Novogotický zámek (slovensky kaštieľ) ve Slatince nechal v roce 1860 postavit kapitán, rodovým jménem Figuerollas, hrabě Ladislav Cebrián (narozený v r. 1823 ve Fiľakovu) s manželkou Rózou ? rozenou Révaiovou (Revay). Po vymření Cebriánů po meči zámek zdědila nejmladší dcera, hraběnka Róza (1870-1944), která se v roce 1894 provdala za Eugéna (Jenő) Hubay (1858-1937), houslového virtuóza a hudebního skladatele, který byl roku 1907 povýšen do šlechtického stavu a používal predikát Szalatnyai (Slatinský) právě podle Slatinky. Manželé zámek využívali hlavně jako letní sídlo, ale trávili zde i vánoce.
Nad ústředním vchodem do zámku je erb rodu Cebriánů (Cebrian) a Révaiů (Revay). Zámek obklopuje park o rozloze 4,5 ha, v němž se nacházejí vzácné rostliny, například katalpa, gleditsia, zlatice a jírovec páviový. V roce 1903 byla v parku postavena socha Panny Marie. Po druhé světové válce byl areál znárodněn a od roku 1951 sloužil jako útočiště pro Milosrdné sestry sv. Vincenta (sestry Satmárky), které se zde staraly o mentálně postižené děti ve věku 3-12 let. Řádové sestry zde pracovaly až do roku 1988. Jelikož si potomci majitelů o navrácení zámku v restituci nežádali, sloužil jako Domov sociálních služeb až do roku 2012, kdy byl ústav přestěhován. V současnosti je ve vlastnictví Banskobystrického kraje.Text: historie
10.9. 2020 - Luděk Vláčil
Zdroje
https://www.academia.edu, http://m.dssslatinka.sk/historia/, https://mynovohrad.sme.sk a další