Ves Netunice je poprvé zmiňována již v letech 1192 a 1193, kdy jistý Jan z Netunic svědčil na darovacích listinách ve prospěch plaského kláštera. Poté se Netunice nadlouho z pramenů vytrácejí a znovu se s nimi setkáváme až roku 1379, kdy byla podle Sedláčka rozdělena mezi několik majitelů. Po Anně, manželce Racka z Nebílova zdědil část Netunic jejich syn Vilém z Nebílov, jehož potomci se psali již s predikátem „sezením na Netunicích“ a později Netuničtí z Netunic. Ves drželi až do druhé poloviny 16. století, roku 1548 je poprvé výslovně zmíněna zdejší tvrz s poplužním dvorem a vsí, kterou si bratři Jan a Hynek Netuničtí z Netunic vložili do obnovovaných zemských desek jako dědictví vydržené po zemřelém otci Jaroslavovi. Jan brzo zemřel a po smrti druhého z bratrů Hynka roku 1572 Netunice zdědila jejich sestra Dorota z Nebílov.
Po její smrti je sled majitelů nejasný, ke konci 16. století držel Netunice Josef Úlický z Plešnic, roku 1615 se „seděním na Netunicích“ píše jeho syn Apolon Ladislav Úlický z Plešnic. Roku 1630 koupil netunické zboží Petr Hartenbergár, jehož syn Jan prodal r. 1643 tvrz Netunice, dvůr a ves plzeňskému měšťanovi Mikuláši z Trewhof. Od něj je r. 1666 koupili Jan Jindřich Šeftinger z Roersdorfu s manželkou. Těm byl pro velké dluhy roku 1672 soudně prodán a krátce poté Engelové z Engelflusu připojili Netunice k sousedním Nebilovům, a s nimi roku 1715 Kokořovcové z Kokořova ke Šťáhlavům. Noví majitelé již nepotřebovali staré sídlo a v 18. století jej přestavěli na sýpku panství, od té doby bylo zboží již jen malou součástí významnějších panství. Po konfiskaci po roce 1948 sloužila tvrz s poplužním dvorem zdejšímu zemědělskému družstvu, po roce 1989 byla v restitucích navrácena potomkům původních majitelů.Text: historie
25.6. 2007 - Zany
|
Přihlášení |
