Kaceřov

První písemná zmínka o Kaceřově pochází z roku 1312, kdy se o něj přeli Friedrich Hager a Jindřich starší z Hartenberka s klášterem ve Waldsassenu. Spor byl vyřešen soudně tak, že po dobu života měli majetek užívat Friedrich Hager a Jindřich starší jako leníci Waldsassenu a po jejich smrti měla tato část Kaceřova připadnout klášteru. Další část vsi však drželi jiní majitelé. Písemně je doloženo, že 30. března 1318 prodal Habart Primaschel z Hartenberka veškerá práva na polovinu vsi, drženou Friedrichem z Gätzengrünu, bratrům Bertoldovi a Friedrichovi z Gätzengrünu, kteří ji věnovali klášteru ve Waldsassenu. Větší část vsi tak držel klášter a jen menší část zůstala v rukou rodu Gätzengrünerů. Dne 5. června Wolfhart Gätzengrüner prodal jemu náležející část vsi Jindřichovi Reissengrünerov a taktéž učinil klášter ve Waldsassenu.

Kaceřov se tak dostal do rukou rodu Reissengrünerů. Jaký byl následující majetkový vývoj vsi, nevíme. V blíže neznámé době ji získal do rukou rod Perglárů z Perglasu a v jejich vlastnictví zůstal až do r. 1795, kdy zemřel poslední z tohoto rodu Karel František. Před svou smrtí uzavřel smlouvu se čtyřmi poddanými z Kaceřova a Chotíkova, kterým prodal kaceřovské zboží. Majitelem Kaceřova se tak stalo čtyřčlenné sdružení poddaných, které se však záhy rozrostlo na čtyřiatřicet členů. Již roku 1808 prodal jeden ze spolumajitelů, Jan Wolfgang Dobrauer, svou část příbuznému Josefu Schusterovi a jeho manželce Kateřině, rozené Dobrauerové, podobné odprodeje pak pokračovaly i dále. Ještě roku 1825 však J. G. Sommer uvádí celkem pětatřicet spolupodílníků kaceřovského majetku. Jelikož jeho správa vázla a konsorcium se dostalo do dluhů, byl celý prodán r. 1845 Josefu Augustu Hechtovi. V následujících letech se v jeho držení vystřídalo několik dalších majitelů, až ho roku 1936 koupila ve veřejné dražbě firma Jan Lehrmann a synové z Plesné. Ti pak Kaceřov udrželi v rukou do konce 2. světové války. Po válce byl majetek Lehrmannů zkonfiskován a dán do péče národní správě, z níž poté přešel na správu státních lesů. Zámecká budova sloužila po roce 1948 nejprve horskému pastevnímu družstvu, poté byl využíván místním jednotným zemědělským družstvem. Jednotné zemědělské družstvo nenakládalo s budovou zámku jako s památkou, naopak se v padesátých letech 20. století snažilo o zrušení její státní památkové ochrany. K tomu sice nedošlo, nicméně stavba byla využívána zcela nevhodně pro potřeby provozu družstva, takže není divu, že počátku devadesátých let 20. století se dožila ve značně zdevastovaném stavu. Dnes patří kaceřovské obci a i když je opatřena novou střešní krytinou, zbylá část je v neutěšeném stavu. Historický vývoj Kaceřova a jeho držitelů dokládá, že ves tvořila centrum šlechtického statku. Zmínky o prvním Perglárovi na Kaceřově Götzovi z let 1472-74 nás opravňují k tvrzení, že ve vsi již stálo panské sídlo. Přímé zmínky o něm jsou však velmi pozdní, neboť pocházejí až z konce 18. století. Původní tvrz byla opuštěna snad ještě ve druhé polovině. 15. věku a majitelé si zřídili nové sídlo jinde. V těsné blízkosti Libockého potoka, nechali vystavět novou tvrz neznámé stavební podoby. Jejím stavebníkem byl zřejmě již Götz nebo některý jeho nástupce. Do dnešní doby se z ní však dochovala pouze severní a části západní a východní obvodové zdi, využité při stavbě pozdějšího zámku a výrazně se odlišující tloušťkou od ostatního zdiva. Dobře dokumentována je až kaceřovských zámek. Byl založen někdy kolem roku 1770 Karlem Antonínem Perglárem z Perglasu. Při výstavbě nového objektu byly použity zbytky starší tvrze, doplněné do tvaru téměř pravidelného čtverce. Jeho stěny byly zdobeny mezipatrovou a korunní římsou, okna přízemí měla prosté maltové rámce, ale okna patra zvýrazňovaly nadokenní prolamované římsy a oddělovaly ploché lizény, nároží zvýrazňovala bosáž. Patrovou stavbu kryla mansardová střecha. Vstup do přízemí vedl od severu dveřmi uprostřed trojosého průčelí. Jím se vcházelo do střední chodby, při jejímž východním boku se rozkládaly dvě místnosti, při západním boku pak místnost jedna a schodiště do patra. Jižní část přízemí doplňovala další trojice místností. Všechny byly zaklenuty valeně s výsečemi, velká místnost uprostřed jižního průčelí byla ozdobena dosud dochovaným bohatým štukovým dekorem s nástropní malbou. Obdobnou skladbu mělo rovněž patro. Od doby výstavby se podoba kaceřovského zámku prakticky nezměnila. Posledních několik desetiletí mu však nebyl osud příznivě nakloněn. Jednotné zemědělské družstvo ho využívalo zcela nevhodným způsobem k zajištění části přidružené výroby, nakonec však budovu opustilo a nestaralo se o ni. Jelikož zámek nebyl od osmdesátých let 20. století pravidelně udržován, chatrnou střešní krytinou začala prosakovat voda, která postupně ničila konstrukce krovu i obvodové zdivo. Došlo k narušení stropů patra, omítka začala opadávat v celých pásech. Až současný vlastník zámku, kaceřovská obec, přistoupila zatím alespoň k opravě střechy.

Text: historie
29.1. 2006 -