Břeclav

Původním střediskem kraje dna dolní Dyji bylo hradisko na Pohansku. Když se mírem řezenským v r. 1041 posunula jihomoravská hranice na Dyji, vystavěl kníže Břetislav I. k ochraně dyjského přechodu hrad, který byl nazván jeho jménem. Stával opodál městečka Staré Břeclavi (dnes součást Břeclavi) v bažinatém terénu mezi rameny řeky Dyje. Dodnes se z něho dochovaly dřevěné piloty. Rakušané nazývali hrad Lauentenburch – Lundenburg. V této zkomolené formě se pravděpodobně objevuje jméno hradiska na Pohansku, které se snad nazývalo hrad Lověticů. Pod názvem Lauentenburg vystupuje hrad poprvé v pramenech v r. 1046. Jako Břeclav se uvádí v tzv. zakládací listině kláštera opatovického hlásící se k r. 1073 a v pravé listině pro klášter Hradisko u Olomouce z r. 1078, v níž se mluví o mostu u břeclavského hradu. Kromě své vojenské funkce byl hrad zároveň správním střediskem pro břeclavský hradský obvod, zaujímající přibližně území od hranice země až po Chřiby, Ždánický les a později na levém břehu řeky Moravy povodí Veličky, Olšavy a Dřevnice. Význam hradu zdůrazňuje existence kostelíka doloženého poprvé známou listinou olomouckého biskupa Jindřich Zdíka, vydanou po r. 1131.

Zeměpanským úřadům na břeclavském hradě podléhalo i hodonínské, bzenecké a kunovické podkrají. Někdy ve 20. letech 13. století dostala Břeclavsko věnem manželka krále Přemysla I. Konstancie, která břeclavský hrad přebudoval. Byl vystavěn na dřevěných kůlech a sestával z hradního paláce a fortifikační věže podle vzoru olomouckého a mikulovského hradu, jak svědčí pozůstatky věže a fortifikace. Konstancie však nedržela Břeclavsko až do své smrti, neboť v r. 1237 vystupuje jako jeho držitel kníže Oldřich Korutanský, bratranec krále Václava I.; Oldřich je však patrně zase ztratil za války mezi Václavem I. a jeho synem Přemyslem II. v r. 1249. Za blíže neznámých okolností, snad v souvislosti s uvedenou domácí válkou, se hrad dostal v polovině 13. století do držení Viléma z Egerberku, který se psal po Hustopečích. K hradu náleželo jen městečko Stará Břeclav, Ulvy (zanikly) a polovina Prechova (zanikl). Vilém, který byl příznivcem cáhnovské (Hohenau, Dolní Rakousy) komendy johanitů, držel Břeclav ještě v r. 1271 a pozbyl ji patrně v souvislosti s bitvou na Moravském poli. Od doby, kdy hrad přišel do rukou Viléma z Hustopečí, přestal být sídlem zeměpanských úřadů, které přesídlily na Bzenec. Pak prameny o Břeclavi na delší čas mlčí. Další zpráva je teprve z doby Václava III. Ten udělil hrad lénem velmoži Hartlebovi z Boskovic, který jej prodal v r. 1313 za 800 hřiven rakouským ministeriálům bratřím Štěpánu a Alexímu z Hainfeldu. V 30. letech 14. století získal Břeclav nějakým způsobem, nejspíš ve válce, rakouský feudál Albert z Rauhenštejna, nepřítel Jana Lucemburského. Byl však královskými vojsky zajat a v r. 1336 nezůstala Břeclav trvale v rukou zeměpanských. Markrabě Jan ji postoupil v r. 1367 i s příslušenstvím bratrům Hanuši, Hartneidu a Jiřímu z Lichtenštejna po dobu dvou generací a jeho syn markrabě Jošt jim udělil v r. 1389 statek lénem, které pak Lichtenštejnové drželi až do počátku 16. století. V r. 1414 byl sepsán urbář břeclavského panství, v němž se uvádí i hrad a kamenný most při něm. Na počátku husitských válek se stal břeclavský hrad článkem v soustavě lichtenštejnských pevností, které bránily husitům proniknout do Rakous. Proto byl rozšířen o předhradí a o nárožní střílny. Král Zikmund v r. 1421 Břeclav od Lichtenštejnů vyplatil a postoupil ji jako zástavu Petru Kutějovi, jednomu z předních odpůrců husitství na Moravě. Později však začal Kutěj tajně jednat s husity, a proto ho Zikmund v r. 1422 uvěznil. V r. 1426 se husitům podařilo zmocnit se hradu a dosadili sem svou posádku, která ohrožovala Rakousy. Proto v srpnu téhož roku rakouský vévoda Albrecht s početným vojskem, v němž byl i portugalský princ Petr, Břeclav oblehl. Výhodou obležených byla nepřístupnost hradu pro močály, a jak se později ukázalo, i tajná spojení husitů s některými rakouskými feudály. Na pomoc obleženým přitáhl hetman Prokop Holý s velkým vojskem táborů a sirotků a někdy krátce po 19. listopadu donutil vévodu Albrechta, aby vyklidil pole. Posádka byla zásobena, posílena a husité vpadli do Rakous. Velitelem posádky se stal litevský kníže Fridrich, který podnikl nájezdy do Rakous, ale později se sblížil se Zikmundem. Po bitvě u Lipan snad vydala posádka, podobně jako jinde, hrad do rukou vévody Albrechta, neboť Břeclav byla opět lénem pánů z Lichtenštejna. Ti zachovali na počátku uherských válek věrnost králi Jiřímu, ale po jeho smrti přešli k uherskému králi Matyášovi. Za těchto bojů se z bezpečnostních důvodů přestěhovala část obyvatelstva Staré Břeclavi blíž k hradu a založila na ostrově vytvořeném rameny řeky Dyje městečko Novou Břeclav (dnes Břeclav). V r. 1526 postoupil král Ludvík Jagellonský hrad a městečka Starou i Novou Břeclav doktoru Janu Skálovi z Doubravky (Dubraviovi), známému diplomatu a od r. 1541 olomouckému biskupovi. Jan Skála prodal 23. září 1534 Břeclav bratrům Janu, Bartoloměji a Karlu ze Žerotína ze strážnické větve rodu. Žerotínové připojili k břeclavskému panství postupně zboží týnecké, Podivín a Bílovice a vytvořili tak panství, které náleželo k nejrozsáhlejším a nejvýnosnějším v zemi. Z břeclavských Žerotínů vynikl Bartolomějův syn Jan mladší ze Žerotína, který 11. května 1582 odkázal břeclavské panství svému synu Ladislavu Velenovi ze Žerotína. Jan mladší ze Žerotína začal v r. 1570 budovat v místech někdejšího hradu renesanční zámek s arkádovým toskánským sloupovím a sály s jednoduchou architektonickou výzdobou. U zámku vznikl přírodní park. Protože objekt stál na ostrově tvořeném rameny Dyje, stal se i důležitou pevností. Kolem nové se hlásili k utrakvismu, projevovali však v náboženském směru velkou tolerantnost, takže na břeclavském panství byli trpěni i čeští bratři, novokřtěnci a židé. Na počátku 17. století bylo břeclavské panství znovu ohrožováno z Uher, kde došlo k povstání Bočkajovců, podporovaných Turky a Tatary proti císaři. Ti sem vpadli již v květnu 1605 . O tom, co se v té době na Břeclavsku dělo, jsme dobře informováni jednak z kronik novokřtěnců, zvláště však z deníku tehdejšího břeclavského úředníka Jana Urbana z Domanína, kterého Ladislav Velen pověřil obranou panství. Třebaže nepřítel vypálil i Starou Břeclav, o dobytí zámku se nepokusil. Když pak přišla pomoc z Moravy i z Čech, odtáhl. Další těžké chvíle prožíval břeclavský zámek za stavovského povstání v l. 1618 - 1620. Ladislav Velen ze Žerotína byl uznávaným náčelníkem vzbouřených moravských stavů, a proto se pohraniční břeclavské panství stalo cílem útoků císařského vojska pod velením generála Dampierra, které na podzim 1619 drželo Mikulov. Císařští přepadli 15. táří břeclavský zámek, ale na pomoc mu přispěchal Stubenvollův pluk a současně zaútočila i břeclavská posádka. Císařští utrpěli těžkou porážku; ztratili 800 mužů a 2 děla, Moravanů padlo asi 180. Zámek se však dlouho neudržel; o jeho pádu psal mikulovský zámecký hejtman Jindřich Brus: „11. listopadu jsem s domácí jízdou a s jistým počtem mušketýrů přepadl břeclavský zámek a podle možností jej vyplenil. Zajal jsem regenta panství a dvě jiné osoby, odvedl je na Mikulov a žádal za ně 15 000 zl. rýnských výkupného. Dal jsem odtud odvést i velký počet hovězího a koňského dobytka k zásobení Mikulova.“ Po potlačení povstání na Moravě uprchl Ladislav Velen za hranice. Jeho jméno bylo přibito na šibenici a veškerý majetek zkonfiskován. Břeclavské panství bylo odhadnuto na 229 672 zl. moravských. Ladislav Velen však dál houževnatě bojoval proti císaři jako diplomat i jako voják až do své smrti na jaře 1638 koupil panství za 250 000 zl. rýnských kníže Karel Eusebius z Lichtenštejna a od r. 1751 bylo součástí lichtenštejnského fideikomisu. Zámek se pak stal sídlem patrimoniálních i státních úřadů. Počátkem 19. století byl zámek upraven v romanticky novogotickém stylu a byla k němu přistavěna zkosená věž, budící dojem zříceniny. Sloužil za místo lovu a částečně i hospodářským účelům. Kolem byl lužní park s pivovarem a mlýnem. Zámek náležel Lichtenštejnům až do r. 1945, kdy byl zestátněn. V závěrečných bojích druhé světové války byl zámek poškozen bombardováním i při průběhu fronty. Zámek byl poté obsazen sovětskou a následně československou armádou. Od podzimu 1945 byl objekt opuštěn. V letech 1948 bylo započato s úpravami zámku pro potřeby SNB, již na počátku následujícího roku byly zastaveny. Roku 1968 objekt od Pohraniční stráže převzal břeclavský národní výbor. Dnes je zámek stále v majetku města Břeclav a dlouhodobě bez využití, v havarijním stavu. Již od roku 2009 mám město připraveno projekt rekonstrukce, vzhledem k vysoké finanční náročnosti jej rozdělilo do několika dílčích etap. V roce 2020 začne po předchozím archeologickém výzkumu opravou jižní věže a jižního křídla první etapa rekonstrukce. Po jejím dokončení bude v rekonstruovaných prostorách víceúčelový sál, informační centrum a zázemí pro obsluhu a návštěvníky vyhlídkové věže.

Text: historie
20.4. 2004 - Ladislav Hosák a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I. - Jižní Morava, Svoboda, Praha 1981 (doplněno redakcí)