Vesnice Bynov na rozdíl od ostatních vsí, které dnes patří k Děčínu je poměrně mladá. V první pol. 16. století zde stál pouze hamr, první zmínka potvrzující jeho existenci je ze třicátých let 16. století kdy jeho majitel Hanuš ze Salhausen ho prodává Rudolfovi z Bünau a Bynova. Rudolfův nástupce Günther zde staví poplužní dvůr. V závěti své manželce v roce 1588 Markétě z Bredova píše: "na dvoru poplužním s popluží, kterýž slove Pinveyt, s hamrem železným, kdež se železo děla s příslušenstvím". Po smrti Jindřicha ml. z Bünau v roce 1591 se stává majetkem jeho bratra Günthera, který zde nechává postavit sídlo, dostavěné v roce 1605 (viz letopočet na portálu). Po smrti Günthera z Bünau se panství dostalo pod správu statku Šenštejn, od roku 1626 opět samostatné. V roce 1628 byl spolu s dalším majetkem rytířů Bünau, kteří museli z náboženských důvodů emigrovat, prodán Kryštofovi Šimonovi z Thunu. V roce 1671 se stal součástí děčínského fideikomisu. Budova pak sloužila jako obydlí lesníka, výběrčího. Kolem roku 1820 byla opravena a v letech 1835-1861 tu byla zřízena tkalcovna. Rodu Thunů patřil až do roku 1945, kdy se stává majetkem Lesního závodu v Děčíně a slouží jako archív, sklad a obydlí pro zaměstnance. Dnes je objekt opravován.
Text: historie
30.10. 2012 - Petr Nožička
Zdroje
čerpáno z:Kol. autorů: Encyklopedie českých tvrzí I, Argo 1997, Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku III, Nakladatelství Svoboda, Praha 1984
|
Přihlášení |
