Kostelecká Lhotka je v pramenech doložena poprvé jako Lhotka řečená Žabokrky v roce 1356. Roku 1389 je připomínána pod názvem Tlukačova Lhotka po svých majitelích z rodu Tlukačů z Rohova. Na konci 15. století je jako majetek Malšovských ze Žalmanovy Lhotky nazývána Žalmanovou Lhotkou. Roku 1497 ji získal Vilém z Pernštejna a připojil k panství hradu Litice. Roku 1558 rozprodával rýnský falckrabí Arnošt litické panství a Lhotku získal majitel Vamberka Mikuláš Pecingar z Bydžína. Kolem roku 1620 vyhořel vamberecký zámek a zřejmě to bylo důvodem přesídlení Václava Mikuláše Pecingara na nově postavenou tvrz ve Lhotce. Příliš si jí ale neužil, pro jeho účast ve stavovském povstání mu byl majetek zkonfiskován a roku 1623 konfiskát koupil Albrecht z Valdštejna. Hned následující rok přešel statek na Marii Magdalenu Trčkovou z Lobkovic a roku 1625 na Kašpara z Grambu.
Vamberecký zámek byl stále neobyvatelný, Grambové tedy nadále sídlili na Lhotce. V roce 1628 se pod rekatolizačním tlakem vedeným Kašparovým bratrem knězem Kamilem Grambem vzbouřili poddaní z okolí, na tvrz zaútočili a Kamila Gramba zabili, tvrz při tomto útoku poškodili. Kašpar Gramb roku ve své poslední vůli vydělil Lhotku a připojil ji k nově zřízenému panství Kostelec nad Orlicí, které mělo připadnout jezuitům. Kašparova vdova Magdalena z Meldeggu s dcerou se rozhodnutí pokusily neúspěšně zvrátit, jezuité své dědictví mohli převzít až roku 1638. V držení jezuitů tvrz ztratila rezidenční funkci a sloužila jako hospodářská budova a obydlí správce dvora. Dcera Kašpara z Grambu Františka Magdalena pokračovala ve snaze získat zpět rodový majetek i po roce 1638, spory byly uzavřeny až roku 1666, kdy kostelecké panství i s Lhotkou od jezuitů odkoupil její manžel Václav Záruba z Hustířan. Lhotka byla součástí kosteleckého panství po další dvě a půl století, proto se ustálil i její současný název Kostelecká Lhotka. Po vymření Zárubů z Hustířan po meči roku 1744 přešlo panství sňatkem na rod Cavriani, roku 1796 na Kinské. Kinským z kostelecké větve rodu Lhotka patřila až do roku 1924, kdy byla v rámci 1. pozemkové reformy vydělena a jako zbytkový statek ji získal František Matoušek. Po roce 1948 byl dvůr s tvrzí znárodněn a byl využíván různými zemědělskými organizacemi. Po požáru východní části dvora v roce 1957 byly zbytky tvrze strženy a v jejím místě postavena moderní výkrmna. Tím zanikly i poslední stopy panského sídla ve Lhotce. V roce 1992 dvůr restituovali potomci Františka Matouška. Dnes patří areál výkrmny společnosti DŽV Rychnov nad Kněžnou a.s.Text: historie
25.5. 2024 - Pavel Zany Komárek
Zdroje
F. Musil, L. Svoboda: Hrady, zámky a tvrze okresu Rychnov nad Kněžnou, Grantis, Ústí nad Orlicí 1998
|
Přihlášení |
