Mnoho Irů bojovalo v 1. světové válce v britské armádě za krále a za impérium. V tu samou dobu skupina vlastenců v Dublinu připravovala povstání proti králi a impériu. K tomuto povstání nakonec došlo na velikonoční pondělí dne 24. 4. 1916. Povstalci obsadili klíčové pozice v centru Dublinu a pokusili se obsadit i hrad. Poté, co zastřelili strážníka v hradní bráně, se ale stáhli do sousední radnice. Boj mezi povstalci a britskou armádou pak trval celý týden. Britská armáda neváhala střílet z děl. Z řeky Liffey na povstalce útočila svými děly loď Helga. Střed města kolem dnešní ulice O’Connell byl v plamenech. Tomuto dění se hrad naštěstí vyhnul. Povstalci se po týdnu boje vzdali. Celý Dublin je měl za bandu darebáků a hlavně za zrádce. Dokonce ani Irové neměli pochopení pro povstalce, když jejich synové prolévali krev na bojištích 1. světové války. Vše se ale změnilo ve chvíli, kdy britská armáda začala velitele povstání popravovat. To byla běžná praxe ve všech předchozích povstáních, ve 20. stol. to však bylo vzato jako neúměrná brutalita. Než si britské vedení uvědomilo co způsobilo, bylo celé Irsko proti nim. Z darebáků se stali hrdinové a boj za nezávislost nabral na síle.
Do Dublinu se boj vrátil v roce 1919 a tentokrát byl hrad jako sídlo britské správy v epicentru dění. Nový velitel povstaleckých vojsk Michal Collins dokázal se svými zvědy infiltrovat hrad a vynést ven informace z tajných britských dokumentů. Ve špionážní válce tak, asi překvapivě, vyhráli Irové. Povstalci tak měli ve svých rukou seznam všech britských zvědů a začali je jednoho po druhém střílet. Ostatním britským zvědům došlo, že jsou na seznamu a v panice se i se svými rodinami stáhli do hradu. Povstalci pak rozestavěli kolem hradu své snipery a tím uzavřeli kruh nejen kolem hradu samotného, ale také kolem 751 let anglické (a později britské) nadvlády v Irsku. Situace na hradě byla velmi zlá, všude se tlačili lidé v žalostných sanitárních podmínkách. Nedostatek jídla a pitné vody byl každodenní realitou. Vyjít ven bylo velmi nebezpečné. V červenci 1921 bylo uzavřeno příměří. Dne 6. 12. 1921 byla uzavřena dohoda o irské nezávislosti. Dne 16. 1. 1922 pak přijel Michal Collins v taxíku na nádvoří hradu, kde se setkal s posledním královským místodržícím, lordem FitzAlan. Michael Collins mu předal kopii dohody o britské kapitulaci v Irsku. Lord FitzAlan přikázal sundat britskou vlajku a tím předal hrad i zemi irskému národu. Ne všichni Irové ale oslavovali. Šest hrabství na severu Irska zůstalo pod britskou správou. Tato situace trvá dodnes. Mnozí Irové nesouhlasili s neúplným odchodem Britů. Tento spor pak přerostl v občanskou válku a v ulicích Dublinu se opět střílelo, a to i z děl vypůjčených od britské armády. Hrad byl naštěstí opět stranou tohoto dění.Text: historie
20.9. 2016 - Pavel Semple
Zdroje
(Peter Costello, Dublin Castle in the life of the Irish nation, Wolfhound Press Ltd, 1999)
|
Přihlášení |
