Bučovická tvrz však byla brzy obnovena, ovšem již v blízkosti dnešního zámku, neboť v r. 1511 ji Janův syn Mikuláš Kropáč postoupil spolu s bučovickým zbožím Tasovi z Ojnic. Sňatkem s Annou z Ojnic získal Bučovice Václav z Boskovic († 25. října 1554), který zvelebil bučovické panství hospodářsky. po jeho smrti drželi panství jeho synové, nejprve Albrecht a pak Jan Šembera Černohorský z Boskovic. ten však tvrz opustil a přenesl své sídlo na nově vybudovaný zámek. Tvrz pak chátrala a ve válečných nepokojích počátkem 17. století zanikla.
Majitel bučovického panství Jan Šembera Černohorský vynikal jak bohatstvím, tak i učeností; obou těchto významných momentů dovedl plně využít při budování svého reprezentačního sídla místo staré tvrze. Se stavbou zámku začal v r. 1567. Vybral si k tomu v té době bažinatou část městečka na jižní straně náměstí, tj. na opačné straně, než byla dosavadní tvrz. Šemberovým snem bylo renesanční sídlo podobné těm, která poznal za svých studií v Itálii. V jeho záměru ho utvrdil pobyt u dvora ve Vídni, kde poznal vynikajícího architekta té doby Piera Ferraboska. Ferrabosco proslul jako stavitel četných pevností i hradů ve Vídni, v Bratislavě a v Praze. Od r. 1569 působil opět ve Vídni, kde řídil vynikající stavbu renesančního letohrádku císaře Maxmiliána II. Tohoto stavitele získal Jan Šembera pro stavbu nového zámeckého sídla. Ferrabosco rozvrhl projekt celého zámeckého komplexu do půdorysu velkého obdélníku, chráněného zdí, nárožními věžemi (bastiony) a vodním příkopem; tím získal bučovický zámek částečně charakter pevnosti. Vlastní stavba vznikala v neobyčejně těžkých podmínkách v bažinaté půdě, a bylo proto nutné zajisti spolehlivé základy pomocí pilotů. Stavbu zámku podle projektu Pietra Ferraboska prováděl brněnský kameník Petr Gabri. Hlavní zámecká budova s umělecky velmi cennými arkádami v nádvorním průčelí je postavena napříč osy zámeckého areálu a dělí jej na dvě nestejné části. Na menší, východní straně bylo vybudováno předzámčí, na větší, západní stran renesanční zahrada, významná složka tehdejšího feudálního bydlení. Naproti hlavnímu vchodu v přízemí vznikly nejhonosnější štukové sály, tzv. císařský a další dva sály. Jména autorů jsou neznámá, ale dochované dílo svědčí o jejich mimořádné umělecké dovednosti a zdatnosti; vystavěny byly až po Ferraboskově odchodu, který opustil Bučovice ihned po dostavění zámku, tj. v r. 1582. Nejhonosněji byl vyzdoben tzv. císařský sál: ve štukových rámech zobrazili umělci mytologické nebo alegorické, respektive dobové medailóny a doplnili je štukovými plastikami. Přestože se z Jana Šembery stal na sklonku života podivín, dbal na dokončení štukové výzdoby a současně doplňoval interiér vzácným pozlaceným nábytkem. Na rozvoj bučovického zámku měla nepříznivý vliv Šemberova smrt v r. 1597; jím vymřel boskovický rod po meči. Jeho dvě dcery, Anna a Kateřina, se provdaly za bratry Lichtenštejny – Karla a Maxmiliána - , a tím se staly Bučovice součástí lichtenštejnského panství. Protože zámek nebyl jejich sídlem, znamenalo lichtenštejnské období po výtvarné stránce vesměs ztráty. Po svém dokončení náležel zámek k nejkrásnějším feudálním sídlům na Moravě. Podle dochovaného inventáře z r. 1637 bylo jeho vnitřní zařízení velmi bohaté; pozlacené postele s hedvábnými matracemi a polštáři, turecké, perské a nizozemské koberce, stolice a křesla potažená aksamitem, psací stoly se stříbrnými obrazy, vykládané truhly plné cínového, měděného i bílého habánského nádobí, holandské čalouny atd. Toto bohaté vnitřní zařízení vhodně doplňovalo vnější architekturu. Dosavadní ráz zámku byl však později podstatně narušen odstraněním tří ze čtyř dosavadních nárožních věží, místo nichž byly vybudovány věže s lucernami. Současně byl prováděna i úprava interiéru, jejímž výsledkem je například zámecká kaple v prvním patře jihovýchodní věže, dokončená v r. 1641; její výzdobu provedl vídeňský umělec Banio Bianco. Z téže doby je i vynikající sochařské dílo florentského manýrismu – kamenná kašna, umístěná uprostřed arkádového nádvoří, se sousoším čtyř mořských panen a Bakcha. Pověst jej plně ztotožňovala s Janem Šemberou a měch s vínem s pytlem plným peněz; obojí mělo připomínat Šemberovo bohatství. Kašna měla původně nádrž, která byla v r. 1780 odstraněna. Již v r. 1623 byly k vlastní budově před zámeckým areálem přistavěny budovy pro úředníky, zvýšené v r. 1703 o jedno poschodí. Za obležení Brna Švédy v r. 1645 se pokusil švédský oddíl 22. června bučovický zámek dobýt, byl však s velkými ztrátami odražen; v té době také celé městečko – vyjma některých částí – vyhořelo. V r. 1722 přestěhoval Josef Jan Adam z Lichtenštejna zámecký mobiliář do Lednice, respektive do Rabensberku (Dolní Rakousy) a zámek přeměnil v účtárnu. Tomuto účelu sloužil až do r. 1924. Hořejší patra byla přeměněna v byty pro úřednictvo. Také renesanční uspořádání zahrady bylo silně narušeno. Likvidace jejích zbytků byla dovršena v r. 1726, kdy došlo k její přeměně v užitkový sad. Dvě báně zámeckých věží byly pro přílišnou tíhu v r. 1724 odstraněny a zbývající dvě stihl stejný osud v r. 1813, takže věže dostaly dnešní nízký vzhled. V důsledku přeměny zámku v ústřední kanceláře bylo odstraněno vše, co připomínalo jeho dřívější funkci. Tak v r. 1787 bylo zbouráno pevnění, odvezena děla, tak charakteristická pro tehdejší pohled na zámek. V r. 1796 byla vybourána ze zámeckých sálů dosavadní renesanční kamna, v r. 1825 odstraněna bašta před zámkem a zasypán i příkop. Vedle lichtenštejnské kanceláře byly po r. 1848 dočasně v zámku umístěny i soudní a berní úřady. Po r. 1945 se stal zemědělsko-lesnického archívu. Dnes jej spravuje Krajské středisko státní památkové péče. Vzhledem k jeho vynikající renesanční architektuře která se svým pojetím řadí k předním dílům tohoto slohového období nejen u nás, ale i v celé střední Evropě, bylo rozhodnuto zařadit zámek mezi objekty s kulturně politickým posláním. Proto byly reprezentační místnosti v přízemí západního křídla, zdobené malbami a bohatými štukami italských mistrů, restaurovány a zpřístupněny veřejnosti. ze stejného důvodu byla rekonstruována i zahrada.Text: historie
24.4. 2003 - Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku, Jižní Morava
