Državy Ronovců, dělících se o vládu nad severočeským územím s Markvartici, se rozkládaly od Horní Lužice k jihu až za Dubou. Podle pozdější pověsti daroval tuto krajinu Hovorovi, praotci pánů z Lipé, kníže Jaromír. Podle jiné pověsti bylo město Česká Lípa založeno v r. 1059 Jakubem Berkou. Jisté je, že toto území patřilo Ronovvům od prvé poloviny 13. století. Zakladatelem rodové moci byl snad Smil Světlík, v l. 1193 až 1197 druh pozdějšího krále Přemysla I. v exilu a po návratu do vlasti purkrabí žitavský. Purkrabími severočeských a hornolužických královských hradů byli Smilovi synové a vnuci, z nichž se území svěřená jim do správy dostala postupně do jejich dědičného držení.

Prvním z rodu Ronovců, nazývaným po zdejším hradu, byl Smilův vnuk Chval, o němž se tehdejší prameny zmiňují v l. 1253 – 1563 a kterého pozdější zprávy nazývají Chvalem z Lipé. První písemná zpráva o Lipé je z r. 1262. Snad byl teda Chval zakladatelem hradu i města poblíž staré osady, zvané do té doby Lipá a od založení města téhož jména Stará Lípa.

Vstup vodního hradu Lipé do dějin v polovině 13. století, kdy dosud nerozdělené državy Ronovců v pomezním hvozdu umožňovaly vyhledat bez obtíží mnoho strmých vrchů nebo skalních ostrohů, vhodných pro jeho stavbu, i český název Lipá v době módních pojmenování německých, to vše dovoluje předpokládat, že Chval využil pro vybudování svého hlavního sídla staršího strážního hradu postaveného mezi rameny Ploučnice rozlévající se do okolních močálů. Vodní hrady, obvyklé ve zdejší kopcovité krajině, souběžné v rovinách rozkládajících se na sever od naší dnešní státní hranice. Jestliže řada místních jmen na sever od Ploučnice nasvědčuje pobytu srbských Milčanů v dnešním severním Českolipsku a jestliže i samo jméno Ploučnice je se vší pravděpodobností srbského původu, pak hypotéza o strážném hradu na jižním pomezí milčanského osídlení při přechodu zemské stezky přes řeku má jistě své oprávnění.

Držitelé Lipé patřili od počátku mezi přední české rody a významným způsobem zasahovali do dějin našeho státu. Nad jiné to platí o vůdci panské oligarchie a nekorunovaném českém králi“ Jindřichovo z Lipé († 1329), který ovlivňoval politické dění českého království v prvních třech desetiletích 14. století a zastával úřad podkomořího a nejvyššího maršálka. Jeho současník Petr Žitavský, autor Zbraslavské kroniky, o němž zaznamenal, že ho poslouchá celý národ, i sám král Jan lucemburský.

Ještě za života Jindřicha z Lipé získal a hrad a zboží Lipou jiná větev Ronovců – Berkové z Dubé, protože Jindřich přesídlil na statky, získané výměnou za Žitavsko, na Moravu, kam ho táhla především láska k bývalé královně Elišce Rejčce, vdově po Václavu II. Berkové z Dubé pak drželi Českou Lípu v různých liniích až do počátku 17. století a nazývali se nadále Berky z Budé a z Lipé. Prvním majitelem Lipé z berkovské větve Ronovců byl pražský purkrabí Hynek, vnuk Chvalova bratra Jindřicha.

Během 14. století se začalo rozsáhlé panství Ronovců drobit. Jindřich z Lipé postoupil králi Žitavu, Ronov (dnes PLR), Oybin (dnes NDR) a Krásný Buk u Rumburka; zbývající državy si rozdělili Hynkovi († 1348) synové, z nichž Hynek mladší zdědil Honštejnsko a Českolipsko, Jindřich Jestřebí, Housku a okolní drobné statky. Přes občasné scelování převládala spíše tendence k dalšímu rozdrobování statků mezi početné příslušníky rodu, takže vznikala stále menší a četnější panství.

Na počátku 15. století vládl na Lipé Hynek zvaný Hlaváč, jenž se stal na sklonku svého života ještě svědkem počátků husitské revoluce. Jako většina příslušníků severočeské šlechty byl i Hynek Hlaváč přívržencem Zikmundovým. V r. 1420 osobně zajišťoval bezpečný doprovod pražským kanovníkům, odvážejícím relikvie a kapitulní majetek na nepřístupný Oybin, a v témže roce organizoval jeho hornolužický fojt vojenskou pomoc lužického šestiměstí císaři proti husitům. I později, když se již fojtské hodnosti v Horní Lužici vzdal, udržoval stále spojení se šestiměstím a aktivně se podílel na jednáních severočeské šlechty a společném boji proti husitům. Jeden z těchto sjezdů se konal v r. 1422 i na Hlaváčově sídle – hradu Lipé.

Husitská vojska pronikla sice na Českolipsko několikrát již v prvé polovině 20. let 15. století, k soustavnému obsazování zdejší oblasti došlo však až po Hlaváčově smrti († 1423). Při velkém tažení v r. 1426 dobyli sirotci pod vedením Jana Roháče z Dubé i městu Lipou, spojenou hradbami v jednu pevnost i s hradem. Obyvatelstvo města, které bylo v této době hospodářsky velmi významné a u něhož se proto projevovaly i větší sociální rozpory než v sousedních menších městech, nemělo zřejmě k revolučním idejím husitů takový odpor jako jeho vrchnost, neboť po vypuzení Berků se stala Česká Lípa členem táborsko-sirotčího městského svazu. Jako jeho nejsevernější výspa byla v následujících letech základnou husitských tažení do Horní Lužice. Husitským hejtmanem na Lipé se stal Hynek Koldštejnský a po něm Jindřich Berka, pán na Jestřebí, jenž se na rozdíl od svých příbuzných postavil na stranu husitů. Po kratším obsazení Lipé Janem ze Smiřic v r. 1428 ovládli sirotci i město a hrad znovu a pokračovali odtud pod velením Jana Černína z Vysoké ve svých taženích.

V druhé polovině 30. let získali Lipou Vartemberkové, v této době však již nikoli spojenci, nýbrž nepřátelé Lužičanů, s nimiž Zikmund z Vartemberka i jeho synové Jindřich a Jan společně s dalšími příslušníky svého rodu a s některými sousedy vedli po celou dobu své vlády drobnou, ale urputnou válku.

Teprve ve 40. letech 15. století, když byli Vartemberkové válečnou výpravou Lužičanů přinuceni k smíru a když Lipá byla r. 1444 dobyta, podařilo se Berkům z Dubé prosadit své nároky a vrátit se na hrad předků. Katolík Jindřich Berka, švagr zemského správce a později „husitského“ krále Jiřího z Poděbrad, byl jeho oddaným stoupencem a účinně ho podporoval v boji s vnitřními i vnějšími odpůrci, zejména při vpádech lužických a slezských vojsk do severních Čech.

Po Jindřichově smrti (1470) zdědili hrad Lipou i stále ještě dost rozsáhlé statky čtyři synové a v r. 1502 se o ně rozdělili, a to nejen o panství (lipské, jablonské, milštejnské, zákupské a nově společně přikoupené sloupské), ale i o hlavní rodové sídlo Lipou a přilehlé město. Nadto si ještě bratři a jejich dědicové v následujících desetiletích jednotlivé části hradu i městské čtvrti různě prodávali, a to nejen mezi sebou, ale i Vartemberkům, kteří v této době již rozšiřovali své statky i do bezprostředního sousedství Lipé. Po celé 16. století měly tedy hrad i město stále několik vrchností, nejprve čtyři, posléze dvě. V okolí České Lípy zůstalo nakonec berkovskému rodu pouze panství sloupské; většina ostatního území se stala součástí nově vytvořeného novozámeckého panství Václava z Vartemberka.

Během 16. století došlo i k podstatným změnám ve vzhledu lipského panského sídla. Zatímco okolní gotické hrady, stavěné jako nedobytné pevnosti na strmých kopcích a skalních blocích, se stávaly za změněné hospodářské, společenské i vojenské situace přežitkem a pro majitele přítěží, takže byly postupně opouštěny a nahrazovány nově zakládanými zámky v snadno přístupném terénu, měla Lipá – jako jiné vodní hrady – předpoklady k další existenci. Původní středověký hrad Lipá, o němž máme jen nedostatečné představy, se začal měnit zřejmě již v 15. století, nyní však byl přestavěn v pohodlný renesanční zámek, odpovídající vkusu doby, a dostal v podstatě tvářnost, kterou si zachoval až do 20. století. Na místě starých hradních budov byl vztyčen dvoukřídlý dvoupatrový renesanční palác, jenž dosvědčoval návaznost na starší stavbu pouze svými několik metrů silnými zdmi a několika gotickými ostěními. Ústředním prostorem zámku se stal 13 m dlouhý sál sklenutý valeně s lunetami, v němž byl velký renesanční pískovcový krb, ozdobený znakem s zkříženými ostrvemi. Plochostropé místnosti druhého patra byly zkrášleny renesančními štukami. Vnější fasády zámku i severovýchodní brány byly pokryty psaníčkovým sgrafitem. Mezi oběma branami zůstala ještě z původního hradu ochranná zeď, dodnes působící svou mohutností. Někdejší padací most přes vodní příkop byl nahrazen pevným mostem kamenným.

V době, kdy se o Lipou dělilo několik pánů, nestačil zřejmě zámek pro všechny majitele, takže někteří bydleli jinde. Přechodně býval pravděpodobně využíván i tzv. zámeček – dvorec na někdejším Mariánském předměstí na severní okraji města. Podle svědectví soudobého českolipského kronikáře se v něm často zdržoval zvláště Zikmund Berka. Ještě v 16. století dostal se však „zámeček“ do vlastnictví českolipských měšťanů. Jako hostinec byl zbořen v r. 1879, kdy ustoupil novostavbě gymnázia. Honosnější a více obývaný byl asi berkovský dům, postavený v r. 1549 na severní straně českolipského náměstí. O jeho vzhledu ani o dalších osudech se nám však nedochovaly žádné zprávy. Pouze pozdně gotický portál s ostrvemi umístěný ve zdi klášterního ambitu v Žukovově ulici patří dodnes mezi významné českolipské památky.

V r. 1583 byla berkovská obydlí v České Lípě obohacena o další architektonicky cenný objekt. Na okraji zámecké zahrady, rozkládající se na východ od zámeckého příkopu, postavil Jetřich Jiří Berka z Dubé a z Lipé renesanční letohrádek (tzv. Červený dům) s loggií, se sgrafitovými loveckými výjevy a fiktivními portréty, s freskovými malbami uvnitř klenutých místností prvního patra a na stěnách loggie.

Naproti tomu Vartemberkové pobývali na Lipé stále méně, neboť si nedaleko odtud, v Zahrádkách, postavili zámek. V r. 1591 prodal Jan z Vartemberka svůj díl českolipského zámku Kunhutě Berkové, spravující panství za nezletilého vnuka Adama.

Adamem Berkou vymřela r. 1607 českolipská linie Pánů z Dubé a z Lipé a po meči a sloupské panství s částí města Lipé a se zámkem získal druhý manžel vdovy Anny Berkové Jan Abraham ze Salhauzenu, příslušník rodu zakoupivšího během 16. století v českolipském okolí řadu statků.

Salhauzenové však dlouho českolipský zámek neudrželi. Za účast na stavovském odboji v l. 1618 – 1620 byli po Bílé hoře oba majitelé České Lípy – Volf ze Salhauzenu i Jan Jiří z Vartemberka – odsouzeni ke ztrátě veškerého jmění. Ze zkonfiskovaných statků koupil Albrecht z Valdštejna novozámecké panství a zbývající část České Lípy se zámkem, patřící k panství sloupskému, takže po dlouhé době byly město i zámek opět spojeny pod jednou vrchností.

V této době však současně končí i historie Lipé jako vrchnostenského sídla, neboť jak Valdštejn, tak i Kounicové, kteří získali Lipou sňatkem Valdštejnovy dcery s Rudolfem Kounicem, měli svá sídla jinde. Zámek byl ještě za třicetileté války při švédském vpádu v r. 1643 vypleněn a pak již jen částečně udržován. Nevyhovoval ani pro úřední účely, pro něž musela vrchnost v 18. století postavit proti zámku za mlýnským náhonem novou správní budovu, ozdobenou dosud na nároží pískovcovým kounickým znakem, drženým dvěma lvy (dnes ji vlastní a užívá Svazarm). Zámek sám byl pronajímán k různým účelům. Části užívaly sousední kartounky, po požáru města r. 1820 byla část zámku určena pro školní účely, v zámecké bráně byla umístěna zvonařská dílna. V r. 1867 zřídil v pronajatém a později koupeném zámku J. Altschul rafinérii cukru. Rovněž letohrádek Jetřicha Berky tzv. Červený dům nesloužil už po třicetileté válce panským zábavám. Postupně tu byla zřízena barvírna, hospoda a obytný dům. Poprvé byl Červený dům restaurován v r. 1883, kdy však došlo nedopatřením ke zničení téměř všech fresek v prvním patře, podruhé v r. 1933, když byl předán českolipskému muzeu. Vlastní zámecká budova vystřídala i po zrušení rafinerie cukru řadu dalších přechodných uživatelů. Po druhé světové válce zůstala pustá a v r. 1957 byla stržena. Z honosné stavby zůstala pouze zřícenina se zachovaným zdivem v přízemí, se sklepy, částí mohutné hradby a dvěma branami.

Text: historie
12.8. 2005 - Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Severní Čechy