Strádal

Strádal je v současnosti i ve vědomí pamětníků samotou. Už ze stati sušického historika Kajetána Turka, otištěné v roce 1938 ve Sborníklu Sušicka, lze vytušit, že tomu v minulosti asi tak nebývalo

Rozsáhlejší informace poskytuje August Sedláček ve svých Hradech, zámcích a tvrzích království českého. Podle této práce se před polovinou 16. století dá na Strádalech předpokládat vedle dvora i tvrz a dokonce ves, vše zřejmě patřící rodu Kraselovsklých z Kraselova. Roku 1536 už je strádalské "zboží" jako součást kraselovského majetku a později jako součást střelského panství psáno. Roku 1587 patřily "Strádaly" k Ohrazenicům a tedy byly v majetku Koců z Dobrše. V držení tohoto rozvětveného rodu drobných pošumavských šlechticů, jejichž jména najdeme v majetnických knihách celé řady dvorů a statků od Strakonicka až po západní část Klatovska. Roku 1611 Vilém Příruba Koc z Dobrše Strádaly prodal své příbuzné Apoleně Býčkové z Dobrše. Ve smlouvě o této transakci prý bylo možno číst, že i ves Strádaly ještě existovala. V době třicetileté války však existovat přestala, píše se o ní jako o pusté. Nezpustl však panský dvůr a vesnické usedlosti byly k němu připojeny. Na počátku druhé poloviny 17. století dvůr jeho majitelka Eliška Malovcová z Branišova prodala Žofii Vojslavové z Hozlau. Další dostupná informace o Strádalech je o 114 let mladší. Podle ní "Strádal", "dvůr panský s chalupami" koupil František Perglar z Perglasu a jeho paní Anna Marie, rozená Chanovská. Tito manželé na Strádale postavili "sídlo se stavením k bytu". V roce 1700 paní Anna Marie po smrti manžela prodala strádalský dvůr poslední předlamberkovské majitelce žihobeckého panství Františce, baronce z Lannau. Ta jej o deset let později spolu s celým pastvím prodala kardinálu Janu Filipovi z Lambergu. Strádal se tak stal součástí lamberského pošumavského dominia, jedním ze šestnácti dvorů žichovického panství. Jako všechny lamberské dvory byl od konce 19. století pronajímán. Po první světové válce byl prodán tehdejšímu nájemci Václavu Benediktovi. Vesnička, která ve středověku přiléhala ke strádalské tvrzi a dvoru "zpustla". Pošumavím za třicetileté války křižovaly oddíly všech tehdy bojujících armád a pár chalup mohlo být nejednou objektem jejich loupeží. Ještě Tereziánský katastr z roku 1748 uvádí ve "Strádalech" 7 hospodářů a 7 domků. Kdy zanikly? Není známo. August Sedláček: O starších osudech tvrze Stradal, kteráž stála při dvoře taktéž řečeném blíže Šimanova, nedostává se žádných zpráv. Jak se zdá, patřívala již před 16. stoletím Kraselovským z Kraselova jsouc snad krátký čas údělným sídlem jednoho z nich. Již v 16. století zpustla a nacházíme ji r. 1536 při zboží Kraselovském, později při panství Střelském, ale i u toho dlouho nezůstala ves, až konečně mnoho pánů vystřídavši k panství Žichovickému připadla. Jindřich Otakar z Perglasu s manž. Annou M. Chanovskou koupil Stradaly r. 1673 a zemřel bez potomků. Vdova Strádaly prodala r. 1700. Pasovský biskup hrabě Jan Filip Lamberk. Ten je roku 1709 koupil a ze statků Žichovice, Rabí, Budětice, Žihobce a Strádaly vytvořil roku 1716 rodinné svěřenství.

Text: historie
1.10. 2006 - August Sedláček, Hrady zámky a tvrze české, díl XI. Prachensko; obec Žihobce