Po roce 1235 území, nazývané Lučenec, získal palatin Dionýz z rodu Tomajovců a poté jej vlastnili jeho potomci, páni z Lučence (Losonciové). Doba vzniku hradu, sloužícího ke správě panství a kontrole cesty vedoucí ze Zvolenu do Balassgyarmatu, není známa. V dobách bojů přívrženců Matúše Čáka se straníky krále Roberta byl hrad před rokem 1321 vypálen. K obnově došlo až po roce 1386, kdy jeho majitel Štěpán z Lučence získal povolení hrad znovu postavit. Později hrad obsadili bojovníci Jana Jiskry z Brandýsa, kteří jej drželi do roku 1451, kdy byli vypuzeni vojáky gubernátora Jana Hunyadiho. Později byl znovu pobořen a následně počátkem 16. století opět obnoven. Obnova ovšem nebyla povolena a proto musel být hrad podle nařízení z roku 1544 zbourán, aby se nemohl stát opěrným bodem povstalců.
Královskou donácií z roku 1601 se majitelem panství stal Zikmund Forgáč (Forgách), který dal na místě ruiny hradu postavit opevněný renesanční zámek (kaštieľ). Za stavovského povstání Františka II. Rákócziho byl v roce 1709 zámek vypálen a obsazen císařským vojskem generála Heistera. V letech 1736-1750 proběhla barokní přestavba, která potlačila původní obranný charakter a na místě předhradí vznikla ozdobná zahrada. V okolí zámku vznikl po roce 1820 francouzský park a rozárium. V roce 1897 nechal zámek upravit František Wenckheim, který se do rodiny Forgáčů čerstvě přiženil. Forgáčům zámek patřil až do znárodnění v roce 1948. Následně sloužil například jako sklady obilí. Po rekonstrukci probíhající v letech 1956-1964 sloužil jako domov pro mentálně postižené. V roce 2005 zámek koupil investor, který jej v letech 2009-2016 přebudoval na hotel.Text: historie
1.2. 2021 - Luděk Vláčil
Zdroje
M. Plaček, M. Bóna, Encyklopedie Slovenských Hradů, Libri, Praha, 2007 a další
|
Přihlášení |
