Bytča

Původ feudálního sídla v Bytči je třeba hledat ve 13. století, kdy zde byl vystavěn menší hrad skládající se z obytné věže a dvorce tvořícího ekonomické a hospodářské zázemí. Hrad patřil nitranskému biskupovi, který mnohdy uděloval Bytču v léno nižším feudálům, jako například v pozdější době rodu Kostkovců.

V r. 1563 získal hrady a panství v Hričově a Bytči za 17 000 zlatých známý uherský feudál František Thurzo, zakladatel bytčansko – oravské větve rodu, který zbohatl především podnikáním v těžbě a výrobě mědi. Ten nechal v letech 1571 – 74 na místě středověkého hradu vybudovat na svou dobu moderní nový zámek. Díky svým zahraničním kontaktům mohl projekt velkolepé renesanční přestavby vytvořit milánský stavitel Jan Kilián de Syroth. Tento architekt je také zvěčněn na fresce v přízemí na kruhovém. Celá stavba renes. zámku byla hotova za neuvěřitelné čtyři léta. O začátku stavby v roce 1571 nás informuje nápis nad vstupním portálem. O době ukončení stavebních prací v roce 1574 naopak informuje deska s aliančními znaky Františka Thurza a jeho ženy Kateřiny Zrínské. Do nového zámku se však r. 1575 přestěhovala z Lietavského hradu již jen vdova Kateřina s dětmi zemřelého F. Thurza. Pro tuto stavební etapu je typická pravidelná čtyřboká dispozice s ústřední vysokou vstupní věží a kruhovými věžemi (baštami) v nárožích – typická to podoba italských kastelů. Bytča se stala nejen pohodlným a moderní sídlem, ale i nedobytnou vojenskou pevností. Přístup do opevněného areálu zámku byl možný jen přes dva padací mosty. V nárožích areálu vznikly čtyři oválné bašty. Opevnění samého zámku tvořil hluboký příkop, parkánová zeď s klíčovými střílnami, brána a padací most. Na prvním nádvoří zámku stávala věžovitá obytná stavba s podobným vzhledem jako vstupní věž. Druhá renesanční etapa provedená Jiřím Thurzem po smrti jeho matky Kateřiny Zrínské v roce 1585, byla zaměřena především na přeměnu Bytči v jediné sídlo Jiřího Thurza – palatína a rádce císaře Rudolfa II. velké změny se dotkly především interiérů (krásný kamenný portál s bohatým profilováním, klenutí místností, fresková výzdoba arkád, atd.). Roku 1601 dává na předhradí vybudovat novou samostatnou reprezentační budovu tzv. Sobášného (Svatebního) paláce. V letech 1605 až 1612 vpadly do zdejšího kraje vojska hajduků a poničili zámek i Svatební palác. Opravy projektoval italský architekt A. Pocabello. Tehdy vznikají arkády, které zakryly starší fresky z doby vzniku renesančního zámku. Roku 1624 se zámek a panství dostává po vymření rodu Thurzů do rukou Esterházyů, kteří panství vlastnili až do poloviny 19. století. Za nich je zámek využívaný převážně jako správní sídlo. Stavebně se na vzhledu zámku rod Esterházyů podepsal jen freskami v arkádové chodbě, které znázorňují významné uherské a evropské panovníky, stejně jako známé vojevůdce a hrdiny antické mytologie. V roce 1862 si zámek pronajímá a nedlouho poté i roku 1868 odkupuje velkopodnikatel s e dřevem Leopold Popper, který však neměl k zámku přílišný osobní vztah. Zámek a panství za něj postupně upadalo. Od konce 19. století je rodina Popperů nucena zámek pronajímat. Tak se stalo, že byly ze zámku vytvořeny byty pro 12 rodin, administrativní prostory a místnosti úřadů. S touto novou adaptací také souvisela výstavba mnohých nových příček, ale hlavně vytvoření několika nových nevhodně umístěných okenních otvorů. Při neodborné restauraci v roce 1889 a 1926-29 byly nenávratně zničeny cenné nástěnné malby na nádvoří zámku. Od roku 1960 probíhá dlouhodobá obnova sídla a jeho okolí, která má za úkol dát zámku podobu, kterou měl v době Thurzů. Bohužel, obnova je opravdu dlouhodobá.

Text: historie
28.2. 2007 - Jan P. Štěpánek

Zdroje
s využitím webových stránek