Před dávnými lety vládl na Hané markrabě, jehož sídlem byla Chropyně. Vládl moudře, poddaní si ho chválili, jeho bohatství rostlo a rostlo. Ale časy se mění a lidé s nimi. Chropyňský markrabě si oblíbil hlučný život ve společnosti přátel a často vyjížděl na hony. Úroda byla honci často podupána a zničena. Lidé bědovali, na hrad si chodili stěžovat, až je dal markrabě vyštvat psy. Markrabě měl choť, paní velmi milou, a nemohl ji přinutit, aby s ním sedala při hlučných zábavách. Když markrabě poštval na prosebníky psy, jeho choť se se slzami v očích za ubožáky přimlouvala, až ji markrabě pohrozil, že vyžene i ji. Když lid již to nemohl vydržet, rozhodl se markraběte zbavit, ale jeho paní se mu zželelo a varoval ji. Ta však měla strach o manžela a vše mu řekla. Markraběte to tak rozčílilo, že ji z hradu vyhnal a utíkaje za ní mu paní zmizela náhle v lánu ječmene a on ji již nemohl najít. Večer pak sedláci markraběte zabili a hrad vyplenili.
Brzy byly žně a v lánu ječmene lidé našli krásnou paní s děťátkem, poznat ji nemohli, ona sama nic o sobě neprozradila, přesto ji na statku ubytovali a dítěti začali říkat Ječmínek. Když pak jednou večer vzpomínali na bouři a jak zabili pána, paní náhle promluvila. "Byl to můj manžel a tuhle je jeho syn. Až vám bude nejhůře, tenkrát se můj syn zde náhle objeví, vojsko přivede a nepřátele ze země vyžene a tak hříchy otce odčiní". Na druhý den paní i s dítětem zmizela. Lidé si o tom všude povídali a tak se víra v Ječmínka po staletí na Hané udržela.Text: pověsti
23.10. 2003 -
|
Přihlášení |
