Čechové, vzbouřivší se proti Habsburkům, vítali s velikou slávou nově zvoleného krále Bedřicha Falckého.
Mladistvý král uměl pěkně, vpravdě královsky vystupovati, což se mnohým velmi líbilo. Brzy se ukázalo, že je nejen hezký, nýbrž i velmi milý a laskavý. A tak si získal nejednoho z českých vzbouřenců, kteří v něho bohužel vkládali příliš mnoho nadějí. Jedním z těch, kdo zahorovali pro tzv. „Zimního krále“, byl březnický pán Adam z Lokšan. Ten se stal komisařem českých stavů a horlivě plnil svůj úřad, staraje se zejména o to, aby zemské posádky v jižních Čechách byly náležitě připraveny k obraně země, neboť Habsburk, sesazený s trůnu, sbíral vojsko a chystal se k válce. Brzy nato stal se pan Adam komorníkem krále Bedřicha a věrně při něm stál. V oddanosti k němu přezíral všechny chyby, jež se staly Čechám tolik osudnými: královu marnivost, dobrodružnost i lehkomyslnost, s níž se oddával bezstarostně radovánkám ve chvílích nejvážnějších. Když na Bílé hoře dokonala svoboda Čech, pohasla i šťastná hvězda „Zimního krále“. Malomyslně prchl ze země, ponechav ji jejímu osudu. I panu Lokšanovi, jeho věrnému dvořanovi, nezbylo nic jiného, nežli rozloučiti se s rodinou a opustiti vlast. Tušil, že pomstychtivý vítěz stihne vzbouřence krutými tresty, mučením a popravami. Dostal se šťastně za hranice, avšak přece byl nad nepřítomným vynesen r. 1621 rozsudek, jímž byl odsouzen hrdla, cti i statků a dán do klatby. Jeho jméno bylo přibito na šibenici. I za hranicemi Čech pokračoval „Zimní král“ v lákavých dobrodružstvích. Pan Adam z Lokšan velel oddílu rejtharů, který ho doprovázel na jeho výpravách. Na jedné z nich stihlo Lokšana neštěstí, které ukončilo jeho bludnou pout po cizích, dalekých zemích. Osudný příběh zaznamenal český exulant Pavel Skála ze Zhoře, který dlel při Bedřichovu dvoru. „Jeda na koni s mnohými rejthary, byl zastižen u řeky Mosely strašlivou bouří a vichřicí. Chtěje se v širém poli trochu ukrýti před přívalem násilným, až by se to povětří hrozné přehnalo, vjel pod hrušku planou, v témž poli širém stojící, a přitiskl se s koněm velmi blízko k ní. Okolo pak něho, pod ratolestmi stálo jiných rejtharů do desíti. Vtom zalehl vítr násilný do té hrušky, přelomil ji právě nad Lokšanem v půli, takže vrchní díl její statné to rejtharstvo povalily také s koňmi, ale neublížily ani neporanily. Adamovi nebylo pomoci. Oznámili to králi a jeho komorníku. Král poručil přihotoviti léky a přinésti nemocného k sobě. Splakali nad ním a těšili ho. Žádal sobě jen vysvobození z bolestí. Král poslal jej léčiti do Sedanu, ale tam v málo dnech zemřel a v přítomnosti krále a velikého zástupu hrabat, panstva, rytířstva a lidu obecného jest poctivě pohřben.“Text: pověsti
2.9. 2002 - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků
