházela z rodu von Schwind. U své tety zde proto prožil v l. 1811-12 část svého mládí rakousko-německý malíř a profesor Akademie výtvarných umění v Mnichově Moritz von Schwind (21.1.1804 Vídeň – 8.2.1871 Pöcking). R.1842 předal Karel Matěj Slavík Starokdyňský dvůr svému synu i s dluhem 8.000 zlatých a výměnkem 500 zl. ročně a odstěhoval se do Domažlic, kde 10.9.1843 zemřel. Jeho syn František Slavík se účastnil politického života a r. 1848 byl zvolen poslancem na sněmu v Kroměříži za liberální německou stranu. František Slavík byl i členem obecního zastupitelstva ve Kdyni. Jeho manželkou byla dcera Ludvíka Tšídy, administrátora, inspektora a akcionáře kdyňské přádelny. Tehdejší "Zámeček" vypadal jinak než dnes. Do dvora vedla dřevěná vrata, překlenutá zděným obloukem, na němž byl zazděn znak rodiny Slavíků (čtvrcený erb, ve kterém se střídá jelen se slavíkem). Hlavní budovou byl zámeček s věžičkou. Proti němu stála starší chalupa, která byla pronajímána tkalcům z továrny jako dílna. V hlavní budově se čepovalo pivo, k čemuž měla rodina Slavíků povolení od r. 1832. V 80. letech 19. stol. "Zámeček" vyhořel, ale byl obnoven. U "Zámečku" byla zahrada a malý park se vzácnými stromy a okrasnými keři a květinami. Později se park zrušil a stromy vykácely. Koncem 19.stol. "Zámeček" několikrát rychle po sobě změnil majitele. Nejprve ho synové Františka Slavíka prodali za 10.000 zlatých Josefu Esslovi, osobnímu sluhovi císaře Františka Josefa I. Ten ho krátce nato prodal Wolfgangu Weberovi, který však pro nedostatek peněz odprodával pole, patřící k "Zámečku". R. 1887 byl "Zámeček" odprodán v dražbě za 12.000 zlatých. a r. 1888 jej koupil bývalý důstojník Adolf Frank. Za něho se na "Zámeček" sjíždělo mnoho návštěv. Po šesti letech ho opět prodal, tentokrát za 14.500 zl. J. Kalčíkovi. R. 1903 koupil jej se zahradou za 11.600 korun Čeněk Redl, otec herců Bohuše a Čeňka Redla. Redl "Zámeček" přístavbou rozšířil a zřídil v něm penzionát, který byl hojně vyhledáván zvláště letními hosty, aby zde trávili své prázdniny v klidu a krásné přírodě. V l. 1908-1912 zde pobýval mistr Alois Kalvoda, který zde zřídil malířskou školu. 1.světovou válkou byl slibný rozvoj penzionátu "Zámeček" zabržděn, až penzion zanikl a z hostinských pokojů byly zřízeny nájemní byty. Do r. 1928 byl "Zámeček" v majetku vdovy Barbory Redlové, která zde pronajímala hostinec. Od ní jej koupil Kamil Souhrada, který zde opět zřídil penzionát. Ve druhé polovině 20. stol. zde fungovala restaurace "Zámeček". Objekt postupně chátral, přišel i o svoji charakteristickou věžičku, a koncem 80. let se dokonce uvažovalo o jeho zbourání. Po r. 1990 se Zámeček dostal opět do soukromého vlastnictví a je nepřístupný. Jedna zajímavost na závěr: v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze je uložena daguerrotypie P. Kohlbecka ze 40. let 19.stol., na které je zachycen kdyňský zámeček (má to být první známá signovaná daguerrotypie fotografa z Čech, vytvořená v exteriéru).

Text: historie
4.10. 2021 - Jakub Jiří Šmíd - tajemník města Kdyně (+ 31.03.1943 - Osvětim) upravil Miroslav Böhm