Nejstarší nádraží v Praze bylo od roku 1830 v Dejvicích, kde začínala koněspřežní dráha do Kladna. Parostrojní železnice dorazila do Prahy v roce 1845, kdy byla do hlavního města prodloužena c. k. Severní státní dráha z Olomouce. Její koncovou stanicí bylo dnešní Masarykovo nádraží. Odtud jezdily vlaky do Vídně a od roku 1851 také do Drážďan. Zbořením městských hradeb po roce 1866 byl uvolněn prostor k dalšímu rozvoji železnice. Nádraží císaře Františka Josefa (dnešní Hlavní nádraží) bylo postaveno v prostoru před hradbami. Do provozu bylo uvedeno 14. prosince 1871. Bylo koncovou stanicí Dráhy císaře Františka Josefa z Benešova, Tábora a Vídně. Od roku 1872 zde měla vlastní stanici také Turnovsko-kralupsko-pražská dráha. V tom samém roce došlo k propojení pražského železničního uzlu spojovací dráhou ze Smíchova na Hrabovku.
První staniční budova Nádraží císaře Františka Josefa (Hlavního nádraží) byla postavena v neorenesančním slohu podle návrhu Vojtěcha Ignáce Ullmanna a Antonína Barvitia. 150 m dlouhá stavba se dvěma věžemi dostala přezdívku zámecké nádraží. V roce 1876 byly před staniční budovou založeny Vrchlického sady. Na začátku 20. století již kapacita nádraží nevyhovovala rostoucí dopravě, bylo proto kompletně přestavěno. Původní nádražní budovu nahradila v letech 1901-1909 dnešní secesní stavba podle návrhu Josefa Fanty. V této době vznikly také podchody k nástupištím. Nad kolejištěm byla vybudována dnešní ocelová prosklená hala, kterou navrhli Jaroslav Marjanko a Rudolf Kornfeld. Po roce 1918 byla trať na Smíchov zdvoukolejněna. Nádraží bylo v roce 1919 přejmenováno na Wilsonovo. Americký prezident Woodrow Wilson se významně podílel na vzniku samostatného Československa. V letech 1926-1928 byla v pražském dopravním uzlu zavedena elektrická napájecí soustava s napětím 1500 V DC. V letech 1940-1944 byl u jižního zhlaví stanice postaven druhý vinohradský tunel. V padesátých letech 20. století byla elektrická napájecí soustava v celé Praze změněna na dnešních 3000 V DC. Během druhé světové války a natrvalo od roku 1953 nese nádraží své dnešní jméno. V roce 1967 byla zahájena stavba stanice metra Hlavní nádraží, která je nejstarší stanicí pražského metra. V letech 1972-1979 byla před nádražní budovou postavena dnešní odbavovací hala. Po její střeše je před nádražní budovou vedena Severojižní silniční magistrála. Nádražní budova tak ztratila spojení s okolím a s cestujícími. Lépe ji dnes uvidíme z auta při jízdě po magistrále než cestou na vlak. V letech 1983-1989 vznikl třetí vinohradský tunel. V letech 2006-2017 proběhla rozsáhlá rekonstrukce celého nádraží. V letech 2004-2010 zároveň proběhla rekonstrukce pražského železničního uzlu. Na severní zhlaví stanice byla napojena nová čtyřkolejná železniční estakáda, která navazuje na dvojici nových dvojkolejných železničních tunelů pod Vítkovem. Nádražní budova a dvoulodní ocelová prosklená hala nad nástupišti jsou památkově chráněny, spadají do městské památkové zóny Vinohrad, Žižkova a Vršovic. Nádraží je největší secesní památkou v Česku.Text: historie
8.2. 2023 - Pavel Semple
Zdroje
(online Wikipedie)
|
Přihlášení |
