Ambras

První zprávy o Ambrasu, nazývaného také původně jako Amras či Omras, pocházejí již z časného 11. století. Tedy dlouho před tím, než se nedaleký Innsbruck stal vůbec městem, byl hrad Ambras znám jako centrum regionu a sídlo hrabat z Andechu, kteří původně pocházeli z Horního Bavorska. Z původního andechovského hradu se po jeho zničení v roce 1133 nezachovalo zhola nic. Později hrad přešel dědictvím z rodu Andechů do majetku tyrolského knížete. Toto časně středověké období lze vysledovat v některých konstrukcích tzv. Horního hradu. Ten představuje nejstarší část hradního komplexu, jeho vlastní jádro. To bylo koncipováno zprvu jako sídelní avšak velmi dobře opevněný hrad. Jeho pevnostní složka byla postupně potlačována na úkor pohodlí jeho majitelů. Zvláště jeden z nich, arcivévoda Ferdinand II. (1529–1595) se zasloužil o velkorysou renesanční přestavbu nepohodlného středověkého hradu v renesanční sídlo. Vrcholem jeho stavební činnosti je tzv. Španělský sál vystavěný do jižního parkánu. Jedná se o umělecky a architektonicky velmi skvostně provedený sál ve stylu pozdní renesance. Ferdinand II. také započal se stavbou tzv. dolního zámku na místě dolního opevnění hradu.

Arcivévoda Ferdinand II. byl tajně ženatý s Filipinou Welserovou (1527–1580), které také věnem hrad Ambras zapsal. Na Ambrasu arcivévoda postupně nashromáždil rozsáhlé a cenné umělecké sbírky, kolekce zbraní, portrétů a také přírodních kuriozit. Specielně pro svou rozsáhlou sbírku zbraní vystavěl v západní části Dolního zámku v roce 1589 zcela nové křídlo. Po smrti Ferdinanda II. v roce 1595 zdědil hrad jeho druhorozený syn s Filipinou Welserovou. Tento však neměl zájem o rozsáhlé otcovy sbírky a udržování Ambrasu a proto jej v roce 1606 prodal římskoněmeckému císaři a českému králi Rudolfu II. V průběhu následujících let zámek ztratil titul oficiální rezidence a stal se pouze příležitostně obývaným. O Ambras projevil velký zájem až císař Leopold I. (1640–1705). Ten si uvědomil obrovskou cennost a také křehkost sbírek, které na Ambrasu neměly vhodné podmínky a nechal je z části přenést do Vídně, kde tvoří především knihy součást Národní knihovny. Ve velkém nebezpečí se ambrasská sbírka ocitla roku 1805, kdy byla rakouská vojska poražena francouzskými napoleonskými armádami. Naštěstí byla celá kolekce v roce 1806 převezena do Vídně. V roce 1855 byl zámek přestavěn a upraven pro potřeby tyrolského držitele arcivévody Karla Ludvíka (1833–1896). Úpravy se projevily především na vnějších úpravách fasády zámku, jeho interiéru a vybudování rozsáhlého umělecky hodnotného přírodně krajinářského anglického parku. Změna se projevila i na komunikačním schématu, když byla vystavěna nová přístupová rampa z Dolního zámku do Horního porostlá dnes břečťanem. Před zámkem byla zřízena menší francouzská zahrada již v dřívějších dobách. V době, kdy se Karel Ludvík vzdal Tyrolska, byl zámek více méně chátrající ruinou. Teprve, když byl Ambras v roce 1880 přeměněn na muzeum, započala jeho postupná rekonstrukce a renovace. V roce 1919, po pádu monarchie se zámek stal majetkem nově vzniklé Rakouské republiky. V polovině 20. století se stalo provozovatelem a správcem zámku a jeho sbírek rakouské Uměleckohistorické muzeum. Během roku 1970 proběhla náročná restaurace Španělského sálu, rezidenčních místností v Horním zámku. V roce 1974 byla zpřístupněna sbírka umění a kuriozit, roku 1976 sbírka habsburských portrétů z období 15. až 19. století a v letech 1980 až 1981 byla představena obnovená sbírka zbraní.

Text: historie
22.3. 2009 - Jan P. Štěpánek