V dávných dobách, ještě když byla důlní činnost na Dyleni v plném rozkvetu, žil v Neualbenreuthu jeden starý a poctivý horník. Jednou na něj při práci spadl těžký dřevěný trám, a stal se tak doživotním mrzákem, nuceným žít v naprosté bídě. Neměl nikoho blízkého ani příbuzné, musel se tedy o sebe postarat sám. S námahou nasil každý večer z přilehlých lesů dříví na topeni. Jednoho dne, zrovna když vylezl z postele, nalezl pode dveřmi dopis zabalený v nádherné zlaté obálce. Bohužel neuměl číst, a tak se vydal za jedním městským trhovcem, který byl kdysi jeho dobrým přítelem. Trhovec vzal ochotně dopis a napřed si jej sám pro sebe v duchu přečetl. Když se zahleděl do obsahu, zjistil, že dopis může docela dobře využit pro sebe. V dopise totiž stálo, že nedaleko Neualbenreuthu na úpatí Dyleně leží pod velkým balvanem poklad. Bezostyšné horníkovi řekl, že jde o výsměšný dopis, ve kterém si z něj někdo pouze dělá legraci. Nabídl mu, že raději dopis spálí. Vylekaný horník rychle přitakal, a tak dopis zanedlouho shořel na popel. Horník rychle pustil událost z hlavy a spěchal domu, aby se věnoval domácím pracem. Trhovec se mezitím rychle sbalil a vydal se na cestu k Dyleni. Na popsaném místě našel skutečně pod velkým kamenem pytel plný zlatých mincí. Naložil si žok na ramena a upaloval zpět tak rychle, jak jen mu to těžká zátěž dovolila. Doma uložil pytel pod postel a čekal na večer, aby si mohl obsah pytle v klidu prohlédnout. Když slunce zapadlo za horizont, vylezl na půdu, zatáhl závěsy a otevřel pytel. To však neměl dělat, protože jakmile jej otevřel, vyhrnulo se z pytle ohromné množství malých trpaslíku, kteří začali ziskuchtivého trhovce nemilosrdně hlava nehlava bít. Po chvíli se mezi trpaslíky objevil jejich král se třpytivou korunou na hlavě. Stoupl si trhovci na hrud a podíval se mu strašlivým pohledem do očí. V tom okamžiku všichni trpaslíci zmizeli tak rychle, jak se objevili. S nimi zmizel i celý poklad. Od té doby se trhovec cítil stále hůř a po roce strádání zemřel na těžkou chorobu. Trpaslíci odnesli poklad do domu starého horníka a navždy zmizeli. Když šel k večeru stařec zatopit, našel za pecí pytel se zlatem. Stal se z něj bohatý muž a do konce si žil jako pán.
Text: pověsti
24.11. 2002 - Pověsti hory Dyleň 1999
|
Přihlášení |
