Řečické okolí patřilo od 12. století pražskému biskupství - v roce 1144 jej daroval Vladislav II. pražskému biskupovi Otovi. Není zcela jisté, kdy byla postavena tvrz - zřejmě pochází z 2. poloviny 13. století. Koncem 13. století byla tvrz opevněna proti nájezdům a od 2. pol. 14. stol. je již důsledně zmiňována jako hrad. Několikrát zde pobýval i arcibiskup Arnošt z Pardubic či Jan z Jenštejna (14. stol.).
V roce 1415 arcibiskup Konrád z Vechty prodal panství Janovi z Chotěmic. Roku 1422 byl hrad patrně dobyt husity. Roku 1437 bylo panství zapsáno Mikuláši Trčkovi z Lípy, po jeho smrti r. 1453 se stala Řečice majetkem krále Ladislava, který ji postoupil pánům z Ústí. Dědictvím ji získal Jindřich ze Stráže, který dal hrad opravit. R. 1466 zdědil panství jeho syn Michal, který se přidal na stranu proti králi Jiříkovi z Poděbrad. Hrad, ze kterého byly podnikány vojenské výpravy do okolních panství, byl proto r. 1467 dobyt Petrem Břekovcem z Ostromeče, pánem na Kamenici a Loutkově. Řečické panství prodal r. 1474 Trčkům z Lípy, kteří jej však museli rozhodnutím zemského soudu vrátit r. 1480 potomkům pánů ze Stráže. Tak se Řečice stala majetkem Jana ze Šelmberka, který ji r. 1497 prodal Albrechtovi z Leskovce a jeho bratrancům. V majetku rodu byl hrad poté celé století, a Šebestián Leskovec z Leskovce nechal hrad v 60. letech 15. století přestavět na renesanční zámek. Další přístavby byly provedeny na přelomu 16. a 17. století. Po smrti Kryštofa z Leskovce (kolem r. 1595) zdědila zámek jeho sestra Anna, provdaná za Jana Šlejnice ze Šlejnic, která r. 1597 prodala Řečici Heřmanovi z Říčan. Jan z Říčan přišel po bitvě na Bílé hoře pro účast na stavovském povstání o velkou část majetku, vč. Červené Řečice, kterou císař Ferdinand II. postoupil r. 1623 pražskému arcibiskupovi Arnoštu Harrachovi. V majetku arcibiskupství byl zámek až do r. 1948, kdy byl zestátněn. Arcibiskup Matouš Ferdinand Sobek z Bílenberka (1623-1667) nechal zámek opravit, poslední úpravy byly provedeny za arcibiskupa Františka Kordače (1919-1931), dokončeny r. 1937 za jeho nástupce, Karla Kašpara. Po konfiskaci r. 1948 bylo vybavení zámku rozprodáno a zámek poté sloužil různým účelům, nejprve jako sýpka, do roku 1960 zde sídlil Lesní závod Červená Řečice. Poté byl v zámku Okresní archiv a část zámku byla upravena na byty. V 70. letech 20. století byla opravena figurální sgrafita a byla započata oprava střech, která však nebyla dokončena. V zámku byla také školní družina, školní dílna a obřadní síň. Koncem roku 1989 byl zámek hospodářskou smlouvou převeden do majetku výrobního stavebního družstva Unimax Praha. Smlouva bohužel neobsahovala konkrétní termíny, do nichž by bylo družstvo nuceno provést stavební úpravy zchátralého zámku. Roku 1991 získalo družstvo Unimax hypotéku 16 mil. korun na rekonstrukci zámku, které však byly použity zcela jiným způsobem. Družstvo Unimax se dostalo do konkursu a ukončilo činnost. Zámek v letech 1990 - 1991 neměl ani základní údržbu a rychle chátral. O záchranu zámku a dalších památek usiluje Spolek za záchranu památek červenořečických, založený roku 1996. Na zámku se také pravidelně pořádá Slámování (výroba skulptur ze slámy), které pomáhá zviditelnit zámek. Po mnoha jednáních byl zahájen Generálním ředitelstvím národního památkového ústavu stavebně historický průzkum zámku. Roku 2011 byla získána dotace z Havarijního fondu na opravu nejvíce poškozených částí budov, roku 2012 byla získána další dotace a bylo možné zahájit opravu střechy severního traktu, která hrozila zřícením. Také roku 2013 byla získána další dotace, a opravy zámku pomalu pokračují. Provozovatelem zámku je družstvo Nový Unimax. 2. 7. 2013 byl zámek slavnostně otevřen pro veřejnost, rekonstrukce po malých krocích pokračovala i nadále. V roce 2017 získal vlastník majetku významnou dotaci 82,5 mil. Kč z evropských fondů, do výběrového řízení v létě 2018 se však nepřihlásil žádný zájemce.Text: historie
24.6. 2013 - E.H. podle Jiří Cukr; http://www.cervena-recice.cz; http://www.vipzamek.cz
