Bor u Tachova

Lesnatá pahorkatina kolem dnešního Boru byla do 13. století osídlena jen řídce. V l. 1224 - 1247 se jako majitel okolní krajiny připomíná Ratmír ze Skviřína, předem pánů ze Švamberka, kteří později drželi Bor celá čtyři staletí. Patrně krátce před r. 1263, kdy se v historických pramenech poprvé objevuje hrad Bor, založili zde na nějakém boru jeho synové Ratmír, přimdecký purkrabí, a Bohuslav hrad při cestě ze Stříbra na Přimdu. Bohuslav, který žil ještě r. 1310, se už v l. 1285 - 1291 začal psát z Boru. Z jeho potomků vynikl Bušek, asi od r. 1312 sudí Plzeňského kraje, který prví používal jména Švamberk. Brzy se však rodové sídlo přesunulo na nový hrad Švamberk (Krasíkov). Oba hrady držel v l. 1342 - 1379 Bohuslav ze Švamberka, který založil na borském hradě r. 1361 kapli sv. Vavřince a r. 1369 povýšil osadu u hradu na městečko.

V 60. letech 14. století vybudoval Bohuslav ze Švamberka hradní kapli sv. Vavřince, nalézající se dnes ve východním křídle a přístupnou z nádvoří ústupkovým gotickým lomeným portálem s vloženými ruty. Jinak je však její dnešní podoba se vzácnými sklípkovými klenbami včetně okna nad portálem výsledkem velké pozdně gotické přestavby hradu. Po Bohuslavově smrti vládli na Boru synové Bohuslav a Bušek, od r. 1401 jejich mladší bratr Jan, jenž získal do zástavy i královský Tachov. Jan ze Švamberka se však brzy zapletl do sporů s králem Václavem IV., byl uvězněn a r. 1410 v Praze sťat. Dědictví přešlo na mladé syny jeho bratra Bohuslava. Starší, Bohuslav ze Švamberka, byl r. 1421 zajat husity na Krasíkově, poté přestoupil ke kalichu a stal se jedním z táborských hejtmanů. Padl jako vrchní velitel táborských vojsk r. 1425 na tažení v Rakousku. Mladší bratr, Hynek Krušina ze Švamberka, hejtman Plzeňského kraje, zůstal předním odpůrcem kališníků až do své smrti (po r. 1454). Proto také husité Bor r. 1430 obléhali, ale bezvýsledně. Po husitských válkách hrad, sloužící do té doby více vojenským než sídelním účelům, dosti chátral, takže se r. 1454 uváděl jako pustý. V držení Boru se po Hynkovi Krušinovi vystřídal jeho syn Bohuslav (zemřel 1490) se svými syny Hynkem a Jindřichem. Významnou změnu pro zanedbaný hrad přinesl rok 1505, kdy si Hynkovi synové část rozsáhlého dědictví strýce Jindřicha rozdělili. Borské panství s hradem získal Jan ze Švamberka. Začátek jeho vlády nebyl šťastný. R. 1506 jej Jindřich z Gutštejna násilím odvlekl do Horní Falce jako rukojmí za svého bratra Jana z Gutštejna, který měl být zemským soudem odsouzen pro žhářství k smrti. Následujícího roku se spor urovnal a Jan ze Švamberka byl vyplacen a propuštěn ze zajetí. Žil potom v Boru až do své smrti (1533) a stal se zakladatelem borské větve pánů ze Švamberka. Po téměř dvou stech letech se tak stal hrad, který žil ve stínu sídelního Krasíkova, opět trvalým obydlím majitele. Janovou zásluhou byl zchátralý objekt přestavěn v pozdně gotickém slohu. Rozsáhlá rekonstrukce výrazně změnila podobu sešlého hradu. Tehdy bylo k hradebním zdem přistavěno východní i západní křídlo. Z té doby se zachovala řada cenných architektonických detailů, zejména polygonální schodišťový šnek vlevo od kaple s dvěma krásnými sedlovými portály s přetínavými pruty. Blíže k velké věži je ve stěně východního křídla další pozdně gotický portálek, tentokrát lomený s přetínavými pruty, tesaný jako ostatní stavební články na hradě ze šedivé žuly. Také vnější průčelí západního křídla si uchovalo historický ráz, zdůrazněný pozdně gotickou bránou s otvory na kladky padacího mostu. Průchod byl později zazděn a příkop před západním křídlem zasypán. Vpravo od staré brány stojí v jihozápadním rohu hradu hranolové stavení podepřené dvěma pilíři s lomeným přetínavým portálem uprostřed. pozdně gotická přestavba dodnes zanechala své stopy i v interiérech všech tří zámeckých křídel, kde se nalézá řada sedlových portálků a kamenných profilovaných ostění. Po Janově smrti se o Bor rozdělili synové Bartoloměj (zemřel 1560) a Jan Erazim (zemřel 1580). Do r. 1590 tu sídlil Bartolomějův syn Jan Vilém, kterého vystřídali jeho synové Jan Bartoloměj a Jiří Ernreich, na jehož přímluvu udělil císař Rudolf II v česky psané listině r. 1602 městečku Boru znak s bílou švamberskou labutí ve stříbrné bráně v modrém poli. Za vlády těchto bratrů probíhaly na rodovém sídle od 80. let 16. století renesanční stavební úpravy, které se protáhly až do prvého desetiletí 17. století. Renesanční úpravy z přelomu 16. a 17. století daly starému panskému sídlu charakter zámku. Nezměnily však základní hmotu stavby, jejich výsledkem byla úprava fasád, střech a věže, výstavba atik (v 19. století odstraněných), nová okenní ostění a portály a především rekonstrukce interiérů. Renesanční rustika a ostění se však dosud zachovaly, alespoň částečně, jen na vnějším průčelí západního křídla, ve kterém je také několik renesančně sklenutých místností. Po smrti Jana Bartoloměje r. 1608 patřilo celé panství Jiřímu Ernreichovi (zemřel 1614). Jeho jediný syn Jan Vilém byl poslední borský Švamberk. Tento věrný katolík vlastnil Bor přes celou třicetiletou válku a rok před svou smrtí prodal r. 1650 panství hraběti Zikmundovi Bedřichovi z Götzenu. Příchod nové německé šlechty urychlil poněmčování zdejší krajiny. Když hrabě z Gotzenu r. 1662 zemřel, vlastnila Bor vdova Isabela Marie, rozená Trčková z Lípy, od r. 1681 ještě nějakou dobu společně se synem Janem Zikmundem. Po Janově smrti r. 1718 koupil Bor hrabě Jan Karel z Götzenu, ale již r. 1720 jej prodal knížeti Dominiovi Markvartovi z Löwensteinu a Wertheimu. Löwensteinové vytvořili z Boru rodinné fideikomisní panství, které do první poloviny 19. století rozšířili na třicet vesnic. Po Dominikovi Markvartovi je zdědil Karel Tomáš, v r. 1788 tu vládl jeho synovec Konstantin Dominik. Když r. 1814 zemřel, ujal se panství jeho syn Karel Tomáš Ludvík Löwenstein, který dal v polovině 19. století přestavět staré gotickorenesanční sídlo na novogotický zámek, ve kterém bydlela knížecí rodina až do r. 1945. Löwensteinové dali zámek v druhé čtvrtině 18. století barokně adaptovat. Úpravy se týkaly převážně interiérů. Z této doby pocházejí barokní klenby v několika místnostech západního i východního křídla, zbytky pokojových maleb a několik barokních kachlových kamen. Borský zámek si přes pseudogotickou historizující podobu zachoval v podstatě středověký půdorys i zdivo. Vlastní zámek se skládá z nepravidelného čtyřúhelníkovitého nádvoří obklopeného ze tří stran patrovými křídly a vysoké válcové věže přiléhající na severu k východnímu křídlu. Dokud měl hrad vojenský význam, bylo nádvoří uzavřeno nepochybně i na severní straně. Raně gotická věž chránila do počátku 16. století původní vchod od severní strany. Bývala přístupná portálkem v prvním patře, přízemí sloužilo jako vězení. Až na poslední renesanční cihlové patro byla vystavěna z lomového zdiva, které je dnes zakryto novodobou omítkou. V jejích 3 m silných stěnách je dodnes několik starých okének a vysoko na východní straně tři kamenné koule. zakončení věže cimbuřím na krakorcích a zděnou helmicí ve tvaru osmibokého jehlanu s vrcholovým křížem je ovšem poznamenáno úpravami 19. století. Z konce 13. století pochází kromě věže patrně také zdivo jižního křídla, dnes zakryté. Dnešní tvář dala starému švamberského sídlu až rozsáhlá vnější přestavba z poloviny 19. století, která ozdobila v romantickém historizujícím duchu celý zámek množstvím cimbuří, věžiček, falešných střílen, novým členěním oken a novými fasádami. zámecké nádvoří bylo tehdy doplněno přístavkem na jižní straně. Na západ od vlastního zámku se nalézá bývalé předhradí. Tvoří jej podélná řada přízemních hospodářských budov, v podstatě středověkého původu, avšak v 19. století opatřených pseudohistorickým cimbuřím a věžičkami. Do prostoru předhradí se vstupovalo dosud zachovalou pozdně gotickou hrotitou branou s protínavým ostěním a se zbytky kladek, které stojí ve zdi spojující předhradí s jihozápadním rohem bývalého hradu. Taková brána stávala asi i na opačném konci předhradí na severní straně. Celý hradní komplex chráněný potokem pouze od severu byl kdysi obklopen hradbami, vodními příkopy, valy a soustavou rybníků, ze kterých se dnes kromě rybníku v parku nic nezachovalo.

Text: historie
22.1. 2003 - Hrady, zámky a Tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku, Západní Čechy