Carrickabraghy

Kronika Annals of the Four Masters (1. pol. 17. stol.), která je soupisem dřívějších kronik, uvádí, že v období let 834-1200 patřila pobřežní oblast Carrickabraghy klanu McFaul. Od 13. stol. patřil poloostrov Inishowen irskému klanu O’Doherty. Členové tohoto rodu postavili dnešní tvrz někdy v průběhu 16. stol. V roce 1600 je na ní zmiňován Phelim Breaslaigh O’Doherty.

Cahir O’Doherty, poslední vládce Inishowenu, odtud v roce 1608 vedl útok proti anglické posádce v pevnosti Culmore. Útok mu ale nevyšel. Předtím bojoval na anglické straně proti irským klanům. Po jeho popravě získal Carrickabraghy poručík Artur Chichester. Od něj měl tvrz v pronájmu poručík Hoan. Ten rozšířil její vnější opevnění. Od roku 1665 je tvrz pustá. V roce 2010 byla tvrz v havarijním stavu. Zdivo bylo značně zvětralé a hrozil úplný zánik. Byl proto založen soukromý spolek na její záchranu. V následujících letech proběhla konzervace zdiva a dostavba některých chybějících částí opevnění. Rozvětvený rod Doherty nadále žije v okolí. Šestnáctiletý Barney Doherty našel v roce 1940 na místní pláži vyplavenou minu. Neměl tušení, co to je, napadlo jej ale přinést nářadí a vymontovat z toho pár šroubů a matic. U večeře se s tím pochlubil svým rodičům. Jeho otec hlasitě zanadával a vydal se na policejní stanici. Barney věděl, že má průšvih, šel proto zpátky a co vymontoval zase vrátil. Teprve po jeho druhém návratu domů mina vybuchla. Okolní skály Barneyho dům uchránily, tlaková vlna ale vysklila okna ve vesnici Urris ve vzdálenosti 8 km.

Text: historie
21.9. 2020 - Pavel Semple

Zdroje
(místní informační tabule).