Dírná

Dírný, tvrz

Dírný Tvrz. Asi dvě hodiny cesty daleko od Soběslavě na východ leží ves Dírný, rozprostírajíc se na táhlém ostrohu. Z této příčiny a poněvadž jest okolí lesnaté, má Dírný dosti malebnou polohu. Ze směsice rozličných stavení zdvíhá se mohutná věž kostelní, pro niž ani viděti není starodávný kostelík. Ačkoliv bývala tvrz blízko kostela, přece tak není na Dírném, neb přes náves jest napřed dlouhé hospodářské stavení a za ním teprve několik kroků bývalá tvrz a nynější zámek Dírenský, zakryt jsa mnohým stromovím. Zakladatel tvrze volil si totiž poslední výběžek ostrohu, ač nižší mnohem než náves, přece k založení tvrze příhodnější, poněvadž se končí všude v srázné skály. Z rybníka zámeckého, který jest nad zámkem, vycházejí po obou stranách zámku dvě stoky; jedna, do níž voda s velikým hukotem padá, jest zároveň mlýnskou stokou, druhá, jalová, jde příkopem bývalým ve skále vytesaným a spojuje se s první pod zámkem. Jestliže se voda tato za starých dob hrází nadýmala, stála pak tvrz v samé vodě, jako stojí posud Červená Lhota. V dřívějších letech bylo položení zámku Dírenského ještě malebnější nežli nyní, poněvadž stál na všech stranách na skále; ale před několika lety nastala potřeba větrající skálu sesilniti, aby se základům zámku neublížilo, a proto postaven nynější taras a zasypán zemí.

Zámek vystavený zvýší dvou pater má základ nepravidelný, a hrubé zdi jeho dokazují, že znenáhla povstal ze staré tvrze. Jde se do něho, a to přímo do 1.poschodí po kamenném mostě, který je vysokým obloukem překlenut přes příkop. Vnitřek zámku za posledních dob moderně a vkusně zřízený (neboť se v zámku za předešlých let dlouho nebydlelo) obsahuje něco památek uměleckých a něco věcí starožitných. K těmto náleží především staré vězení. Místnosť tato jindy tmavá, nyní však oknem ve vedlejší přistavené zdi do příkopu vylomeným osvětlená, z části jest vytesána ve skále, na jejíchž hrbolích jedině odsouzený odpočívati mohl, z části jest ze zdí do okrouhla klenutých postavena. Jako často na hradech a tvrzích bývalo, jest vězení toto pod samým průjezdem (neb nyní chodbou) brány, a čtverhranný otvor, kterýmž vězně spouštěli, neb po staročesku „sázeli,“ posud lze viděti. K obraně brány postavena byla vedlé ní, avšak kousek za příkopem čtverhranná věž, z níž zbyl trup sahající až po krov.. Pozoru hodná jest čásť její, která nad podlahu půdy vyčnívá a od skály třetí, od mostu však druhé poschodí má; neb spatřuje se tu starodávná branka, která zajisté 15.věk ne-li více pamatuje a gotickým slohem sklenuta jest; podlé udání jsou za ní díry k zastrkávání závor. Ve vnitřních místnostech vkusně a vesele upravených, poněvadž světlo volně do světnic vnikati může, chovají nejen drahně uměleckých a starožitných věcí, celou jich sbírku, nýbrž i mnoho podobizen rodu Vratislavského, z nichž nejstarší jest obraz Doroty Otilie Vratislavové z Předenic, malovaný r. 1619, když jí bylo 36 let. Ačkoliv spodek ještě ze staré tvrze pochází, má Dírenský zámek přece ráz nového Stavení, neb po ohni (r. 1636, 19.května) znova jest postaven r. 1757-1759. K tomu poukazuje i nápis na základní zdi v příkopu se nacházející, kterýž jest takový: F. ACWDM ? ACWNCDKHFP . AD. 1757 (Franciscus Adamus comes Wratislaw de Mitrowic et Antonia comitissa Wratislaw nata comitissa de Kinsky hoc fundamentum posuerunt anno domini 1757). Nejstarší nám známí majetníci Dírného jsou Oldřich, Jošt a mladší jich bratří, kteří r. 1354 nového faráře ke kostelu zdejšímu podávali. Po nich se připomíná Jan z Dírného, jenž byl r. 1360 služebníkem pánů Rožemberských, vypláceje nějaké peníze sobě svěřené a roku 1366 se za ně při jisté smlouvě zaručil. Ještě r. 1369 byl samostatným pánem na Dírném, ale od r. 1371 vyskytují se vedlé něho i bratří Petr, Vácslav a Smil z Dírného. Ti čtyři s Petrem ze Dvorce darovali jeden lán ve Lhotě Stoklasné a úrok v Myskovicích klášteru Ústskému, kterýž se za to zavázal, že bude na ně při modlitbách a mšemi zádušními vzpomínati. Roku 1379 již žádný z nich nebyl pánem na Dírném. Smil spřízniv se s vladykami Vepickými, vyskytuje se několikráte v jich jednáních, a to ještě roku 1399, kdež způsobil sváry mezi vladykami Myslkovskými. Oldřich Pluh z Dírného pocházel z rodu Pluhův z Rabšteina jinak z Orlíka; prodal r. 1379 ves svou Přehořov a vyskytuje se jako pán Dírenský ještě r. 1382. Nástupcem jeho byl Mikuláš řečený vlastně Roth, avšak po česku obyčejně Rót a později Růt. Rodina ta pocházela z města Čáslavě, odkudž Jakeš Roth se vyprodav, vstoupil do služby pánů Rožemberských. Náš Mikuláš, jenž v l. 1382-1391 Rotem z Lasenice slove, byl již r. 1397 pánem na Dírném, podávaje sem kněze faráře; tehda byl také purkrabí na Hluboké. Roku 1415 spečetil stížný list Mikuláš Růt a s ním též pečeť svou zavěsil bratr jeho Albrecht Růt z Dírného, jenž se od roku 1414 v rozličných soukromých jednáních vyskytuje, a r. 1415 také nějaké dědictví ve Vtelně (u Boleslavě) držel. Potomci jich seděli na Dírném, dokud v Čechách byli, užívajíce erbu přirozeného, zlatého plotu. Oba bratří žili dlouho po husitských válkách, sloužíce potom zase pánům z Rožemberka. Dávali 10 kop platu Oldřichovi kanovníku Vyšehradskému, ale když byl Albrecht r. 1446 (po smrti Mikulášově) samostatným pánem, nechtěl platiti; bylo třeba důtklivé přímluvy kapitoly Vyšehradské u pana Oldřicha z Rožemberka, aby Růt povinnosti své dosti učinil. Mikuláš se připomíná ještě roku 1452, kdež se strojil do Rakous, a Albrecht zůstával ještě roku 1463 ve službách pánů Krumlovských. Po Albrechtovi žila r. 1472 vdova Machna z Petrovice, která půjčila pánům Krumlovským peníze. Synové jednoho z nich byli bratří Oldřich a Vilém od r. 1459. Oldřich zkusil kolikero protivenství za tehdejších běhů válečných, zejména r. 1471, když Zvíkovští chudině jeho za 1000 kop škody udělali. S Vilémem, jenž přichází v zápisech pánů Hradeckých, seděl na Dírném ještě r. 1496, avšak r. 1511 vyskytuje se již Albrecht z Dírného seděním tudíž. Týž se vyskytuje v rozličných zápisech až do r. 1528 a také v tituláři r. 1534 vydaném, ač žil-li tehdáž. Synové jeho byli Bohuslav, Bohuchval jinak Chval, Petr, Vilém, Vácslav a Jan, kteří r. 1537 zboží své Zvěřinecké a r. 1541 les řečený Obec lidí Dírenských, ležící okolo rybníka Třešňovce až k lesu Jezeru, a louku podlé hráze Třešňovce též řečenou Obec Dírenská Janu Kábovi z Rybňan prodali. První tři ujali za svůj díl Dírné tvrz se dvorem a vsí, ves celou Třebečice a ve Višňovém c.t.m., a prodali toto zboží r. 1545 Barboře z Vrchovišť, od níž se dostalo manželu jejímu Vilému Růtovi. Ještě roku 1561 seděl tu Vilém, maje při s Vilémem z Vojslavic a v Samosolích. Neb když mu Růt poslal psaní po Důře Vondrové, aby mu 25 kop plodu dvouletého půjčeného oplatil, tu vzkázav Vojslavský ústně po též Důře, „že v hrdlo lže, jako pes, a co by se jemu Vilému Růtovi do něho nelíbilo, aby ho ........“ Po Vilémovi zůstalo pět synů, Jan, Albrecht, Bohuchval, Vlachyně a Bohuslav, kteří se statky také pře jeho zdědili. Vílém byl se po smrti bratra svého Vácslava ve statek jeho Vícemil a Záříčí uvázal a tím odpor Vácslavovy dcery Mandalény vzbudil; dotčení pak bratří přičinili k tomu ještě jednu při, uvázavše se v klénoty a peníze, kteréž po strýci jich Petrovi zůstaly, tak že v l. 1570-1571 dosti meškání u soudu zemského měli. Potom se bratří o své dědictví rozdělili. Co se kterému z nich na díl dostalo, lze sestaviti pouze z pozdějších zápisův. Jan obdržel za svůj díl dvůr poplužný a novou ves Vícemil s částí Třebečic, Albrecht a Bohuchval měli tvrz Dírný s příslušenstvím, Záříčí a Třebečice, Bohuslav obdržel vsi Višňovec a Třebečice, díl pak Vlachyňův nám znám není. Z bratří dotčených oddal se Bohuchval službám vojenským a bojoval nejprve ve Francii, potom v Nizozemsku; r. 1594 velel jednomu pluku, kterýž pod Petrem Vokem do Uher vytáhl, též v l. 1596 a 1601 představen lidu vojenskému, jenž vytáhl proti Turkům. Jan, náruživý myslivec, býval hejtmanem kraje Bechyňského. Bratří Albrecht a Bohuchval prodali (vkl.roku 1574, 27.dubna) díly své, totiž Dírný, Záříčí a Třebečice za 2700 kop č. Anně Růtové ze Sulevic, která statek ten zvětšila přikoupivši r. 1579 vsi Višňovec a díl Třebečice, též jiných drahně dědin od Vlachyně Růta a pánů Hradeckých, kdežto manžel její Jan držel jen díl svůj otcovský, na němž Anně (r. 1576) 1250 kop dluhu zapsal. Roku 1583 zemřela Anna; statek její pozemský dostal se vedlé pořízení jejího hotové sestře její Marii Kunšové ze Sulevic, Jan tuším vychoval u sebe Viléma strýce svého, jemuž vydal r. 1581 díl jeho otcovský 1200 kop míš., a zemřel před r. 1597, zůstaviv děti nezletilé Jana a Barboru, nad nimiž byli poručníky Vilém dotčený a Bohuslav mladší Růt z Dírného. Vdova po Janovi Anna z Vahančic, paní mladá, vdala se potom za Viléma. Jan dotčený zdědil po strýci svém a otčimovi Vilémovi († roku 1608) Červenou Lhotu, ale zemřel nedlouho potom. V ty časy klonil se rod Růtův k dokonalé zkáze. Bohuslavovi dědici propadli statek svůj, a v Drážďanech ve vyhnanství žili z toho rodu Zdislav Růt z Dírného († r. 1648) a choť jeho Sybila Judyta Pětipeská († r. 1661). I staré své příjmení zapomněli, píšíce se Ruth von Dirnsdorf. Dírný dědila po Janovi sestra jeho Barbora z Dírnoho, jež s manželem svým Adamem mladším Vratislavem z Mitrovic († r. 1617, 12.dubna) na Zalší bydlívala. Posledním pořízením svým (d.r. 1618 dne 5.února) odkázala všechen statek svůj Vácslavovi nejstaršímu Vratislavovi z Mitrovic a na Starém Kníně, Vladislavovi odtudž na Nelžejovicích, Janovi staršímu odtudž na Protivíně a Kryštofu Vratislavovi z Mitrovic na Březině, Adamovi odtudž na Poříčí a konečně Janovi mladšímu na Vodici na šest dílův. Zemřela r. 1624 dne 24.července a pohřbena jest v kostele Dírenském. Po její smrti udělali nápadníci smlouvu o statek Dírenský (na místě Adamově byl syn jeho Jiří), tak že (r. 1624, 16.října) přenechán za 24.000 kop míš. panu Kryštofovi. Dotčený Kryštof býval od roku 1614 hejtmanem Nového Města Pražského, soudů dvorského a komorního radou, nejv.berníkem, r. 1618 podkomoří králové, r. 1623 podkomoří zemskýma od r. 1624 nejvyšším písařem. Když r. 1636 dne 19.května tvrz zdejší i s kostelem shořela, postavil Kryštof zámek nový a obnovil kostel, k němuž r. 1638 pěknou křtitelnici daroval. Zemřel v Praze jako c.k. rada a komoří r. 1645 dne 4.září bezdětek, přečkav manželku svou Markétu Vratislavovnu z Mitrovic, která r. 1634 dne 6.dubna zemřela a v chrámě Dírenském pochována jest. Statky své Březinu, Lojovice a Dírné odkázal přátelům svým; tento poslední dostal se strýci Vácslavu Vratislavovi z Mitrovic a na Zalší. Tento byl cís.skutečným komoří, soudcem zemským a také hejtmanem kraje Bechyňského. K Dírnému přikoupil r. 1650 statek Mezný a k Zalší r. 1644 Horní Bukovsko, konečně vešel skrze manželku svou Lidmilu Malovku z Chýnova v držení Jinec. Památku po něm hlásá podnes veliký zvon, na věži kostela Dírenského pověšený, jenž byl r. 1651 nákladem jeho ulit. Zemřel r. 1660 dne 30.srpna, maje věku svého nad 55 let. Syn jeho Kryštof František byl v týchž hodnostech, jak otec jeho, avšak od r. 1681 presidentem komory České, r. 1672-1684 též podkomoří králové a naposled c.k. tajným radou. Zemřel r. 1689 dne 11.května, zůstaviv vdovu Marii Elišku Vratislavovnu z Valdšteina, dva syny Jana Vácslava a Františka Karla a tři dcery. Až do r. 1693 měla matka nad nimi poručenství a spravovala Zalší, Dírný, Jince, Dobřejovice, Malešice a Čakovice, když pak Jan Vácslav let svých dosáhl, ujal sám správu týchž statkův. František Karel ujal napřed Dírný a Zalší, z nichž učinil svěřenství, a po smrti bratra svého nabyl i Jinec a Malešic. Byv r. 1706 dne 6.ledna i s bratrem svým do stavu říšského hraběcího povýšen, zemřel r. 1718 v Praze bezdětek. Po něm dostal svěřenství František Karel z Mitrovic, ještě nezletilý, pročež statek jeho strýc Jan Adam, biskup Hradecký a později arcibiskup Pražský, spravoval. Týž František Karel byl c.k. tajným radou, komoří a vyslancem při dvoře Drážďanském, konečně i tudíž nejv. hofmistrem králové. Nemaje s manželkou svou Marií Eliškou ze Vchynic dětí, zemřel r. 1750. Za jeho doby meškala nějaký čas na zámku Dírenském Kateřina, potomní cárová Ruská, oddávajíc se tu rozličným kratochvilným a nádherným rozkošem. Nástupce a bratrovec jeho František Adam oženil se s Antonií ze Vchynic, postavil ze základů nový zámek a zemřel bezdětek r. 1788, jsa c.k. tajným radou a komoří. Dírný vysoudil si nyní strýc zemřelého Vincent Ignác, jenž zemřel roku 1794 dne 8.října, maje za manželku Filipinu Novohradskou z Kolovrat. Jediný jeho syn František Adam odprodal Jince a držel Dírné a Zalší až do smrti své (r. 1819). Syn jeho Gustav zemřel již r. 1827 a následoval proto v držení Dírného nezletilý jeho syn František Jan, kterýž však také brzo zemřel (r. 1858). Syn tohoto Eugen (nar.r. 1855) drží nyní svěřenství a jest mimo to dědičným kuchmistrem království Českého.

Text: historie
20.5. 2019 - A. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království českého 4