Chrám nechal postavit v roce 141 n. l. římský císař Antoninus Pius (*86-†161) na počest své zesnulé manželky Faustiny, která byla krátce po své smrti v roce 140 n. l. prohlášena za bohyni. Císař Antoninus prý často prohlašoval, že by raději žil na poušti s ní, než v krásném paláci bez ní. Po dokončení jí byl chrám zasvěcen a již ve své době byl jednou z nejhonosnějších staveb na Foru Romanu. V roce 161 n. l. Antoninus Pius zemřel. Krátce po své smrti byl i on prohlášen za boha a na jeho památku, na podnět Marca Aurelia, byl název chrámu rozšířen i o jeho jméno.
Snad někdy v 7.- 8. století byl chrám přestavěn na křesťanský kostel, který byl přejmenován na San Lorenzo in Miranda, v překladu Svatý Vavřinec in Miranda (význam tohoto slova není zcela jasný). Název získal podle mučedníka svatého Vavřince, který byl v těchto místech údajně odsouzen k smrti. První zpráva o tomto kostele pochází až z 11. století. Ve středověku byly pokusy zbořit sloupové arkády, což dokazují hluboké rýhy v nosných sloupech. Mohlo se jednat o pokus ukrást mramor, což bylo v tehdejší době běžné, nebo mohlo jít o pokus křesťanů zbořit tehdy ještě pohanský chrám. Ve středověku bylo přistavěno schodiště ze strany od Fora Romana. Toto schodiště by dnes již bylo neschůdné, protože okolní půda se během staletí zvedla díky nánosům a v době jejich stavby byla o téměř 6 metrů výše, tento nános byl během vykopávek odstraněn, proto muselo být středověké schodiště nahrazeno novým. První archeologické vykopávky v této části chrámu probíhaly již v roce 1546 a poté znovu v roce 1810. Interiér kostela byl prozkoumán v roce 1876.Text: historie
15.11. 2015 - Luděk Vláčil
Zdroje
https://cs.wikipedia.org , https://en.wikipedia.org
|
Přihlášení |
