Ves Nemile se rozkládá 2 km západně od Zábřeha na svahu při levém okraji údolí řeky Moravské Sázavy.
Dnešní Nemile s rozlohou 199 ha vznikla sloučením stejnojmenné obce a obce Filipov s rozlohou 79 ha. Pozemkové knihy jsou vedeny od roku 1649. Na obecní pečeti je znázorněna položená radlice a nad ní stvol s pěti růžemi. Název obce vznikl podle zakladatele "Nemilij", možné je i odvození od osobního jména "Nemil". Německý název "Neumühl" vznikl zkomolením názvu českého. Od nejstarších dob patřila ves k hoštejnskému hradu. Základem vsi bylo popluží, rozsáhlé rolnické hospodářství, jehož užívali hoštejnští a potom zábřežští hradní úředníci místo služného. První písemná zmínka pochází z roku 1374, kdy žaluje Tomáš z Rezu Smila z Hoštejna o 50 hřiven grošů, že mu vzal v jeho dvorech v Nemili a Václavově násilím roční dávky, platy a o 50 hřiven grošů za škodu na svých koních, když s ním byl v Braniborsku. Roku 1414 žaluje Dorota, manželka Bernarda z Olomouce, Hynčíka z Hoštejna o 30 hřiven grošů, že bere úroky od jejích lidí v Nemili. Roku 1464 vkládá Matouš ze Šternberka hoštejnský majetek i ves Nemili bratřím Janu a Jiřímu Tunklům, rytířům z Brníčka. Nemile byla roku 1458 jmenována mezi 31 vesnicemi, kam zábřežští měšťané dodávali své pivo podle mílového práva. Roku 1481 žaluje Jan Chudobín z Bařic (na Kroměřížsku) Petra z Nemile a Bořečkovic o 100 hřiven grošů, že slíbil doplatit dluh za nebožtíka Jana Tunkla, což však nesplnil. Roku 1482 žaluje Petr z Nemile a Bořečkovic Jiřího staršího Tunkla z Brníčka a Zábřeha o 30 zlatých uherských, že mu vzal v Nemili dvůr, obilí, šaty, jídlo a vše domácí zvířectvo. Před odchodem Jindřicha, posledního z Tunklů, založil mešní nadaci, kterou dotoval příjmy ze vsi Nemile. Ke konci 15. století byla Nemile mimo dvůr. Poté přechází na rytíře Mikuláše Trčku z Lípy, pak na Ladislava z Boskovic a jemu zůstala až do roku 1617. Dvůr byl roku 1590 v regentství (správcovství) Jana Hubercka z Belnsdorfu (Belnsdorf = Hennersdorf = Jindřichov u Osoblahy). Po něm roku 1605 jeho syna Kryštofa staršího Hubercka z Belnsdorfu. Ten v roce 1617 kupuje Nemili za 10 000 zlatých od urozeného pána rytíře Ladislava Velena z Žerotína, jehož panství zahrnuje značnou část Severní Moravy. Tím se vladyka rytíř Kryštof starší Huberck z Belnsdorfu stává samostatnou nemilskou vrchností. S jeho jménem se setkáváme již v roce 1603 při dělení pozůstalosti po zámožném zábřežském měšťanu Burianu Vizovském, otci první manželky J. A. Komenského. Rodina Vizovských byla mocná a vzdělaná. Kryštof Huberck patřil mezi jejich rodinné přátele. Z toho můžeme právem soudit, že to byl muž zkušený a na tehdejší dobu vzdělaný. Kolem roku 1620 nechává renesančně přestavět původní středověkkou tvrz s poplužním dvorem. Renesanční sloh měl v oblibě i Žerotín, který renesančně přestavěl zámek v Moravské Třebové, odkud si Kryštof Huberck povolává vlašského italského mistra Balcra. V roce 1623 zachycuje Paulus Arettinus na své mapě zábřežska nemilskou tvrz patrovou s čtyřkřídlým uzavřeným dvorem. Když moravská evangelická šlechta v roce 1618 povstala proti císaři Ferdinandu II., byl Ladislav Velen z Žerotína zvolen zemským hejtmanem a stal se tak hlavou moravského odboje. Zůčastnil se ho i Kryštof Huberck. Zato byl potrestán konfiskací majetku, před kterou ho zachránilo zaplacení pokuty 10 000 zlatých. Kolem roku 1650 náležela Nemile Kunhutě Berchtoldové, rozené Litvicové ze starého Roudna (na Bruntálsku), která ji po své smrti v roce 1655 odkázala svému strýci Kristiánu Pruskému z Pruského (u Púchova). Ten 12.10.1667 přenechává ves Nemili s poplužním dvorem a pustým mlýnem knížeti Karlu Eusebiovi z Lichtenštejna, který ji přičlenil k zábřežskému panství. Zmiňovaný mlýn stával při potoku Nemilka, který se vlévá do Moravské Sázavy. Na tomto potoku byla v minulém století postavena vodní nádrž původně jako zásobárna pitné vody. Za císaře Josefa II. byl nemilský dvůr zrušen, jeho pozemky rozparcelovány. Roku 1773 na nich zakládá kníže Filip Erazim z Lichtenštejna osadu Filipov. Roku 1848 – 1850 je tvrz v držení Lichtenštejnů, kteří byli posledními majiteli se šlechtickým původem. Roku 1869 ji kupují Antonín a Anna Hrubí a od nich potom roku 1876 Anna Doleželová.Text: historie
21.5. 2008 - Jaromír Schoffer
|
Přihlášení |
