Na jih od dobršského hradu vystupuje vrch Poledník, porostlý mladým lesem. Přejdeme-li jej, octneme se v malebné úžlabině, jejímž středem protéká bystrý potok. Střídají se tam pestré skupiny stromoví s houštinami, paseky s paloučky, je tam na výsluní živo a veselo, neboť se tu s oblibou zdržuje ptactvo i všeliká drobná zvěř.
O něco dále k západu se rozlévá mezi stráněmi rybníček, pod nímž kdysi vesele klapal horský mlýnec. V té době, kdy vládl v Čechách bujarý kníže Oldřich, syn Boleslava II., bydlel tu mlynářský chasník Koc, junák nad jiné statečný a silný. Když měl po práci, vyšel si do okolních lesů, hemžících se tehdy dravou zvěří, ozbrojen jsa jenom krátkým, pevným oštěpem. Potkal-li medvěda, který se mu včas neuhnul s cesty, pustil se s ním nebojácně v zápas. Stalo se jednou, že kníže Oldřich uslyšel o bohatství zvěře v tomto odlehlém kraji a zavítal sem na lov. Odloučiv se od své družiny, vjel s mladým nezkušeným pážetem do rokliny pod vrchem Poledníkem. Pojednou, aniž se toho v nejmenším nadál, vyřítil se z houštiny divoký kanec. Neměl kdy napnouti kuši aniž chopiti se kopí, jež mu ustrašený panoš podával. Ve chvíli, kdy se kanec sehnul, chtěje rozpárati břicho vzpínajícímu se koni, přispěchal z lesa statný mlynářský chasník a proklál svým kopím zuřivé zvíře. Kníže seskočil s koně, poklepal statečnému mladíku rukou na rameno. „Díky tobě, zachránils mi koně a odvrátil jsi ode mne neštěstí. Pověz, kdo jsi, abych věděl, komu mám býti vděčen?“ „Jsem mlynářský chasník Koc,“ řekl skromně. „Sloužím nedaleko odtud ve mlýně.“ „Nuže, odedneška nebudeš sloužiti nikomu, leda svému knížeti a pánu,“ pravil mu kníže. „Odevzdávám ti tuto krajinu k užívání. Na památku tvé statečnosti mějž rytířský erb a v erbu mlýnské kolo!“ Koc si postavil na druhé straně Poledníku hrad a stal se tak zakladatelem rodu Koců z Dobrše.Text: pověsti
27.11. 2002 - Josef Pavel, Pověsti českých hradů a zámků.
|
Přihlášení |
