Na místě dnešního zámku v Březnici stával hrad, který postavil Budislav (124 – 1240) z významného rodu Buziců. Hrad a okolní krajinu drželi jeho potomci až do r. 1406. Sporé zprávy zaznamenávají, že tehdy získal část majetku Buziců, tj. hrad, městečko Březnici a ves Bubovice Ondřej Huler z Orlíka. Na zákrok krále Václava IV. Byla Březnice r. 1410 vykoupena od Půty ze Skály ze zástavy a v r. 1415 prodána nejvyššímu mincmistru Petru Zmrzlíkovi ze Svojšína. Jeho vnuci, Jan Václav a Jaroslav, dali hrad Koncem 15. století přestavět, bylo zdokonaleno zejména vnější opevnění.
R. 1506 koupil březnické panství, tj. hrad, dvůr, městečko Březnici a vsi Bubovice, Volenice a Oslí a části vesnic Bor, Pňovice (starší název Pinovice), Počaply, Hudčice, Martinice a Miřetín (zanikla), Zdeněk Malovec z Chýnova a na Vimperku. Při dělení rodinného majetku r. 1531 dostal jeho mladší syn Petr hrad a městečko. Protože se r. 1547 účastnil odboje proti králi Ferdinandovi I., byl mu majetek zabaven a r. 1548 prodán říšskému místokancléři Jiříkovi z Lokšan. Nový majitel zahájil přestavbu pozdně gotického hradu na renesanční zámek. Ukončení díla r. 1567 dokládá alianční znak budovatele a jeho manželky Kateřiny Adlerové, zasazený u vstupního schodiště na zámeckém nádvoří vlevo Jiří z Lokšan zemřel již r. 1551 a přestavbu dokončila jeho manželka, pocházející z bohaté rodiny Dlerů z Zinneburgu ve Špýru. R. 1558 založila na tehdejší dobu dost velkou knihovnu, jež se podnes zachovala v původním malovaném pokoji ve druhém patře zámecké věže. Kateřina umožnila své sestřenici Filipíně Welserové milostná setkání s arcivévodou Ferdinandem, r. 1557 pak byli na březnickém zámku tajně oddáni. r. 1607 došlo k dělení pozůstalosti po vnukovi Jiřího z Lokšan, Ferdinandovi. Jeho tři synové, Adam, Václav a Jiří se dohodli na společném vlastnictví březnického panství. Po bílé hoře byl majetek bratrů konfiskován. Jedině Adamova manželka Lidmila, rozená Černínová z Chudenic, uhájila svůj nárok na polovinu Březnice. Tu pak prodala r. 1623 královskému prokurátoru Přibíku Jeníškovi z Újezda, jenž se stal jediným majitelem lokšanského dědictví. Jeníšek se zúčastnil procesu proti čelným představitelům stavovského protihabsburského povstání, zaváděl tvrdé protireformační metody a do Březnice uvedl r. 1638 jezuity. V r. 1632 dal přestavět zámeckou kapli. Přibíkovo manželství s Lidmilou Kateřinou z Talmberka bylo bezdětné. Po jeho smrti r. 1651 převzal březnické panství synovec Přibík Jeníšek z Újezda (+1661). Poslední člen rodu, mladší syn Františka Přibíka, Jan Josef z Újezda, odkázal Březnici Vilému Albrechtu Krakovskému z Kolovrat. Za Kolovratů ( 1728 – 1872), avšak zejména za jejich nástupců, uherských Pálffyů, došlo na zámku k některým stavebním změnám. V 80. letech 19. století byla stržena stará brána směrem k městu a nahrazena kovovou mříží a obnovena sgrafita na fasádách. K podstatnějším zásahům došlo také v interiérech v jihovýchodní části zámku. Na severovýchodní straně zámku je dobře zachovaný hradební pás se čtyřmi baštami otevřenými dovnitř, před nimiž byl vodní příkop zavodňovaný říčkou Vlčavou. Ze starého hradu se zachovala v přízemí vlevo od věže klenutá gotická síň. Před zámeckým průčelím obráceným k jihu, jehož zdi a vysunutá věž jsou ozdobeny sgrafity, je park upravený za Pálffyů.Text: historie
27.11. 2002 -
