Vlhlavy

Na základě starších svědectví, ikonografických pramenů, dochovaných úseků základového zdiva, reliéfních náznaků a náhodných objevů při zemních pracích lze sestavit alespoň hrubý náčrt dispozice tvrze. Zdá se, že jí tvořila obvodová zástavba, obklopující obdélné nádvoří nejméně ze dvou stran: delší křídlo zaujímalo severní stranu, kratší stálo na straně západní. Pravděpodobně i na zbývajících částech obvodu existovaly další budovy, jejichž relikty nebyly zjištěny. V severní části nádvoří byly při výkopu zachyceny zbytky studny o průměru 2 m.

Pozůstatky vnější zemní fortifikace - příkopu - jsou nejlépe zřetelné na západním a jihozápadním okraji areálu, přiléhajícím k malé návsi. Směrem k severu se postupně ztrácí, ale právě v těchto místech se podle mapy stabilního katastru ještě v 19. století nacházel úzký rybníček zalomeného tvaru, který logicky fixuje severozápadní roh tvrze a vytváří představu o průběhu severního okraje jádra. Rybníček vznikl nepochybně v části dřívějšího příkopu, který býval v dobách existence šlechtického sídla napouštěn vodou; vzhledem k přítomnosti rybníků a nízké poloze tvrze nečiní toto napouštění velkých technických obtíží. V 2. polovině 20. století byl při úpravách částečně zasypán. Další protáhlá sníženina se rýsuje podél východního okraje jádra - hloubka 1 m o šířce kolem 10 m. Oba dodnes patrné zbytky příkopu propojovala podle svědectví místních lidí "strouha", vymezující jižní okraj jádra a zasypaná někdy v 80. letech 20. století; také ona jistě byla pozůstatkem příkopu a její zavezení si vynutila komunikační potřeba. Měla údajně hloubku 3 m a šířku kolem 15 m. Současné znalosti o podobě zaniklé tvrze jsou jen velmi nepřesné. Je předpoklad, že stavební vývoj tvrze měl nejméně dvě základní stavební fáze. První středověkou, při níž byl vymezen rozsah tvrze, její základní půdorysná osnova a vzniklo zemní opevnění; ve druhé pozdně gotické nebo renesanční došlo k rozšíření obytných prostor panského sídla na dobový standard. Tuto poslední stavební fázi bychom mohli spojit s Kořenskými z Terešova a Malovci z Malovic, kteří jako poslední užívali tvrz k trvalému obývání. Vlhlavské sídlo však mělo zároveň i nemalý význam vojenský, jak tomu nasvědčuje zájem husitů (1420), stejně jako strategická pozice tvrze za poděbradských válek (1470) a dokonce ještě za stavovského povstání (1619). Mimořádným dokladem o významu Vlhlav za rytířů Kořenských z Terešova je skutečnost, že jsou zaneseny na Klaudyánově mapě Čech z roku 1518 jako jediná lokalita mezi Českými Budějovicemi, Vodňany a Netolicemi. Zdejší tvrz náležela k nejlépe vybaveným a opevněným sídlům drobné šlechty na Českobudějovicku.

Text: popis
26.3. 2024 - Hrady, zámky a tvrze Českobudějovicka , D.Kovář, Historicko-vlastivědný spolek, České Budějovice 2011; Jaroslav Špiroch.