V chrámě svatého Ignáce v Březnici byl vymalován nad hlavním vchodem obraz šlechtice a šlechtičny stojících proti sobě. Muž je oblečen v tmavý šat, je zatloustlý, nade rty má knírek. Jeho ruce spočívají na stole. V jeho levici jest viděti zakládací listinu. V pravici drží klíč. Je to podobizna zakladatele chrámu Jeníška z Újezda. Černě oděná paní jest jeho manželka Ludmila. Rovněž její ruka spočívá na stole, držíc růži.
K obrazu byla přibájena tato pověst: Když Lokšané uprchli ze země před pomstou Ferdinanda II., nechali na Březnici poklad. Doufali, že se brzy vrátí na svůj zámek a s pokladem se opět shledají. Uložili jej pod růžový keř v zámecké oboře. Domnívali se, že tam nikoho nenapadne kopati, že trny keře mu budou ochranou a keř zůstane tu navždy bezpečným znamením, dle něhož najdou skrýši. Naděje Lokšanů se rozpadly v niveč. Zámek, který jim byl zkonfiskován, nevrátil se více v jejich majetek. Připadl věrně katolickému pánu Přibíku Jeníškovi z Újezda, muži krutému a bezohlednému. Ten si dal zámek nákladným způsobem přestavěti a založil v Březnici nový klášter a chrám. I počal lid bájiti, že nabyl svého bohatství šťastným nálezem, že vykopal skrytý poklad Lokšanů. Když se po čase nad kostelním vchodem objevil obraz Jeníška s klíčem a jeho choti s růží, nebylo v Březnici nikoho, kdo by byl pochyboval o pravdivosti této pověsti.Text: pověsti
2.9. 2002 - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků
