Lhota u Lipníka

Narušené zbytky tvrziště zvaného Lhota, která příslušela ke stejnojmenné zaniklé osadě, se nachází přímo na hrázi rybníka, asi 900 m severozápadně od středu obce Lipník. Polohu tvrze upřesnil a popsal M.Plaček, neboť její dřívější lokalizace nebyla přesná.

Silnici spojující Lipník s blízkým Ostašovem lemuje kaskáda pěti rybníků na bezejmenném potoku. První rybník se nachází už přímo v Lipníku a tvrziště leží na hrázi (na straně dál od silnice) toho čtvrtého směrem na Ostašov, zvaného Vápeník. Je jasné, že stavba rybníku tvrziště zákonitě musela porušit a navíc pozměnila i původní okolní terén. Tvrz sice neměla žádnou výraznou polohu a díky dnešní hrázi se zdá že leží téměř v rovině, ovšem pokud si odmyslíme přilehlý rybník a především navážku zeminy tvořící 80 m dlouhou a několik metrů vysokou hráz, tak zjistíme že tvrz zaujala krátký výběžek z nevysoké náhorní planiny, nad zmíněný potok. Případně zde ani výrazný výběžek být nemusel, protože oblouk příkopu hluboko zasahuje do zmíněné planiny (dnes do přilehlého pole) a při představě že jádro má původní rozměry, domyšlená hrana planiny se s okolním původním terénem její hrany téměř kryje. Tvrz byla vykrojena obloukem příkopu, dnes asi 10 – 15 m širokého a dosud až 5 m hlubokého. Příkopem vydělené jádro má dnes přibližný tvar trojúhelníka, o nejdelší straně asi 15 m. Je však pravděpodobné, že jádro může být částečně odtěženo. Dokonce se nabízí jako snadný zdroj zeminy při stavbě na hrázi rybníka, které je na jádro přímo napojena. Jak lze usoudit z okolního terénu, náhorní planina je od dna potoku asi 7 – 8 m vysoko a je tedy možné, že na druhé straně od ní, směrem na jihozápad příkop už vůbec nebyl, případně dnes zmizel beze stopy. Na druhou stranu, pod tvrzí tekoucí potok mohl být snadno využit nejen jako zdroj vody, ale i pro obranu a pokud tedy nebyly zřízeny příkopy na všech stranách, které by jím byly zavodněné, mohl i v době života na tvrzi být okolo rybník či mokřina ztěžující postup při případném dobývání. Samotné jádro nevykazuje žádné stopy zástavby, dlouhé trvání života na tvrzi, a to až do 16.století, však s jistotou naznačuje, že v konečné fázi měla zděnou podobu. Severozápadní konec je však znatelně výš a snad na něm stála nějaká stavba. Vzhledem k tomu že v těchto místech je příkop také nejužší a příkop vykazuje terasovitý tvar, snad v těchto místech byl vstup a v jádru nějaká vstupní věž. Bohužel, v letních měsících je místo zarostlé vyšší trávou a křovím, není možné více určit. Zajímavá už je jen zídka na vnější straně příkopu oddělující jádro od planiny, dnes využité jako obdělávané pole. Zídka má výšku nejvíc asi 1 m a i přes hustý porost je vidět, že je několik metrů dlouhá. O zídce se dostupná literatura nezmiňuje a je tedy patrně novodobějšího původu. Podle jejího charakteru se může jednat o druhotné zpevnění svahu pole nad ním. Myšlenka, že by se jednalo o zachovalé kamenné obložení kontreskarpy příkopu je spíše z říše fantazie.

Text: turistické
21.7. 2006 - Roman Řezáč