Akvadukty a napájecí kanály (tzv. stoky) byly součástí pardubické rybniční soustavy. Díky rybníkářství – budování rybníků za účelem chovu ryb – se voda z četných bažin a mokřin soustředila v rybnících a vysušená půda mohla být zemědělsky využita. První strouhy, kanály a rybníky byly vybudovány již v 11. století benediktiny z Opatovického kláštera, známou rybníkářskou oblastí se stalo Pardubicko až za pánů z Pernštejna v období konce 15. – pol. 16. století, kdy se propracovaná rybniční soustava skládala z přibližně 250 rybníků a cca 30 km napájecích kanálů. Za tvůrce pardubické rybniční soustavy je považován pernštejnský fišmistr Kunát Dobřenský (fišmistr – porybný, správce rybníka). V 18. století byly rybníky vysoušeny, aby se mohla využít výnosnější orná půda.
Velký semínský akvadukt tvoří vodní křižovatku Mlýnského náhonu, který vede nad tokem Zadní Lodrantky. Cihelno-betonový akvadukt se dvěma mostními oblouky, dlouhý 13,2 m byl vybudován r. 1892, opraven r. 1984. R. 2009 byl akvadukt ve velmi špatném technickém stavu a hrozilo jeho zborcení. Rekonstrukci (získání potřebných financí na opravu) komplikoval fakt, že vodní dílo nebylo na seznamu kulturních památek. Díky iniciativě obce Sezemice byl akvadukt na seznam přidán, a poté mohla být realizována rekonstrukce, která byla dokončena r. 2011. Finance na opravu byly z větší části čerpány z Evropských fondů (85 %), zbytek zaplatila obec Sezemice a Státní fond životního prostředí.Text: historie
19.7. 2012 -
|
Přihlášení |
