Lze předpokládat, že tvrz ve Staré Bělé zbudoval až Hanuš z Dětřichovic (Větřkovic u Příbora) někdy okolo roku 1408. Jiný Hanuš z Bělé (snad syn) se zde uvádí roku 1412, ten pak roku 1415 odevzdal Bělou a Výškovice Mikulášovi a Františkovi z Pelhřimova. Hanušovi potomci nevymřeli, ale pouze zchudli.
Na počátku husitských válek roku 1422 byl Mikuláš z Pelhřimova donucen k postoupení bělského léna pánům z Cimburka. Po smrti Ctibora z Cimburka přebírá nabyté majetky, včetně Bělé jeho syn Jan Tovačovský z Cimburka. Roku 1456 postoupil Jan z Cimburka léna Bělou a Výškovice Václavovi Skrbenskému z Doloplaz. Jeho synové Aleš a Jiří Skrbenští osvobodili Bělou a Výškovice roku 1467 od odúmrti. Roku 1476 přijal léno na Bělou s tvrzí (propugnaculum) a dvorem syn Václavův Jiří Buček z Bystřice, Doloplaz a Bělé, který zemřel roku 1483. Po jeho smrti koupil statek Mikuláš Foglar ze Studené Vody, který je zde do roku 1502, kdy umírá. Starou Bělou získali páni z Žerotína. Již koncem září 1517 však koupil od Žerotínů Starou Bělou Jan Čeple z Belku a na Staré Vsi. Roku 1524 prodal Jan Čeple z Belku tvrz a ves Starou Bělou spolu s Výškovicemi Ladislavovi z Kadaně. Po jeho smrti roku 1534 drželi toto léno jeho synové Zikmund, Bernard, Centurio a Jan. Zikmund z Kadaně pak roku 1550 postoupil toto zboží Přemkovi z Víckova a na Prusinovicích, 1551 Bohuslavovi Čeple z Belku a 1554 Petrovi z Žerotína. První písemná zmínka o tvrzi je však až z roku 1476, kdy ji držel vladyka Jiří Buček z Bystřice, která však nevylučuje její dřívější existenci. Velkou pozornost rozvoji Bělé věnovali vladykové z Doloplaz a Bystřice, kteří zřejmě tvrz upravili a rozšířili. V listině z roku 1523 se mluví dokonce o zámku, což dokazuje jistým způsobem dobrý stav této tvrze. Samotný vzhled starobělské tvrze a její popis však není znám. V tvrzi naposledy stále bydlela vdova po Ladislavovi z Kadaně Zuzana Preissová z Nového Jičína se svými nevlastními syny. Rodina se však dostala do finanční tísně a nakonec musel Zikmund z Kadaně roku 1550 opustit i toto skromné sídlo. Roku 1551 je tu uváděn Bohuslav Čeple z Belku. Teprve roku 1554 získává majetek Petr z Žerotína a téhož roku uváděn i Jan z Žerotína a na Starém Jičíně. Poručníci sirotků zemřelého Bedřicha ze Žerotína neměli sebemenší důvod provádět na tvrzi jakékoliv opravy. Jan st. z Žerotína nakonec roku 1558 zřejmě již značně devastovanou tvrz v Bělé prodal Janu ml. Petřvaldskému z Petřvaldu a na Zábřehu. To již byl pro zdejší tvrz počátek jejího postupného zániku. V knize přijetí lén se o zdejší tvrzi hovoří ještě v zápise z roku 1563, když po smrti Jana z Petřvaldu dědil léno roku 1563 syn Hanuš z Petřvaldu. Na chátrající tvrzi pak sídlila Alina Petřvaldská z Petřvaldu, Hanušova sestra, se svým manželem Hanušem Prakšickým ze Zástřizl, od roku 1573 jeho bratr Procek Prakšický. Roku 1597 zchátralá dřevěná tvrz ještě stála. Dokonce ze zprávy z roku 1611 se dovídáme, že poddaní měli povinnost opravovat a udržovat v dobrém stavu ohradu kolem tvrze. Již po nástupu Syrakovských z Pěrkova však tvrz ztrácí svůj původní význam panského sídla. Tvrz je ponechána svému osudu a záhy zaniká. Vše co se z ní dalo využít si lidé rozebrali, nebo bylo odneseno do panského dvora. Z centrální věžovité stavby nepochybně ještě nějakou dobu byly zachovány kamenné podezdívky a sklepy pod ní, ale i ty byly po roce 1611 rozebrány a použity k jiným stavebním účelům.Text: historie
6.4. 2006 - Jan P. Štěpánek
Zdroje
Šlechtická sídla na Frýdecko - Místecku (J. Tichánek a kolektiv, 2006)
|
Přihlášení |
