Drslavici, předkové Černínů, si v dávné době znepřátelili svého krále tak, že na ně smrtelně zanevřel a rozhodl se je vyhladiti. Nepřátelé Drslaviců se ochotně nabídli k těmto službám králi, neboť očekávali, že obdrží za odměnu jejich zabrané statky. Přitrhli k tvrzi s početným, surovým vojskem, zlezli hradby, zmocnili se tvrze. Nastalo strašlivé, bezcitné vraždění, jemuž měli padnouti za oběť veškeří Drslavici. Nešetřeno mužů, nedbáno úpění žen a pláče dětí, všichni byli pobiti do jednoho, neboť král dal rozkaz, aby byli vyhubeni.
Když dodýchali všichni, kdož byli v tvrzi, odtáhli nepřátelé, vyloupivše v ní vše, co mělo nějakou cenu. Teprve potom se odvážili poddaní vyjíti ze svých chalup. Pospíšili do tvrze shlédnout, co se stalo s jejich vrchností, neboť odtud slyšeli nejen třeskot zbraní, nýbrž i srdcervoucí nářek. S obnaženými hlavami stanuli nad mrtvolami svých pánů. Želeli jejich záhuby, neboť Drslavici byli dobrou, shovívanou vrchností. Vykopali jim hroby, uložili je s poctou v lůno země. Vrátili se do zpustošené tvrze, prošli prázdnými komorami a pustými, vydrancovanými síněmi. Jednoho ze sedláků napadlo, aby se v černé kuchyni podíval do komína. A tu hle, v komíne byla ukryta služka s malým pacholetem - nejmladší ratolestí Drslaviců – jež jako zázrakem zůstalo ušetřeno krvavé pomsty. I podivili se velice a politovali nebohé děcko: „Chuděnec, jak je od sazí černý! Bůh nám ho zachovej, aby nám byl někdy pánem milostivým!“ Ukryli ve vsi chůvu s děckem, a když se po letech utišil hněv prchlivého krále, oznámili dospívajícímu hochovi, z jakého je rodu a jaké dědictví mu přináleží. Král se nad ním smiloval, vrátil mu statky jeho rodičů i jeho rodnou tvrz. Mladý rytíř byl pak na památku svého zachránění v komíně nazván Černínem a jeho rodná tvrz slula od té doby Chudenice. Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků.Text: pověsti
18.4. 2008 - Jiří Holub
|
Přihlášení |
