Jezírko vzniklo zatopením bývalého lomu, kde se těžila břidlice. Těžba břidlice na tomto místě se prvně zmiňuje již roku 1578, ve středověku se břidlice používala k výrobě kamence, který sloužil jako bělidlo v textilní výrobě. Ložiska břidlice objevili a začali využívat cisterciáčtí mniši z plaského kláštera, kteří břidlici využívali k výrobě léčiv.
Počátkem 19. století byla objevena možnost, jak z břidlice získávat dýmavou kyselinu sírovou (lidově vitriol). Těžba břidlice ve velkém zde probíhala v letech 1807–1896, vykopaná břidlice byla polévaná vodou, z červeného louhu vznikl odpařováním vitriolový kámen, který se dál zpracovával na kyselinu sírovou. Svého času byla hromnická výroba kyseliny sírové jedinou na světě a byl na ní závislý anglický i německý průmysl. Pár metrů od jezírka stojí sousoší svatých – sv. Johana, sv. Jakuba a Ježíše Krista, které nechal postavit kolem r. 1814 majitel dolů poté, co v dole zahynuli dva horníci. Původně zde chtěl postavit kostel, ale místní ho přemluvili, aby raději peníze použil na stavbu školy. V 60. letech 20. století se uvažovalo o tom, že místo jezírka bude využito jako skládka. Naštěstí se tak nestalo a roku 1975 bylo jezírko s okolím (12,2 ha) vyhlášeno přírodní památkou ČR. Voda v jezírku, výrazně červené barvy, je slabým roztokem volné kyseliny sírové, sloučeniny železa dávají vodě červenou barvu. V jezírku je jen mírný obsah kyseliny, podle místních má voda léčivé účinky na ekzémy.Text: historie
27.6. 2013 - E.H. podle http://cs.wikipedia.org; http://www.ceskatelevize.cz
|
Přihlášení |
