Božovice

Místní jméno Božovice (nebo též Božejovice) se uvádí poprvé v r. 1262 a dále až v 1. třetině 15. století, ale v obou případech není jisté, že se zmínka vztahuje k naší lokalitě (osady téhož jména jsou rovněž u Jistebnice a u Benešova). Bezpečné se k místu váže až zpráva z r. 1443, kdy dnes již neexistující ves držel Jaroš z Drahonic, sloužící z počátku na Bechyni a Rýzmberku Oldřichu z Rožmberka, předpokládaný stavebník tvrze na ostrůvku při hrázi dnešního Tvrzského rybníka. Při sporech se strakonickým velkopřevorem Václavem z Michalovic si Jaroš r. 1443 svou tvrz, chráněnou pouze „hliněnými ploty" sám zapálil a uchýlil se s posádkou do Vodňan. Ozbrojenci velkopřevora před tím, než spálenou tvrz pobořili, našli zde údajně penězokazeckou dílnu, proti čemuž se pan Jaroš zásadné ohradil dopisem pražskému sněmu. Po krátkém obléhání byly spojeným panským vojskem dobyty i Vodňany, ke smíru Jaroše s Oldřichem z Rožmberka došlo v r. 1445. Statek byl Jarošovi navrácen a tvrz narychlo opravena. Po jeho smrti před r. 1447, kdy na Božejovicích žila vdova Kateřina z Tažovic, došlo však k novým rozbrojům, při nichž bylo opevněné sídlo opětně dobyto a v následujících letech ještě dvakrát.

Po smíření obou stran druhý manžel paní Kateřiny, Přebor z Radešína, tvrz nově vystavěl a nahradil hliněné ploty pevnými, zděnými hradbami. Kolem r. 1470 vlastnil potom Božejovice Ondřej z Mladějovic a po něm Petr a Jindřich, patrné jeho synové. V 1 polovině 16. století prodali další dědicové majetek Bartolomějovi a Janovi, bratrům Čejkovským z Čejkov, za 1.575 kop českých grošů. Majetek tehdy obsahoval: tvrz Božejovice, poplužní dvůr s poplužím, celou ves a dále Petrovice jinak Modlíškovice – tvrz pustou s dvorem pustým a další příslušenství. Po smrti Jana se jediným držitelem statku stal Bartoloměj, po něm dědila manželka a synové. Ještě před koncem 16. století soustředila potom celý majetek do svých rukou obec města Písku. Na tvrzi byl tehdy nájemce, který ji udržoval v dobrém stavu. Po bělohorských majetkových přesunech se stal vlastníkem Božejovic Don Martin de Huerta a držel zde vrchního hejtmana Mikuláše Čejkovského z Čejkov, pravděpodobně příbuzného některého z dřívějších majitelů. Po Huertově smrti byla v r. 1640 císařskými komisaři prodána tvrz Božejovice, městečko Heřmaň a další ves, dvory a mlýny, Mikuláši Diviši Radkovci z Mirovic a na Drahonicích. S Drahonicemi potom přešly v r. 1700 pod panství Protivín. Ještě před tímto datem byl zřízen ze starých zdí tvrze dvorec pro jalový dobytek a přistavěn dřevěný domek pro pasáka. V urbáři protivínského panství je k r. 1741 uváděna tvrz jako pustá a v 19. století byla zřícenina upravena pro byt knížecího baštýře. Substrukce bývalé tvrze jsou situovány na vysunutém ostrohu do hladiny Tvrzského rybníka, přístupném po hrázi. V čele přístupu se připomíná pevná hradba s bránou, po které již nejsou zřetelné stopy. Starší středověké sídlo představovala zřejmě lehce obdélná budova, široká přes 11 m, z níž se dochovaly tři stěny, dnes zastřešené pultem, a přestavěné na stodolu. Směrem k jihu hledí dosud z boku budovy dvě střílnová okénka. Od severu přiléhá k torzu palácové budovy drobná novodobá přístavba, z níž se sestupuje do malého sklípku. Valená klenba sklípku náleží starší stavební fázi i opevněného sídla - je provedena z plochého lomového kamene a má dosud lomený průřez; čela prostoru byla dodatečně přizděna. Poloviční výseč v pravém zadním koutě naznačuje snad někdejší přístup do zasypaných sklepů pod torzem palácové budovy. V přístavku se sklepem se rovněž dochovaly na stěně paláce fragmenty renesančních sgrafitových psaníček. Patrně ještě k předhusitskému paláci byl závěrem středověku přistavěn od západu stejně široký příčný trakt, jeho omítnutou kamennou valenou klenbu s téměř půlkruhovými čely vykrajuje jedna trojúhelná výseč se zaobleným vrcholem. V zazděném otvoru pod výsečí se z vnější strany dochoval nadpražní kvádr pozdně gotického sedlového portálku s přetínanými pruty. Další západní přístavba je mladšího data, vznikla s použitím starších konstrukcí při úpravě obydlí baštýře. Prostory jsou zde plochostropé, menší překrývají valené segmenty. Násyp nádvoří podél severního boku objektu zakrývá základové zdivo obvodové hradby a dalších objektů, naznačených dosud na stabilním katastru z r. 1837 a na situaci v Sedláčkových „Hradech". Půtky Jaroše z Drahonic s velmistrem johanitů a s Rožmberky, dobývání Vodňan a další události vížící se k tvrzi a k jeho vlastníkům zachycuje Václav Písař v románu Zlatá stezka.

Text: historie
21.5. 2007 - Sedláček Vil1890, 254 - 257; Sedláček 1908,52; Soukup 1910,32; Profous 1954,