Czocha

Snad už ke konci 13. století na místě dnešního hradu stávala tvrz založená Václavem I. k ochraně severních hranic Čech. Když se v roce 1316 oženil Jindřich (Henryk) Javorský s Anežkou (dcerou Václava II. a Elišky Rejčky), dostalo se mu do držení jako věno také území kolem řeky Kwisy. Někdy po tomto roce začal Jindřich Javorský se stavbou hradu a své území dokázal uhájit i proti mocnému českému králi Janu Lucemburskému. V roce 1350 uzavřel Bolek II. Svídnický dohodu o dědictví s českým králem a římským císařem Karlem IV, kterou v roce 1353 potvrdil sňatek Karla IV. a Bolkovy neteře Anny Svídnické-Javorské (jediné dědičky těchto dvou větví rodu Piastovců). A tak se území stalo opět součástí zemí Koruny České, a to až do 18. století, kdy Slezsko za vlády Marie Terezie získalo Prusko.

Hrad se po připojení k Čechám dostal do držení rodů Dohnau (Donínů) a Döbschützů. Za husitských válek byl hrad obsazen husity a tehdejší majitel – císařský rada Hartung von Kluks – si ho musel dobývat zpátky. Po roce 1453 se Czocha na dvě a půl století dostala do držení polského rodu Nostitzů. Během 16. století byl hrad za Johanna Nostitze a Abrahama Nostitze renesančně přestavěn a lépe opevněn. V následujícím století proběhly další přestavby – například stavba dnešního mostu přes hluboký příkop, který se změnil ve zvěřinec. V roce 1703 se majitelem území okolo Kwisy stal významný dvořenín Augusta II. – Johann Hartung von Uechtritz. V roce 1793 postihl hrad rozsáhlý požár, který zničil i umělecké sbírky. O rok později začaly rekonstrukce, ale objekt spíše chátral. Poslední úpravy proběhly v letech 1909–1914, kdy se stal majitelem Czochy drážďanský továrník Ernst Gütschow. Puristická přestavba bohatila celý objekt o řadu nepůvodních prvků a dodala mu vzhled pohádkového hradu. Tuto akci řídil profesor Bodo Ebhart z Berlína. Po 2. světové válce byl hrad zabaven polskou vládou a stal se z něj armádní rekreační objekt. V současnosti je hrad veřejně přístupným hotelem.

Text: historie
24.6. 2007 - Ivka