Zajímavý společenský život na dubském zámku během vlády Mořice z Heniksteinu literárně zpracoval Bohumil Havlasa, rodák z nedalekých Strunkovic nad Blanicí. Dnes prakticky neznámý spisovatel žil v letech 1852 - 1877 a rok před svou smrtí vydal román Tiché vody, romantický příběh ze zámeckého prostředí. Z vlastní rodiny dobře znal poměry na dubském zámku, kam jeho otec jako lékař často dojížděl. Románový baron Konigsberk si užíval na zámku se svou manželkou a milenkou, se kterou měl nemanželské dítě. Jeho synovec setník Binelli zároveň sváděl neteř baronovy manželky, jeptišku sestru Amátu. Ta však milovala zámeckého lékaře Vlčka, shodou okolností již ženatého. Složitý propletenec hříšných i čistých lásek skončil tragickou smrtí Amáty, prodejem zadluženého panství a odchodem barona s milenkou do ciziny. Dubská skutečnost opravdu nesla některé rysy tohoto románového melodramatu, ale dramatických a tragických prvků v ní bylo méně. Mořic z Heniksteinu se zamiloval do sestřenice své ženy Walpurgy, baronky Berty Gamerové a žil s ní opravdu příležitostně na dubském zámku. Tam také mladá žena v r. 1858 v pětadvaceti letech svobodná zemřela, podle záznamu v matrice na vykrvácení. Románový Binelli se ve skutečnosti jmenoval Benoni a nebyl vojákem. Zámeckým lékařem Vlčkem nebyl nikdo jiný, než Havlasův otec Filip. A jak jsme již slyšeli, také konec majitele panství se s románem shodoval. Jen do ciziny odjížděl rytíř Mořic z Heniksteinu bez své dubské milenky. Ta v té době již několik let odpočívala u zdi dubského kostela.
Text: historie
3.8. 2009 - Výňatek z článku pana Františka Kubů, historika Prachatického muzea, Jaroslav Špiroch
|
Přihlášení |
