Dublin

Mírně kosodélný hrad byl založen v jihovýchodním rohu městského opevnění nad Černou tůní. Ve všech čtyřech nárožích hradu postupně vznikly válcové věže. Podle české hradní terminologie se tak jedná o francouzský kastel. Podle tvrzení Tadhga O’Keeffe (Medieval Irish Buildings 1100-1600) se má dokonce jednat o nejstarší hrad tohoto druhu nejen v Irsku, ale také v Británii.

Král Jan Bezzemek přikázal výstavbu hradu v roce 1204. Výslovně nařídil začít stavbou věže. Tou se stala válcová Archivní věž (Record Tower), která dosud stojí v plné výšce v jihovýchodním nároží hradu. Tato věž byla ze všech největší a v počátcích hradu sloužila jako donjon. Jižní a východní kurtiny (hradby mezi věžemi) hradu byly součástí vnějšího obvodu města a byly postaveny na starším městském opevnění z doby Vikingů. Jihozápadní nároží hradu mohlo být původně osazeno čtverhrannou věží městského opevnění. Birminghamská věž s ní srostla a stála tak poněkud stranou hradního nároží. Dnešní literatura mlčí o tom, která z věží tohoto unikátního slepence byla starší. Čtverhranná věž zanikla a jsou z ní dnes k vidění jen základy v prostoru za mříží. Birminghamská věž byla stržena v roce 1775 a na jejích základech dnes stojí replika. Věže v severovýchodním a severozápadním nároží hradu zanikly. Severozápadní věž se zřítila v roce 1624. Do hradu se vstupovalo z města hlavní branou v severní kurtině. Tato brána měla podobu drobného dvouvěžového branského domu. Portál brány byl sevřen mezi dvěma půlkruhovými věžemi. Hrad byl na všech stranách chráněn vodou. Na severní a západní straně, proti městu, jej chránil vodní příkop, na jižní a východní straně pak řeka Poddle s Černou tůní. V 18. stol. byl hrad přestavěn na zámek. Původní nesourodá zástavba hradu byla kompletně odstraněna a nahrazena třemi křídly zámecké stavby podél jižní, východní a západní strany hradu. V tomto procesu zanikly taktéž všechny kurtiny a obě věže na severní straně hradu. Obě boční křídla zámku částečně uzavírají i severní stranu rozlehlého nádvoří. Uprostřed severní strany zámku, tedy na místě původní hradní brány, stojí samostatná obdélná budova s věží Bedford, dokončená v roce 1753. Po obou jejích stranách jsou novověké brány stejného data. Ty jsou korunovány sochami Statečnosti a Spravedlnosti od sochaře Van Nosta. Obyvatelé Dublinu posměšně poukazovali na skutečnost, že socha Spravedlnosti je k městu otočena zády. V letech 1961-1962 proběhla razantní přestavba východního zámeckého křídla. Část stavby byla do základu zbořena a znovu postavena. Při této příležitosti došlo k překvapivému odkrytí přízemí severovýchodní věže hradu, zvané Prašná věž (Powder Tower). Spolu s ní byly odkryty části přilehlých kurtin, přilehlá část severního příkopu hradu a navazující městská hradba. Bylo zjištěno, že severní kurtina obsahovala výpadní branku (hned vedle věže) se schody dolů do příkopu. Touto brankou se původně přinášelo zboží do hradu z člunů, které do příkopu vpluly z řeky. Městská hradba původně překračovala příkop na oblouku. Tím se čluny do příkopu dostaly. Oblouk byl ve 14. stol. z bezpečnostních důvodů zazděn. Na dně příkopu bylo nalezeno množství lebek. Hlavy trestanců byly ve středověku a v raném novověku napichovány na kůly a pro výstrahu věšeny nad bránou hradu. Tak tomu je i na kresbě z roku 1581 (John Derrick, Image of Ireland), která zachycuje výjezd sira Jindřicha Sidney z brány Dublinského hradu. Nad bránou jsou na kůlech nabodnuty tři hlavy. Tyto hlavy padaly do hradního příkopu a voda je pak hromadila u paty severovýchodní věže právě tam, kam vedou schody z výpadní branky. Zámecké křídlo bylo znovu postaveno na betonových pilířích, takže odkrytá věž byla zachována pro navštěvníky zámku. Dnes je její návštěva součástí zámeckého prohlídkového okruhu s průvodcem. Při nahlédnutí do vnitřní dutiny věže navíc návštěvník spatří fragment původní vikingské hradby města.

Text: popis
20.9. 2016 - Pavel Semple

Zdroje
(Peter Costello, Dublin Castle in the life of the Irish nation, Wolfhound Press Ltd, 1999)