V okolí bývalé obce Rolava (Sauersack) se cín začal těžit již v pozdním středověku. Nejdříve šlo zřejmě o povrchové rýžování, po kterém zůstaly v terénu nepřehlédnutelné sejpy (hromady proplaveného materiálu), později došlo na mělké dolování, jehož pozůstatky se dodnes dají v terénu také vysledovat (pinkové pole je přes 800 metrů dlouhé, největší je zřejmě Velká pinka Rappen – povrchová dobývka v délce 300 metrů, 20–30 metrů široká). Velkého rozmachu u Rolavy dosáhla těžba po polovině 16. století. Tehdy byla vyhloubena v rolavském těžební revíru odvodňovací štola Vraník (Rappen) dlouhá 1090 metrů, jejíž zavalení bylo jednou z příčin úpadku těžby. Po bitvě na Bílé hoře však také hodně saských horníků odešlo na druhou stranu hor. Další vlna těžby probíhala v 19. století – v roce 1810 započala ražba nové odvodňovací štoly sv. Antonín, která roku 1857 dosáhla délky 1,5 kilometru. Poslední období intenzivnější těžby znamenala pak 2. světové válka, kdy zde byly postaveny nové budovy těžebního závodu a úpravny cínu, obklopené zajateckým táborem. Po odsunu německého obyvatelstva obec Rolava zanikla. Po průzkumu v roce 1957 bylo ložisko definitivně opuštěno (stejně jako další v okolí – Přebuz, Jelení).
Text: historie
26.3. 2011 - Iva Spurná (Kol.: Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, III.díl, Libri, Praha 2003)
|
Přihlášení |
