První písemný záznam je v knize Hohnsteiner Amtserbbuch z roku 1547. V roce 1575 se jistý Hans Holfeld zodpovídal z různých obvinění, která proti němu byla vznesena v Hinterhermsdorfu. Hans a jeho švagr každý drželi jednu dvanáctinu podílu ve vlastnictví pily. V roce 1592 je na mapě vyznačena pila pod názvem Brettmühle der Hermansdorfer Baurn (Pila hermansdorfských farmářů).
V 17. stol. byl mlýn označován jako Niedermühle. Občas byl ale znám také pod jménem Forstermühle. Na české straně hranice byl znám jako Saský mlýn. Až do začátku 17. stol. šlo ale jen o pilu, vždy s několika vlastníky. Výše uvedený Hans Holfeld požádal v roce 1583 o povolení k výstavbě mlýnu na mletí mouky u pily Niedermühle. To mu bylo ale nejspíše zamítnuto, poněvadž o pár let později postavil mlýn na české straně řeky Křinice, naproti jejímu soutoku s potokem Heidelbach (Český mlýn, také zvaný Střední mlýn, německy Mittelmühle). Další žádost na mletí mouky u pily Niedermühle podal lesník Heberlein v roce 1617. Záznam o povolení stavby se sice nedochoval, k výstavbě mlýnu ale muselo dojít. Po Heberleinově smrti v roce 1646 totiž zdědil podíl na Niedermühle jeho zeť, lesník Matther Puttrich a v závěti je vedle pily uveden také mlýn. Puttrichové pak vlastnili mlýn a pilu Niedermühle až do roku 1838, občas jej ale dávali do pronájmu. Jan Gottlob Puttrich (1769-1838) krátce vlastnil také Český mlýn. Po jeho smrti získala Niedermühle jeho dcera Amálie a sňatkem spolu s ní také její manžel Carl Gottlieb Dreßler. Manželé jej ale dávali do pronájmu. Amálie vedla spory o dědictví se svou sestrou na Českém mlýně a údajně si sestry své mlýny navzájem podpálily. Niedermühle byl ohněm poškozen v roce 1857 (podle jiných zdrojů 1860) a Česky mlýn vyhořel v roce 1863. Podle rodinné tradice tehdy nádeník zapálil západní štít mlýnu. Oheň se ale nerozšířil a tak byla škoda minimální. V osmdesátých letech 19. stol. bylo mletí mouky nahrazeno bruskou na dřevo. Dobové dokumenty obce Hinterhermsdorf uvádějí jména šesti lidí, kteří pracovali na brusce v Niedermühle. Bruska ale dlouho nejela, protože provoz nebyl dostatečně výdělečný a potýkal se s technickými potížemi. Například nová turbína neměla dostatek vody. Mlýn se zadlužil natolik, že po smrti Amálie Dreßler šel podnik v roce 1891 do likvidace. V aukci zakoupil Niedermühle Vilém Hohne z Neugersdorfu. Ten se soustředil na rostoucí turistický potenciál místa a tak ve mlýně zřídil kavárnu. Dostal se ale také do finančních potíží a v roce 1910 spáchal sebevraždu. V následujícím roce zakoupil mlýn švec a místní historik Friedrich Wilhelm Peschke. Jeho žena byla potomkem dřívějšího majitele mlýna Jana Gottloba Puttricha. Mletí obilí bylo zastaveno v roce 1922 a mlýn pak sloužil již jen jako pila. Ale i Friedrich se dostal do finančních potíží. V roce 1927 byl navíc mlýn poškozen povodní. V roce 1931 jej nakonec Friedrich převedl na svého nejstaršího syna Gottfrieda Wilhelma Peschke. V květnu a červnu 1945 mlýn sloužil jako přechodné útočiště odsunutým sudetským Němcům. Gottfried zemřel v roce 1963 a jeho žena se vzdala dědictví ve prospěch jeho sourozenců Ley a Eugena. Tehdy tu byla zavedena výroba kartonů na balení umělých květin. Ta pak úspěšně vydržela až do roku 1982. Lea zemřela v roce 2002. Mlýn je dnes stále ve stavu, v jakém byl na konci 19. stol. Ani dnes není připojený na elektrickou síť, je průběžně opravován, ale zdá se být nevyužitý.Text: historie
17.6. 2018 - Pavel Semple
Zdroje
(www.niedermuehle-hinterhermsdorf.de/geschichte.html, www.hemm.cz/doubice.html)