Branná

Vysoko nad údolí říčky Branné na skalnatém ostrohu, který vybíhá od obce Branné (dříve Kolštejn) do údolí, ční dosud poměrně dobře zachované zbytky hradu Kolštejna. Svou vynikající strategickou polohou střežil hrad zemskou stezku vedoucí údolím z Moravy do Slezska.

První zpráva o Kolštejně se zachovala v listině z 3. května 1325, datované přímo na hradě, kterou neblaze proslulý násilník Jan Wüstehube daroval kameneckému klášteru v Kladsku část svého zboží za příkoří, jež mu způsobil spolu se svým zemřelým bratrem Jindřichem a jeho synem Hankem. Šlo o nynější Staré Město pod Sněžníkem a o devět vsí, o rozsáhlé území takřka celého Staroměstska, tj. od Hanušovic až de slezským a kladským hranicím. Zdá se, že Wüstehubové, kteří si vybudovali ve Slezsku kolem r. 1290 hrad Frýdberk (nyní Žulová), zmocnili se tohoto zboží, původně zeměpanského, lákajícího bohatstvím drahých kovů, někdy po vymření Přemyslovců, asi v l. 1308 – 1310. Patrně tehdy vystavěli při cestě z Moravy do Slezska pod Ramzovským sedlem hrad Kolštejn. Z původního hradu je dosud patrná obvodní zeď a zbytky pláce na západní straně. Velká věž, vysunutá na trojúhelníkové plošince hradu přímo nad údolí, byla později přestavěna, takže nemá zachovánu ani původní tloušťku zdí, ani tvar. Byla kdysi válcová; nynější rovné jižní čelo je dílem pozdějších úprav. Zachované kamenné ostění malého gotického okna je dnes jediným původním architektonickým detailem. K hornímu hradu přiléhalo na severní straně předhradí, uzavřené v první fázi budování kamennou zdí. Někdy ve 30. letech 14. století byl hrad již opět v zeměpanských rukou. Král Jan Lucemburský jej patrně v r. 1339 daroval mocnému českému rodu pánů z Lipé a povolil jim současně i těžbu drahých kovů na kolštejnském panství. Někdy na sklonku 14. století se Kolštejn dostal do ruko pánů z Valdštejna, jejichž erb lva přešel i do znaku městečka. Heník (Hynek) z Valdštejna, zvaný též Kolštejnský, neboť Kolštejn byl jeho hlavním sídlem, hrál významnou úlohu za husitských válek. Střídal postupně jednotlivé strany, od Zikmunda přes Pražany a Zikmunda Korybutoviče zpět k císaři Zikmundovi, v jehož službách byl při pokusu o přepadení Prahy v září 1427 zabit. Od Valdštejnů se dostalo kolštejnské panství ve 30. letech 15. století do rukou starobylého severomoravského rodu pánů ze Zvole. Zvolští náleželi k předním katolickým rodům v zemi. Za česko-uherských válek v druhé polovině 15. století byli nejvýznamnějšími severomoravskými spojenci uherského krále Matyáše, úhlavními nepřáteli Tunklů z Brníčka a vydatně se přičinili o zničení většiny tunklovských hradů. Je proto více než pravděpodobné, že právě tehdy dostalo jejich kolštejnské sídlo svou konečnou podobu výtečně opevněného a těžko dobytného středověkého hradu. Zejména bylo rozšířeno a zdokonaleno opevnění předhradí směrem k městečku. Na základech hradeb původního malého předhradí bylo postavena nová obvodní zeď. Její část je dosud patrná na východní straně, kde navazovala na hradbu horního hradu. Pánové ze Zvole, z nichž je nutno připomenout alespoň humanisticky vzdělaného brněnského a olomouckého kanovníka Jana ze Zvole, který byl spolumajitelem Kolštejna do r. 1530, a znamenitého hospodáře Václava ze Zvole v polovině 16. století, drželi panství do r. 1568. Tehdy přešlo sňatkem na Jana staršího Černčického z Kácova, který však již v r. 1575 zapsal hrad Kolštejn se dvěma městečky, 19 stávajícími a 6 tehdy zakládanými vesnicemi do zemských desk Karlu staršímu ze Žerotína. Karel však záhy postoupil Kolštejn velkolosinskému Janu mladšímu ze Žerotína. Právě za obou Žerotínů bylo na místě zrušeného příkopu vnitřního starého radu a jeho předhradí zahájena v 70. letech 16. století stavba nového sídla, renesančního zámku. Tehdy byl dokončen střední zámek, tj. trojkřídlý objekt, jehož arkádové nádvoří navazovalo na jižní straně na hradbu gotického hradu. Zřejmě se začalo i se stavbou východního křídla dolního zámku, spojeného původně se středním zámkem jen zdí. Gotický hrad, na nějž zámek bezprostředně navazoval, byl opuštěn a nezadržitelně chátral. V r. 1581 prodal Jan mladší ze Žerotína Kolštejn významnému slezskému rodu pánů z Vrbna, kteří převzali rozestavěné dílo a dále v něm pokračovali. Až do 90. let 16. století vedl stavbu týž stavitel. Byl to patrně domácí člověk, vyškolený na stavbách italských mistrů z Lombardie a okolí Coma a Lugana, kteří u nás a ve službách vídeňského dvora pracovali kolem poloviny 16. století. Jde o renesanční architekturu, vyznačující se ještě gotickými reminiscencemi (například zbytky gotických lomených oblouků povodních oken v kapli). Po smrti Hynka Bruntálského z Vrbna v r. 1596 ujal se vlády nad Kolštenem jeho syn Hanuš starší z Vrbna. I on pokračoval ve stavbě tohoto neobyčejně rozsáhlého zámeckého sídla. Tehdy přišel do služeb pánů z Vrbna jiný stavební mistr, kterého asi povolali ze svých slezských panství. Pod jeho vedením bylo dokončena stavba dolního zámku, zejména původně třípatrové vstupní věže zvané Černá a části západního křídla. Byl také nepochybně tvůrcem štukových kleneb v sálech středního a dolního zámku. V r. 1597 byla stavba z větší části hotova, jak dokazuje nápis na vstupním portálu s letopočtem 20. září 1597. Drobnější stavební práce však probíhaly i za Hanušova syna Hynka, jednoho z nejvzdělanějších příslušníků moravské protestantské šlechty té doby (držel Kolštejn v l. 1608 – 1614), avšak nevalného hospodáře. Kolštejnské panství, zatížené již předtím nákladnou zámeckou stavbou, Hynek ještě více zadlužil. V r. 1614 dokončil i stavbu kolštejnského kostela, který spolu fojtstvím navazuje stavebně za zámek a vytváří celkovou dominantu Branné. Kolštejsnký zámek se měl na Hynkův návrh stát útočištěm moravských zemských desk v případě válečného nebezpečí. Po Hynkově smrti prodali poručníci jeho nezletilého syna Karla zámek s panstvím rytíři Hanušovi z Petřvaldu. Spolu s ním se objevil na zámku i další stavitel, který pokračoval ve výstavbě dolního zámku, jeho východního (arkáda) i západního křídla. To vlastně zůstalo již nedokončeno, zejména nebyl uzavřen prostor prvního zámeckého dvora a nebylo vybudována arkáda v celém křídle. Stavba byla provizorně ukončena až v době pobělohorské. Tehdy bylo postavena (dnes již neexistující) věž se vstupní bránou v místech dnešní silnice, předsunutá před zámecký příkop, který odděloval zámek od městečka a který byl překlenut kamenným mostem před vjezdem do hlavní zámecké věže. Věži se říkalo Židovská, neboť v ní a u ní mívali židé své kupecké stánky; v r. 1876 byla při stavbě nové silnice stržena. Hanuš Petřvaldský hrál významnou roli v českém stavovském povstání z l. 1618 – 1620; byl členem zemského direktoria, jedním ze zemských soudců a komisařem pro prodej církevních statků. I když zemřel ještě před bělohorskou porážkou, byly veškeré jeho statky zkonfiskovány a kolštejnské panství dostal jako léno Koruny české kníže Karel z Lichtenštejna. To byl současně konec slávy tohoto honosného panského sídla. Ještě za třicetileté války hrál sice Kolštejn, zejména v její poslední fázi, poměrně důležitou úlohu jako hlavní opěrný bod císařských vojsk, neboť měl stálou, dost početnou posádku, a sem byly také před Švédy odvezeny cenné věci z jiných lichtenštejnských zámků, především z Rudy nad Moravou. Na druhé straně však vojenská posádka nadělala na zámku hodně škod,které nebyly nikdy zcela zahlazeny. Po třicetileté válce se stal kolštejnský zámek pouhým hospodářským sídlem správy panství a postupující centralizací lichtenštejnských velkostatků v 18. a 19. století klesal i význam zdejšího vrchnostenského úřadu. V křídle vpravo od věže byl umístěn knížecí pivovar (po r. 1850 byl zrušen a částečně demolován), a když v r. 1866 došlo ke spojení správy kolštejnského a rudského velkostatku se sídlem v Rudě nad Moravou, byly rozsáhlé prostory zámku pronajímány k nejrůznějším účelům. Již v r. 1850, po zrušení purkrabského úřadu umístěného v předním zámeckém traktu, věnoval kníže Lichtenštejn tuto část zámku obci, která tu umístila školu. Větší část dalších zámeckých prostor byla provizorně upravena na nájemní byty, z bývalého rytířského sálu se stala tělocvična a divadelní sál místního německého křesťansko-sociálního spolku. Někdejší krása renesančních interiérů, zejména řada sálů rozdělených příčkami na menší pokoje, vzala tak z větší části zasvé. Krutou daň splatil zámek také ničivému živlu – ohni. Kolem r. 1770 byla požárem poškozena vstupní Černá věž, která při následující opravě ztratila částečně otevřenou arkádu třetího poschodí a byla ukončena barokní mansardovou střechou. Daleko zhoubnější však byl požár způsobený neopatrností zámeckých nájemníků 25. března 1926. Tehdy byl silně poškozen celý objekt. Kníže Lichtenštejn dal sice provést nejnutnější nouzové opravy (tehdy definitivně zmizelo třetí patro věže), zámek však obratem prodal . Postupně ho jako celek získala obec. Po r. 1945 se stal zámek majetkem MNV, ale zůstal z větší části nevyužit. V 60. letech převzal objekt n. p. Zdravotnické zásobování Praha, závod Ostrava, který ihned zahájil jeho rozsáhlou rekonstrukci. Z iniciativy okresních orgánů Státní památkové péče ujala se díla obnovy Skupina pro údržbu památek Vlastivědného ústavu v Šumperku. V r. 1965 byla sepnuta Černá věž, která po léta hrozila sesutím, a byla opatřena novou střechou. V r. 1971 byla zahájena stavba příjezdové silnice ze západní strany zámku. Postupně dojde k obnově arkád, sgrafitových omítek a k rekonstrukci některých částí interiérů. Bude opraveno křížové klenutí arkád v prvním patře, valené klenby se štukovou výzdobou, valen a lunetové klenby původních renesančních sálů severního křídla středního zámku, honosná, sochařsky bohatě zdobená pískovcová portálová konstrukce ve velkém sále prvního patra východního křídla se znaky Petřvaldských, pozoruhodná renesanční kuchyně v západním křídle středního zámku s velkým ohništěm pod otevřeným komínem a vstupní prostor Černé věže. Renesanční zámek v Branné, u něhož se dosud tyčí zříceniny gotického hradu (hradní věž, zbytky paláce a hradby vnitřního hradu), dostane tak po staletích opět svou sličnou tvář.

Text: historie
4.6. 2004 - Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Severní Morava, Svoboda, Praha 1983