Jednokolejná úzkorozchodná trať má rozchod 914 mm a délku 25 km. Začíná na pobřeží ostrova v Douglasu a končí na pobřeží v Port Erinu. Na trati je 11 stanic a zastávek. Obě koncové staniční budovy jsou postaveny z režného zdiva. Staniční budova v Douglasu stojí na konci kolejiště v ulici Bank Hill. Nádraží má jediné ostrovní nástupiště, u západního zhlaví je depo. Za stanicí trať překračuje řeku Douglas a stoupá zářezem ven z města do pastvin podél silnic A25 a A37. Mezi Douglasem a Ballasalla jsou všechna silniční křížení mimoúrovňová. Naopak úsek tratě mezi Port Erinem a Ballasalla je plný přejezdů. První dvojkolejná stanice Port Soderick je v nadmořské výšce přes 60 m. Odtud trať pokračuje lesem Crogga Woods a pastvinami do stanice Santon, která má dvě průběžné a jednu kusou kolej. Za následující dvojkolejnou stanicí Ballasalla je první silniční přejezd. Až na jednu výjimku jsou chráněné přejezdy zajištěny automatickým ovládáním. Trať pokračuje podél potoka Silver Burn na zastávku Ronaldsway Halt, která se nachází 200 m od terminálu letiště. Další stanice Castletown má dvě průjezdné a dvě kusé koleje. Zbývající úsek tratě vede rovinatou krajinou poli a luk. Za Castletownem překračuje potok Silver Burn a pokračuje nejprve podél silnice A5 na velmi odlehlou zastávku Ballabeg. Za následující dvojkolejnou stanicí Colby jsou čtyři přejezdy polních a místních cest. U dalšího přejezdu je zastávka The Level. Následují další tři přejezdy hlavních silnic do zastávky Port St. Mary s jednou kusou kolejí. Konečná stanice Port Erin má dvě hlavní a pět kusých kolejí. Obě hlavní koleje končí zarážedly v prostoru mezi staniční budovou a železničním muzeem. V Port Erinu jsou dva přejezdy, jeden u zhlaví stanice a druhý, patrně málo využívaný, přímo napříč středem staničního kolejiště.
Na trati sloužilo dohromady 16 parních lokomotiv z let 1873-1926. Až na jednu výjimku je vyrobila firma Beyer, Peacock & Company v Manchasteru. V říjnu 2023 byly v provozu 4 lokomotivy, č. 4 Loch (1874), č. 11 Maitland (1905), č. 13 Kissack (1910) a původem Manx Northern Railway č. 4 Caledonia (1885). Lokomotivy č. 10 Wood (1905) a 12 Hutchinson (1908) byly v květnu 2024 v generální opravě. Lokomotivy č. 1 Sutherland (1873) a 5 Mona (1874) jsou v železničním muzeu v Port Erinu. Lokomotivy č. 6 Peveril (1875) a 9 Douglas (1896) jsou udržované v neprovozním stavu. Lokomotivy č. 2 Derby a 7 Tynwald byly zrušeny. Lokomotiva č. 3 Pender je v muzeu Manchester Science Museum. Na trati jsou tři motorové lokomotivy č. 17 Viking (1958, dnes neprovozní), posunovací lokomotiva č. 18 Ailsa (1994) a od prosince 2013 bezejmenná lokomotiva č. 21 (2013). Dále jsou zde malé motorové lokomotivy č. 24 Betsy (1959) a 25 Sprout (1966) od výrobce Motor-Rail a motorové drezíny č. 22 (1956) a 23 (1961) od výrobce Wickham. Mimo provoz jsou dva motorové vozy č. 19 a 20, které byly naposledy nasazeny v roce 1995. V roce 2024 získala železnice dvě motorové lokomotivy od Bord na Móna z irských rašelinišť. Na železnici je přibližně 30 osobních vozů, z nichž 18 je v provozu. Mnoho vozů bylo zničeno v Saint John’s při požáru v roce 1975. Dva salonní vozy byly opraveny v letech 2011 a 2012. V zimě 2013 byla vyrobena replika služebního vozu Empress Van F.27, která slouží jako kuchyňský a služební vůz na jídelním vlaku. Tento vlak je od roku 2015 složen z vozů F.27 (kuchyňský a služební), F.29, F.30, F.31, F.32 (všechny jídelní) a F.35 (bar). Od 60. let 20. století zde není žádná nákladní doprava.Text: popis
11.7. 2025 - Pavel Semple
Zdroje
https://en.wikipedia.org/wiki/Isle_of_Man_Railway
https://www.steamlocomotive.info/ustate.cfm?state=Isle%20of%20Man
|
Přihlášení |
