První zpráva o vsi Patokryjích se objevuje v r. 1378, kdy je zmiňován Pešek z Patokryj. Po něm následovali Otík (v l. 1394 – 1404), který se roku 1397 připomíná výslovně „seděním na Patokryjích“, což je první výslovná zmínka o zdejším sídle. Roku 1398 se připomíná Vlach z Patokryj, roku 1428 Bohuše, vdova po Otíkovi z Patokryj. Kolem roku 1453 získal odúmrť po jiném Otíkovi z Patokryj Aleš z Velešic na Brocně. Roku 1478 prodala Alešova dcera Dorota provdaná z Duban Patokryje mosteckému měšťanovi Václavu Manvicovi, který se po Patokryjích začal psát. Jeho potomci prodali roku 1568 Patokryje Petrovi Razickému z Vchynic. On a jeho potomci byli zřejmě poslední majitelé, kteří v Patokryjích sídlili.
Roku 1613 byly Patokryje za 27 tisíc kop míšeňských grošů prodány Bernardovi Elsnicovi z Elsnic. Tomu byly pro účast ve stavovském povstání zkonfiskována třetina veškerého majetku včetně statku Patokryje, který tvořila „tvrz pustá a ves Patokryje s dvorem poplužním zpustlým, ves Zlatníky a díl vsi Dobrčic“. Konfiskát získal roku 1923 Vilém mladší z Lobkovic, který jej připojil k bílinskému panství, jehož osudy sdílel až do 20. století. Při dědických sporech v polovině 17. století se hovoří o „pokojích ve staré části, rozvalených a zpustlých až po střechu ze šindele a tašek“, později však byla opravena a využívána jako hospodářská a obytná budova poplužního dvora. Po roce 1945 sloužila budova tvrze spolu s areálem poplužního dvora státnímu statku. Po roce 1990 byl v areálu obnoven chov koní, budova bývalé tvrze dnes slouží bytovým účelům chovatelské stanice společnosti EQUI Bořeň-Svinčice.Text: historie
14.4. 2010 - Zany
|
Přihlášení |
