Podobně jako bývá přičítána zkáza hradů Žižkovi, bylo přisuzováno jejich zakládání neprávem templářům. Ti prý založili i blatenský zámek.
Templáři byli členové rytířského řádu, který si vzal za úkol ochraňovati poutníky k Božímu hrobu v Jerusalémě na cestě Palestinou. Jejich odznakem byl červený kříž, jejž nosili rytíři na plášti bílém, řádoví bratři původu nerytířského na plášti hnědém nebo černém. Templářské hrady byly obestřeny záhadností. Bývaly v nich skryté podzemní místnosti, podivné sochy, záhadné obrazy. Tajemný byl i obraz vymalovaný na stěně jídelny v severním křídle blatenského zámku. Představoval pustou, skalnatou krajinu, v níž se procházejí templářští rytířové. Před nimi kráčel mouřenín, držící v ruce svítilnu. Její zář padala na balvan na pokraji skály, v místa, kam ukazoval mouřenín ukazováčkem své pravice. Ten, kdo se zahleděl na obraz, byl nejen zaujat jeho krásou, nýbrž i upoután záhadným výjevem, na něm zobrazeným. Nikdo si nedovedl vysvětliti, co představuje podivný obraz, jaké tajemství se skrývá za jeho němou, nesrozumitelnou řečí. Tak zůstával templářský obraz po celé věky těžkou hádankou. Až teprve ke konci XVIII. století bylo jeho tajemství odhaleno. Tehdy byl na blatenském zámku písař, který se dnem i nocí v myšlenkách obíral záhadou, již v sobě tají obraz v jídelně. Výsledky svého usilovného přemýšlení shrnul si pak takto: - Mouřenín – obyvatel země, oplývající zlatem – přivádí templáře ke skále, v níž je ukryt poklad. Prstem ukazuje místo kam jej uložil. Snad jim říká, aby poklad vyzdvihli, snad je žádá, aby jej dobře hlídali…Nadarmo nepadá záře jeho svítilny na vyčnělý balvan! Potají, aby nikdo nezvěděl, po čem pátrá, vešel do komnaty, jež bývala stále uzamčena, a poklepal na stěnu v místech, kde byl vyobrazen ozářený balvan. A hle, ze stěny se ozval dutý zvuk, zcela jiný nežli na ostatních částech obrazu…Nemýlil se, usuzoval správně! Pod balvanem je ve stěně skrýše – s čím jiným, než s velkým pokladem! I zajásal písař v duchu, vytratil se jak duch z komnaty a přichystal se na cestu. Pod ochranou tmy se vplížil do jídelny, otevřel skrýši, zmocnil se v ní skrytého stříbra a zlata ještě téže noci uprchl do ciziny. Ráno se v zámku marně sháněli po písaři. Teprve, když už byl dávno za horami, shledali, že zmizel klíč od jídelny. Vypáčili dveře, které do ní vedly, spatřili k nemalému úžasu, že je starobylý obraz porušen, že se v místech, kam mouřenín ukazoval rukou, tmí ve zdi prázdná skrýše, veliká tak, že by se tam vešlo půl měřice obilí. Obraz ztratil cenu, pozbyl ochrany, propadl zkáze. Byl poškrabán, přemalován a konečně zmizel navždy tak jako zámecký písař, jenž rozluštil šťastně jeho tajemství.Text: pověsti
27.11. 2002 - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků.
|
Přihlášení |
