Ves Červené Poříčí (dříve Poříčí) se připomíná poprvé r. 1318, kdy se zde uvádí Jaroslav z Poříčí (1318 - 1352), který se psával od r. 1321 také ze Skočic, a jeho bratr Drslav (1320 - 1339), píšící se současně z Jinína. Byli to příslušníci mocného rodu, majícího stejný erb jako Černínové, Švihovští a pod. Z pozdějších držitelů vsi známe v r. 1411 Radslava z Kočova, který přesídlil na Měšín a Poříčí prodal kolem r. 1446 Petru Bradovi zz Nekmíře; v r. 1473 se uvádí jako majitel Jan z Rýzmberka a na Rábí. Poříčí bylo připojeno k Švihovu. Další člen této rodiny, Jindřich z Rýzmberka, prodal r. 1547 Poříčí Jindřichovi Mladotovi z Jimanic. Nový majitel si ve vsi postavil tvrz, která přiléhala k řece Úhlavě. Části těchto staveb jsou dosud zachovány. Roku 1569 prodal Jindřich Mladota tvrz, která se tehdy poprvé uvádí, dvůr a ves Poříčí Mikuláši Šicovi z Drahenic za 2300 kop grošů míšeňských. Po jeho smrti získali statek MIkulášovi bratři Albrecht a Adam. Byli to dobří hospodáři a poříčské panství rozšířili. V r. 1601 zdědil Poříčí Albrechtův syn Mikuláš, známý v celém okolí jako boháč, ale také jako násilník a rváč. Mezi poddanými kolovala o něm říkanka:"Borovskej jemnostpán Koc, má peněž moc, poříčskej jemnostpán Šic, ten jich má ještě víc." Naráželo se tu na Koce, který džel sousední Borovy.

Mikuláš Šic dal postavit ve vsi zámek, do něhož byla pojata i stará tvrz. Od vysoké červené zámecké střechy dostalo Poříčí název Červené. Zámek byl dostavěn ve stylu saské renerance v r. 1611, jak o tom svědčí letopočet vtesaný do desky nad vchodem. Vlastní zámek je jednopatrová budova obdélníkového půdorysu s vysokou střechou na bocích zakončenou čtyřpatrovými štíty, členěnými římsami a pilastry. Okna mají kamenné ostění a jsou zdůrazněna nadokenními římsami. Dvorní fasádu oživuje v patře arkýř na malebné špičaté konsole. Střechu zpestřuje několik renesančních komínů. K severozápadnímu rohu budovy je přistavěna mohutná polygonální věž, zakončená zvonovitou bání s cibulovitou lucernou. Při pozdějších úpravách byl odstraněn portik s balkónem a renesančním vikýřem. Vnitřní místnosti jsou jednoduché a upravené jako byty a kanceláře. Po celé západní straně budovy probíhá mohutná, valeně sklenutá chodba ozdobená štukem; dnes je však přepažena moderní zdí a zúžena. K severní straně budovy přiléhá další křídlo, jež je pozůstatkem původní tvrze. Nádvoří uzavírá jednopatrové stavení, rovněž v podstatě renesanční, které bylo součástí tvrze. Z ní ještě v druhé polovině 18. století vycházela dřevěná chodba ve výši prvního patra do oratoře kaple, jež stojí pře zámkem. Chodba je zřetelně zachycena na starých vyobrazeních, například v urbáři panství z r. 1760.

Mikuláš Šic jako stoupenec českých stavů a krále Fridricha Falckého byl r. 1623 odsouzen ke ztrátě dvou třetin jmění a statek připadl královské komoře. Skládal se z Poříčí, Kokšína, Borové, Vřeskovic, Dolního Třebetína, Vosího, Oplotu, Horního Třebetína, Nedanic, Nedaniček, Kbel, Jína, Zeleného, Kaliště a krčmy v Nezdicích. Statek byl odhadnut na 87 127 kop grošů míšeňských a r. 1623 jej koupil plukovník Filip Adam z Konberku. Po něm se také Poříčí jmenovalo Korunní. V r. 1709 je koupil od Filipových dcer Jan Jiří z Haubenu, který přikoupil ještě Roupov, ale v r. 1716 padl jako císařský generál ve válce s Turky. Panství zdědila dcera Františka Augusta provdaná za hraběte Törringa z Jettenbachu. Nový majitel se sice snažil panství zvelebit, postavil tu i vysokou pec, ale nakonec je musel jeho syn Norbert prodat v dražbě. Koupil je bavorský vévoda Kliment František.

Za něho byla přední zámecká budova v r. 1776 upravena v bránu s dekorativní výzdobou. V rozeklaném štítě její pilastrové edikuly stojí sochy, lev s prázdným štítem a vpravo Minerva držící štít se znakem bavorských vévodů. Na architrávu je nápis s chronogramem: Porta hoC sVb gratIos IosIsIMo praesIDII CLYpeo renoVata. Zámek byl obklopen rozsáhlou zahradou, nejbližší část byla upraveny ve frncouzském slohu, jak o tom svědčí stará vyobrazení; od ostatního prostoru byla oddělena hradbou, na níž jsou poprsí 23 českých panovníků. Vznikla po r. 1765.

Bavorský vévoda František Kliment odkázal v r. 1795 poříčské panství svému bratru Maxmiliánu Josefovi. Ten je r. 1805 postoupil arciknížeti Ferdinandovi, pozdějšímu velkovévodovi toskánskému, od něhož je r. 1824 získal velkovévoda Leopold II. a po něm císař Ferdinand V. Tím se Poříčí dostalo do rukou rakouských císařů Františka Josefa I. a Karla I. Po vzniku ČSR připadlo státu.

Text: historie
22.1. 2003 -