1.162., 25. května. (Jan mladší od Háje Janovi Živnůstkovi Dačickému, měštěnínu Starého města Pražského u sv. Haštala u vody bydlícímu.)
Zdraví i všeho dobrého od pána boha všemohoucího vynšuji a přeji můj nejmilejší pane Jene spolu s paní manželkou vaší, přál bych upřímně rád, byšte zdrávi byli a dobře se měli. Podlé toho žádám vás, jestli ste zdrávi, abyšte se přičinili o to a panu otci mému milému pomohli housliček ňákých dobrých koupiti, nebo chci se na ně učiti, nebo je u nás jeden Uher známej pana preceptora, ten umí dobře hráti, on mě chce učiti; nebo sice kdyby u nás laciný byly, koupil by mi je, a také kupci neprodávají jich u nás žádných, leč někdy některý študent vynese je na tarmark staré, ale za jeden říšskej, nebo pravil pán, abych raději psal o ně do Prahy, že u vás za 4 fl. notné koupí. Napospěch sem psal, nemějte za zlý, nepostačoval čas. Prosím vás, napište mi také něco ! Pánu Bohu vás poroučím. Datum 4. Junii podlé starého kalendáře. Jan mladší od Háje m. p. 2. 1622 ke sklonku m. července. (Jan Litvín z Říčan Janovi Živnůstkovi. Na počátku latinská průpověď : Pán budiž s námi.) Christus nobiscum stato. Včera nebyvši doma, co sem dostal, odesílám, důvěrně a velice žádaje, že s milými a dobrými přátely věrné rady udělí a kdyby možné bylo, poněvadž k cuku jde, v mé těžké turbaci, ano i mé nejmilejší. Z. nás navšíví, záduší zejská, nabo nemám, kdo by mě a mou nejmilejší těšil, raddy udělil, nebo každý své pře jest dítě. Bohu se ve všem poroučím, jen dobrý přítel aby byl resolucí pohotově. S tím sem jeho do smrti volný a upřímný. Čeho žádám, ku přečtení posílám, vostatek ve všem nejmocnějšímu ochránci svému se poroučím. 3. 1622 v srpnu. (Jan Litvín z Říčan Janovi Živnůstkovi Dačickému.) Čím více čert s holomky svými bujnější, Tím Bohu věrni stálejší a věrnější. V jakých terniních, můj velice důvěrně milý pane příteli, postaven jsem, vyslaný oznámí. Nic mne to dokonce neděsí, nýbrž víceji těší, tak že spatřují mého milého Pána Boha lásku, potažen jsouc v počet věrných, kteří pro jeho svatou pravdu všeckno své opustili a jeho cest následují. Ukážeť Ten Pán a opatří Sareptu v něho doufajícímu; přispěje rychle mimo naději tyranův ku pomoci a k osvobození věrným svým, nedopustí pravice jeho svatá na věrné své a silně doufající v jeho svatou milosť víceji, nežli by mohli snésti, jen když v protivennstvích a pokušeních stálí mu zůstanou. Opustměž tehdy s chutí ty časné věci a hleďme pilně věčných; tyť nás konnečně, když jen věrni zůstanem, neminou. Co o Uhru neb od Kladcka nového i o sněmě říšském slyšeti, za oznámení v důvěrnosti žádám. Pana Laurence i jiných Bohu věrných velice pozdravuji, modlitbám jich se poroučeje, v té naději jsouc postaven, že v stálosti a věrnosti k Bohu umdlévati nebudou, nýbrž více a více se v té víře a naději pravé a neomylné sílíce, vysvobození os všemohoucího a nejnepřemoženějšího vítězitele očekávati budou, nam veniet et non tardabit. S tím zůstávám váš upřímný přítel do smrti. Posílám Vám tyto dvě průby k přečtení, zkrze něž i jiné mně můj milý Pán Bůh průbuje; a že na mě laskav jest, tím to osvědčuje. Budiž jméno jeho svaté ze všeho pochváleno. Vím a jsem toho jisť, že ještě větší lásky dosáhnu, když ta slavná slova uslyším, nebo děl : služebníče věrný, vejdi v radosť Pána svého. 4. 1622 v srpnu. (Jan Litvín z Říčan Janovi Živnůstkovi. Na počátku průpověď : Bozi nechť dají Tobě, cožkoliv žádáš a sobě přeješ, vždy ať Ti vedlé přání vše dobré plyne.) Dii Tibi dent, quidcunque petis, quaecunque precaris, semper ex animo prospera cuncta fluant. Můj velice důvěrný pane příteli ! s prodloužením očekávaje od něho potěšení v těchto nyní bídných a neřestných časech, v kterýchžto mylý počet věrných bohu a bližním se nachází; ač Pán Bůh má své, kteří opravdově jemu i bližním věrni jsou, však i mezi těmi dvojí se nacházejí : jedni bez strachu, odevřeně (neostýchajíce se tohoto bídného světa) víru svou vyznávají a pro nic časného neheichlují; druzí pak poněkud Nikodema, Tomáše následují, a pro mizernou slávu anebo statek pochlebují, a tudy své milé duši škodí; ale i těch napraví Pán a nedopustí jim dokonce klesnouti, když jen časně se upamatují. Stálých pak a věrných, kteří opravdově jemu věrni jsou, svou svatou milostí a duchem svým svatým utvrdí, stálé a věrné sobě učiní, tak že satan i svými nástroji proti nim nic nezvítězí, nýbrž vítězné je učiníc rychle obveselý a potěšením a radostí srdce jich naplní. Amen. Co jsem za odpověď dal, příležitě odsílám, učinil jsem proto, abych bezpečnější sebou byl; a taky mi se vidí, že což tam psáno, s tím budoucně ostojím, nebo i to jest na výkladích, mělli bych o ten dekret psáti, čili toho tak nechati, dobrého zdání žádám. Posílám psaní strany těch škod, bojím se, že málo obdržím, nebo dat census honores, pauper ubique jacet. Zde hrozí, že pět kornet Dampírovských tudy potáhne; někteří prý praví, že mi je chtějí položiti na mý krunty, což mi se zdá, že jsou klevety. O Man(sfeldovi) že na hlavu poražen, Halberštatský od Spinuly tolikéž, Poláci že markraběti z Durlachu zemi všecku popelem položili, lidi všeckny až prej do kočty pobili, též Fri(drich) na třech koních že z Heidelberka sotva ujel, Kladsko že se podalo, Uhři dokonalý juž akord učinili, se silně rozpráví; pokudž co toho jest a co tak dobrého věrným ku potěšení slyší, věřím, že se se mnou zdělí a všem bohu věrným mé přátelské služby a věrné modlitebné vynše oznámí. S tím zůstávám jeho do smrti volný a upřímný Amore, more, ore, re. 5. 1622 v září. (Jan Litvín z Říčan Janovi Živnůstkovi.) Můj velice důvěrně milej pane příteli ! na pánu Bohu vám všecko dobrý věrně vynšuji a žádám. Souce nyní mysli roztržitý, schválně k Vám posílám za to důvěrně žádaje, pokudž co dokonale jistého víte, že mi v důvěrnosti oznámíte. Má nejmilejší divné naopak noviny mi přinesla, ale já jim nevěřím. Pana Laurence, pana Voř(echovského) velice nastokrát pozdravuji a služby své vzkazuji, z Moryvy, Slízka, z Uher i od Drážďan co jistého se slyší, věřím, že mi oznámí. S tím zůstávám jeho do smrti upřímný a volný přítel. Patientia. 6. 1622 v listopadu. (Jan Litvín z Říčan manželce své Dorotě.) Má nejmilejší ženo ! Ten nejmocnější svrchovaný pán račiž vás na duši i těle mocně chrániti a v dobrém a šťastném zdraví společně s potěšením nám shledati popříti rač amen. Teď vám to máslo posílám, věřím, že je dobře opatříte. Náš pan Pešík mi daroval třiceti votep slámy, taky ji vám na řezanku posílám. Ach mý nejmilejší srdce, jeliž mi mezi těmi vlky tezkno; dnes u voběda u pana Pešíka býti mám s knězem Petrem, kterýž s svou milou církví dnes se rozžehnávati bude. Zejtra bych měl jeti na Hluboš, ale nepojedu, až od vás psaní dostanu, však obávaje se neštěstí ňákého, jak rozuměti budu, tak se opatřím. Vedle toho vám oznamuji, že mi Trnka v tichosti včera pověděl, že ve vašem mleyně ouředník již tři dni ječmen mlátiti dal, omlátili ho 22 strychy. Mělo-li jest to se podlé přípovědi komisařů, že vaším ničím se heybati nemá, státi, budete věděti se o to jak domlouvati, mohltě raději v Votmicích dáti mlátiti, pokudžby přece ten, o kterénž se mluví, náš dobře dobytý stateček držeti měl a my neměli svého dvora a buď cele nebo polovici vesnic míti. Bůh uchovej, abychme mezi těmi vlky v tom domě měli tu zůstávati, ale mám naději ku pánu Bohu, že ten dvůr i ty vesnice obdržíte a od toho jako svého vlasního podlé nejvyšší možnosti neupustíte; jestliže by pak z mušení, kteréhožto nyní více než práva užívá, přistupovalo na tu Tmáň s Lounínem, prosím nezapomínejte o statek, ať s našimi dobrými přátely okolními jest ujištěno. Dnes Malovec domu silně přijel, strojí se prej s Litenskými na sněm. Oč jste mi kolivěc poznamenali, to vyřídím, nežli strany Julky nic jste mi neřekli, až paní Benšlicová mi pověděla; když jste tak kázali, taky jsem k tomu povolil. Prosím vás velice, mý srdce, kupte mi těch pilulí a proste pana doktora, ať mi ňáké dobré počištění po vás pošle nebo že v prstech a hlavě tak plno flusů mám, div se nezdusím, dnes sem jedno kašlem a druhý strachem skoro nic nespal. Pana Jana ode mne velice pozdravte a jestli co tak jistého a potěšitedlného ví, po této fůře ať mi v důvěrnosti napíše, a psaní sedláku, aby je někde zašil, odevzdá, nebo do vašeho psaní zapečetí; nebo pan primas divné věci provozuje. Ty dvéře za kuchyní že zazdíti dá, nebo prej, že mu se v zámku vždyckny v noci stenčuje, že musí tam někdo prej s těmi dveřmi choditi a nemyslí blázen, že v spůsobu komisařů čert tu hospodaří a čeká na primasa, když na něj varta přijde, aby jej vzal, tak potom se upokojí. My pak zůstávajíc v ochraně nejvyššího s radostí a potěšením (snášejíce tyto neřesti a průbu boží mile) očekáváme pána a silně tomu věřme, že nás z těch okovův vysvobodí, rychle potěší, a požehnáním svým zde časně i potom věčně obohatí, jemužto vás, sebe i jiné Bohu i nám věrné v ochranu a stráž jeho svatých andělů poroučím. Ta všemohoucí věčná moudrost rač vás v řízení věcí vašich sama říditi a spravovati, jim žehnati a zdravou, veselou s dobrým kontentem ke mně se všemi našimi doprovoditi. Amen. Pana Laurence velice i paní manželku jeho pozdravuji a své přátelské služby vzkazuji. Vás pak, má nnejmilejší ženo (ač juž podlé vůle světa chudý, však u Boha hrubě mimo mou zasloužilost bohatý), do smrti věrný manžel zůstávám. Soudek ňáký asi vědro starého piva prosím mi kupte a po této fůře mi pošlete; nebo nemají tu juž nikde starého piva a já bílého nesmím pro můj mdlý žaludek píti. Mý nejmilejší srdce ! Této hodiny pan Nikodem ke mně poslal oznamujíc mi, že ti komisaři na královém dvoře se zastavovali a ňáké listy, které (v) vašem pokoji našli, tejně hejtmanu okazovali, a že se jeho tu prey hrubě doteyče, jako by on něco psal. Mám naději, že ty lístky, jak v Praze byly, jestli mi on taky ňáké kunšafty psával; jinýho nic nesmeyšlím. Formanu, který slámu veze, tři kopy sem od fůry dal, má zaplaceno. Já na všecky věci hrubě myslím, jen brzkého vašeho shledání s radostí čekám. 7. 1622 v prosinci neb 1623 v lednu. (Jan Litvín z Říčan Janovi Živnůstkovi. Na počátku průpověď : Pán budiž s námi.) Christus nobiscum stato. Můj velice důvěrný pane příteli, jaký nyní můj život jest, kdybyšte věděli, vím, že byšte mě politovali; však ze všeho buď Bůh pochválen. Vím a silně věřím, když se jemu líbiti bude, že pomůže i zpomůže ze všech neřestí a své věrné všeckny obveselí a potěší. Resoluci mi má nejmilejší žena poslala; bůh sám suď jaká jest, nežli jestliť jest sama od těch vesnic upustila a 6000 že za to vezme, se prohlásila, nač jest potřebí se raditi, nic míněji jí píši, aby domů přijela, tak abychme o to spolu promluviti mohli, nebo jest potřebí na budoucí věci mysliti, abychme se nyní nezapletli. Prosím velice, přijeďte s ní; já jsem včera avizi dostal, tak že opět nehrubě bezpečně v té kleci zůstávám. Pomáhej a ochraňuj Pán Bůh. mezi tím dobrý pozor na sebe dám, pokudž by přece má žena v ňákou smlouvu (ač jí, když resolucí vyšla, potřebí není) se dávala. Píši jí, aby do desk ona nic nekladla. Nechť ten klade, který ji toho odsoudil anebo ten, který prodával. Prosím, řekněte paní strany těch lidí, které jsem propustil a jim vejhosty dávno dal, jak v těch vesnicích, tak i v městě; slyším, že Písaříček s Mydlářem praví, že mají starší střevíce než ty vejhosty jsou a že je před Mydlářem skládati musejí. Ať paní před paní hraběnkou se ohlásí, že propuštěni jsou. Já od toho neupustím, a z pečeti své, ano i sebe klamače neudělám, bych měl se s někým notně zdrhnouti. Strany té děvečky, južli pokoj jest, mi, prosím, napište, ač vím, že paní pravila, že ji paní hraběnce propustí; ale jsouc otec její se všemi dětmi dávno ode mne propuštěn, práva žádného k ní paní hrabínka nemá, nežli já a má žena, poněvadž jsem to o vejhostu vymínil, k nim máme. Co věrným k potěšení nového slyšeti, věřím, že se se mnou sdělíte. Pana Laurence na stokrát i jiných Bohu věrných velice pozdravuji a mé služby vzkazuji. Váš pak upřímný a volný přítel do smrti zůstávám. Náš pan Pešík všecken zelpilý z Prahy tudyto jel, nevěřím, než že jest se madlachů nažral; divný věci působil, že za císařem do Řezna pojede, pravil. 8. 1623, 2. Febr. (Vácslav Pešík z Komárova Janovi Živnůstkovi.) Slovutný pane Jene Dačický, pane příteli můj zvláště milý, zdraví a jiného všeho dobrého od pána Boha vám žádám; podle toho vás žádám z tý důvěrný lásky, že to pro mne učiníte a s mým s tímto vysláním J. M. knížecí tuto mou odpověď, kterou dávám na pana prokuratora J. M. císařské obžalování který se na mne toho bohdá nneprokáže, jakou na mne žalobu vede, poněvadž sám nemoh sem do Prahy přijeti pro nedostatek zdraví svého. Můj milej pane Jene, zase se vám toho vším dobrým přátelstvím chci odměniti, což tu pro mne učiníte; s tím pán Bůh s námi se všemi býti reč. Dat. v Podluzích den památky hromnic léhta 1623. Vácslav Pešík z Komárova. 9. 1623 v březnu. (Dorota Říčanská ze Sulevic Janovi Živnůstkovi.) Pane Jene Dačický ! na pánu Bohu vám dobrý a šťastný den vynšuji, vás za to velice hrubě prosím, že mně tak mnoho k vůli učiníte a k ouředníkovi dojdete, pokudž můž býti, aby sem do domu přišel a ceduli sebou vzal, kterou sem dala Skořepou mlynářem spodním mým udělati, což zadržel jak vepřů, tak měříčnýho, poněvač jsem já již po hromnicích ten pátek víc platu za mlejn přijala, od toho času jí se taky víc nic ujímati nemíním, prosím že mi to k vůli učiníte, neb paní hrabínka, což nepochybuji o tom taky poručila, velmi o tom povídala. Dorota Říčanská m. p. 10. 1623 před m. květnem. Osvícenému knížeti p. p. Zdenkovi Vojtěchovi z boží milosti sv. Řím. ř. knížeti a vladaři domu Lobkovského oc. Osvícené kníže a pane pane milostivý ! Vaší knížecí Mti. k milostivé paměti přivozuji mou pokornou žádost vždy nepřestávajíc V. k. Mti. pokorně prositi pro odplatu boží, že se za mne k JMC. HOŘOVICE HRAD. přimluviti ráčíte, aby JMC. ráčila se na mne okem milosrdenství ohlédnouti a mne dle mé spravedlivé žádosti uslyšeti, věno mé i co nad věno mně od mého nejmilejšího pána přidáno jest, milostivě poručiti vydati aneb některé vesnice v té sumě kdekoliv mně k užívání poručiti dáti. Neb milostivý kníže, nechť V. k. M. při sobě milostivě posouditi ráčí, co mi to věno platné jest, když ho neužívám a poněvadž smrtedlna jsem, dne ani hodiny smrti své nevím, kdy mne pán Bůh z tohoto bídného světa povolati ráčí, umra já kdykoliv, to věno i co nad věno jest mi přidáno, tam by zůstalo a já svého ubohého pána, který jest o všeckno přišel, v té největší nouzi bych po sobě zanechati musila, tak abych aspoň pánu mému lepší srdce k zůstání v vlasti své přidati mohla. A kdyby se to státi mělo a můj nejmilejší pán zde v vlasti své zůstati neměl (tak jak mi slzavýma očima to říkal, má-li zde v takový bídě a nouzi zůstávati, že raději sobě volí někam z vlasti své zaleza hladem umříti), nnení možná jináč, nežli že bych nad tím žalostí umříti musila. Což věřím, že žádosť mou pokornou a slzavou oslyšeti neráčíte. S tím se k milostivé paměti V. k. M. poručena činím. Za V. k. M. na modlitbách trvající Dorota Říčanská ze Sulevic. 11. 1623, 9. května. (Anna Živnůstková bratru svému Janovi Živnůstkovi Dačickém.) Zdraví téhož bratře Jene můj milý od Pána Boha vám s manželkou vaší vynšuji a žádám. Psaní vaše jest mi dodáno od Pavla Pražskýho, z kteréhož porozumívám, že nehrubě dobře se máte HOŘOVICE HRAD. podlé těla i duše. Přála bych vám toho i sobě, abychme se i mohl polu ještě shledati. U nás buď Pán Bůh pochválen náboženství ještě s pokojem zůstává, nevíme dlouho-li, okolo nás všady lid nutí, mnozí s pláčem ucházejí, manželky s mužmi rozlučovati chtí, kteří se přestoupiti spečují, a to vše jesuitské plemeno činí. Můj Tobiáš se hněvá, že jste mu nic nenapsali; prosím vás, napište mu. Dokud mu nebudete psáť, že žádné odpovědi nedá. Jestli milý Pán Bůh nám dobrého zdraví popřeje a shledáme se, tehdy štoučku plátna vám chovám. Však vás žádám, že mýmu Linhartovi klobouček nějaký koupíte. S tím se dobře mějte a paní švakrový ode mne velice pozdravte. Co nyní dobrého u vás se jedná, zprávu nám s Tobiášem učiňte. Datum v městě Dačicích 9. Mai anno 1623. To vám oznamuji, že Uher i Turek zase vzhůru jest. Pán Bůh nás rač chrániti. Anna Živnůstková, sestra vaše upřímná až do smrti. 12. 1623, 17. května. (Vácslav Pešík z Komárova Janovi Živnůstkovi.) Slovútný pane Jene Dačický, pane a příteli můj zvláště milý ! Zdraví a jiného všeho dobrýho od Pána Boha přeji vám věrně rád. Nemohl jsem toho pominouti, abych vás neměl touto cedulkou navštíviti a přezvěděti, jak se na zdraví svém máte; nebo jsem slyšel, že ste stonali; vondyno, kdy sem v Praze byl, nemohl jsem se s Vámi shledati. Já pak až posavád nevím stranu statečku svýho, zůstane-li mi, či mi jej taky vezmou. Prosím Vás, že mi napíšete, co tak dobrýho v Praze slyšeti je. JMst Císařská (jsem) slyšel, že ráčil do Vídně vyjeti hned v pondělí z Prahy; komu jest poručeno na místě císařským, prosím, že mi napíšete. Můj milý pane Jene, prosím vás, že mi oznámíte, je-li co toho, že by měl Uher zbouřiti se, že by měl až do Moravy stráfovati, u nás se o tom rozpráví. Pak nevím, je-li to pravda vo kurfiřtovi saským, co se slyší, při kom jest, prosím že mi napíšete, můj milej pane Jene, co tak slyšeti je, já se vám toho zase vším dobrým odměnním. Vypravte se mezi nás brzo do našich končin neb na vás často spomínáme s pánem. S tím vás Pánu Bohu poručena činím. Datum ve středu po neděli cantate léta 1623. Váš dobře známý. 13. 1623 v červnu. (Jan Litvín z Říčan Janovi Živnůstkovi. Na počátku průpověď : Žije posud Pán, který na mne pokušení posílá. Buď s Bohem.) Vivat adhuc Christus sollicitudo. Vale. Můj velice důvěrný pane příteli ! Souce toho hrubě žádostivi s vámi jen, není-li možné dýle, asi na pár hodin se shledati, důvěrně žádám, že ke mně na kočárku, který posílám, přijedete; nic vás zdržovati nebudu. Vedlé toho velice žádám, že tento list samý mé nejmilejší ženě dodáte a za přečtení jeho, co píši, žádati budete; v pravdě nic to vzetí statku, nic chudoba, nic všeckny neřesti pro mého Boha a jeho svatou pravdu těžké mi nepřišly a nejsou, jako to mě nyní až do nemoci přivedlo, že juž zkrze několikeré psaní z mé ženy poznávám, že od poznalé pravdy a toho vzáctného slova, kteréž mezi jinými věrnými i v cizích zemích a nás manželích, že tak vroucní a Bohu věrní sme byli, chce odstoupiti a hanějíce pravdu a náměstky boží, věrné kazatele a správce naše, k lhářům, svůdcům a pletichářům přistoupiti : pozanl jsem to, když ty věci, které ste zakopali, se vyzdvihly a do Prahy odvezly, že praktika jest, nyní se vyjevila, když vymyšlené lži se sepsaly a vymyšlené lži, an Bohu to vědomé jest, se mluvily a smyslily, ješto hrdlem poctivosti žádný toho by neprokázal. Dosti by té lži bylo, kdyby mě kdo, čehož mě Bůh ostřiž, v ňákém skutku postihl, ale že sme sobě prej katoličkou bejti smyslili a že prej ten, který v poslední hodinu přišel, takovou záplatu vzal, jako ten první. Nepřináleží to k tomu, přináleží to ku pokání, v kteroukoli hodinu hříšný se od cesty nepravé obrátí a činiti bude pokání, pán že jest hotov se smilovati. Ale odstoupiti od poznalé pravdy, jest hřích proti duchu svatýmu, kterýž časnou i věčnou pokutu nese; neb syn Boží, ta věčná pravda, pověděl, kdo mě zapří před HOŘOVICE HRAD. lidmi, já jej zapřím před otcem mým nebeským, a lépe jest cesty pravdy nepoznati než od poznalé kvůli svůdcům, lhářům a...... spustíce se Boha odstoupiti. Jestli se co toho, čehož Bože uchovejž, stane protestýruju, že přede vším světem, kde mě Bůh obrátí, to nejhroznější zlé mluviti a bohdá s jinými ty svůdce a svůdnice dříti pomohu. Plura coram. Pana Laurence nastokrát pozdravuji i jiné. Paklibyste, můj velice důvěrně milej pane příteli (ač té naděje nejsem), ke mně přijeti nemohl, velice žádám, že tento list sami ženě mé náležející dodáte a v tom takovém bludu, co se předně náboženství dotejče, nad čímž skůro umírám, napravíte. Co se pak těch vymyšlených lží dotejče, poněvač, toť Bůh ví, toho nic není, aby té nebohé děvečce, která přes deset let slouží, dobře a poctivě se chovala, takové křivdy nečinila, nýbrž ji radči, mělaliby v domnění bejti, služby propustila a k rodičům odpustila, tak aby většího naříkání, kteréž každého dne slyším, až domnění hrozného, ale nepravdivého, sjíti mohlo pakli ne, aby to do povětří se uvrhlo, a místo hněvu v lásku a v milost obrátilo, neboť vrchnost můž říci, co chce, ale jiný nechť se nerovná, sice u nás každá děvečka v tom domnění byla, ano i s takovým tomu rovným pocportem se obešla. O nových věcech budu od vás ústní bohdá oznámení očekávati. Má rozmilá žena též mi píše, že kurfiřt lid obdankoval a ten lid že se dal všecken k Mansfeldu; ale já zde slyším jinak. Též mi píše, že prej JMC. všeckny ty věci kurfiřtu potvrdí, kterých žádá a tu že JMC. s kurfiřty Mansfelda skrotí. Bůh opatruj své věrné a vysvoboď je ze všech neřestí. Amen. 14. 1623 v m. červnu. (Dorota ze Sulevic Janovi Živnůstkovi.) Můj vzláště milý pane Jene Dačický ! Pán Bůh rač vám dáti dobrý a štastný den. Schválně tohoto posla posílám nemohouce se tomu vydiviti, co se to děje, že sou včera pro mne nepřijeli, an jsem o tom psala, též taky po Štěchovi skázala ! Ach bože, což mám malou pomoc, v tý konský práci, já bych dnem nocí pracovala a jiný aby vesel byl. Jistě já ustávám a jak sobě řeknu, co sem mínila udělati, udělám, neb vidím, že čím dál hůř. Není divu, zvyklost druhý přirození. Čím hrnček navře, zapáchá. Dost že prej pěkný fraucimor na Podluzích, však kdyby tolik trápení pocítili, jako já a takový bydlo měli přes 22 lítě, vyšlo byjim z krásy, s cizími muži leflovati. Moh pán prvé tu, kde do hnízda píro naspřahal, vzíti, aneb tu vrtěnu některou sobě rovnou. Já měla dnes býti při postoupení mlejna; a zejtra do Hořovic bych měla jeti, však ne do toho sodomskýho domu, nežli do něčího jinýho, mohlo by se mi srdce rozpuknouti. Od neděle jsem zde, trvám, že mne pán rád uhlídá co sůl v očích i s tou svou.... Aby takový řád čert vzal; nechám všeho, tak budu do Prahy psáti a oznámím, že bych se ráda hnula, ale pán že o mě nestojí a že pro mne nechce poslati. Pěšky jíti nemohu. Aby takový kvasy čert vzal ! Prosím Vás, zkažte mi, chtějí-li pro mne poslati či nechtí, já budu věděti co činiti a já bych mezi blázny víc býti měla, musela bych nevím čím býti, abych to dýl trpěti mohla. Dorota z Sulevic. 15. 1623 v m. červnu. (Jan Litvín z Říčan Janovi Živnůstkovi. Na počátku průpověď : Pomocí páně a průvodem štěstí.) Auspice Christo, comite fortuna. Můj velice důvěrný pane příteli ! psaní vaše jest mi dodáno, z kteréhož (ač sám neduživý) mírně pookřál jsem, Bůh pro své milosrdenství rač začátkům požehnati, svou svatou církev i věrné pěstouny její mocně chrániti, opatrovati, říditi a spravovati a vítězné vdyckny učiniti. Amen. Má nejmilejší zkrze zlé katolické raddy nechce než přece do oplakaných věcí lézti; chválím Boha, že já nic takového nepretendyruji, přijde ten čas a sešle jej ten všemohoucí náš pán, v němž já do dědictví mého, Bůh dá, šťastně zase vkročím a všemohoucího pána Boha a ochranci mého spolu i s jinými věrnými z jeho veliké milosti díky mu vzdávajíce oslavovati budu. Píše mi má nejmilejší, že kněží pod obojí budou vypovídáni, dávám jí na to švarnou odpověď, mezi jinými i to dokládám, že my všickni Boha věrní s nimi půjdem a bohdá s nimi zas vesele přijdem, ale mně se zdá, že Bůh a prostředkové tomu v cestu vkročí. Co slyšeti nyní nového o Uhru, od Slízska i o kurfiřtu saském, juž-li z toho sněmu se rozjeli, v důvěrnosti za oznámení žádám; pana Laur(ence), pana Voř(echovského) i jiných Bohu věrných žádám, že velice pozdraví a mé služby vzkáže a přece-li do té vsi a kterého dne přijedou, v důvernosť za oznámení žádám, ač hrubě neduživý sem, ale srdečně se rád s nimi shledám. S tím zůstávám váš upřímný a volný přítel do smrti. Patientia. 16. 1623 v červenci. (Jan Litvín z Říčan Janovi Živnůstkovi do Velvar. Na počátku průpověď : Vizte, křesťané, blíží se vykoupení. Na pečeti písmena IO - R (iohannes rziczan). Vivite Christiani, appropinquat redemptio. Můj velice důvěrný pane příteli ! na pánu Bohu vám všeckno dobré vynšuji a žádám. Nemohl jsem toho nechati, abych vás neměl touto škartou navštíviti, chtíce rád zvěděti, kterak se i se všemi Bohu věrnými a mými důvěrnými pány přátely míváte, čeho za HOŘOVICE HRAD. oznámení žádám, já v svém podružství, Bohu mému se ve všem poroučejíc a navštívení jeho vysoce sobě vážíc, mám se tak, jak se jeho svaté Božské milosti líbí; že pak vy na mne již dokonce zapomínáte a v mém podružství mě ani navštíviti nechcete, to svému neštěstí přičísti musím. Vedlé toho můj důvěrně milej pane Jene, vás za to přátelsky žádám, pokudž ten posel se juž navrátil a co dobrého a jistého s sebou přinesl, že mi v důvěrnosti o všem napíšete; já taky jednu věc mám před sebou, ale nerad by ji před sebe vzal, až bych s vámi se shledal, o to promluvil, tak aby náš pan Laurenc i pan de Núce o tom zvěděti mohli, pokudž můžete nyní ke mně jen asi na den přijeti. Skažte mi, poslal bych kočárek pro vás, tak abychme se shledati mohli. Nyní se velmi silně na poště zkrz Beroun jezdí, musí něco pilnýho beyti, jakož i něco se juž proslejchá, než rád bych na krunt přišel. Pana Laurence, pana Voř(echovského) ode mne velice nastokrát pozdravte a mé služby oznamte. Litostivě sem to nesl, že mým podružstvím pohrdli a mě nenavštívili : věděli, že u vyhnance a podruha žádného dobrého bydla by nenašli. S tím sem váš do smrti upřímný a volný přítel. Patienta. Od našeho vzácného a pobožného muže kněze Samuele, máte-li jaké poselství, prosím se sdělte. 17. 1623, 17. září. (Vácslav Pešík z Komárova Janu Živnůstkovi.) Slovutný pane Jene Dačický, pane příteli můj vzláště milej ! Zdraví a jiného všeho dobrýho přeji vám věrně rád. Můj milej pane Jene z důvěrnosti k vám tuto cedulku píši, je-li co toho, nebo u nás velká rozprávka jest, že by měli Prahu na některou neděli zavříti, neví se, proč by ji pak zavříti měli; někteří o tom rozpráví, aby přestupovali. Pak nevím, je-li pravda, můj milej pane Jene, prosím vás, že mi napište, je-li co toho. Taky vás žádám, že mi oznámíte, co tak novýho slyšeti je. U nás slyšíme, že by Uher s velkou silou měl beyti juž v Skalici, tak se o tom rozpráví. Pak nevím, je-li co toho v říši slyšeti, že jest Corduge (Cordova) vod Maurice na hlavu poražen; že by měl vzat býti z Mansfeldu vod Maurice do arestu za jistými příčinami pro jaký praktiky, pak nevím, je-li to dojista pravda. Vo Habrštatským neníčko málo slýšeti. Praví, že toho nic pravda není, co sou v Praze tiskli o tý bitvě. Můj milej pane Jene, co tak slyšeti, prosím, že mi s důvěrností napíšete. Prosím, že ode mne, když uhlídáte pana Laurence, velice pozdravíte. S tím pán Bůh s námi. Datum v neděli po svatý Lidmile. Léta 1623. Můj milý pane Jene ! voznamuji vám, že ještě až posavad za můj stateček peněz mi nedávají, nevím, co mám činiť, od pana (z) Martinic mám přípověď, že mi bude dáno, neníčko na to vokazují, že přišla ratificaci. V. P. z K.Text: historie
16.11. 2020 - August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze české, kniha 6
