Několik vládců ve starověku uvažovalo o prokopání pevninské šíje mezi Peloponésem a pevninským Řeckem. Prvním byl tyran Periander již v 7. stol. př. n. l. První pokusy opravdu prokopat Korintskou šíji byly až za císaře Nerona. Kanál byl vykopán přibližně v délce 700 m, tedy asi do jedné desetiny potřebné délky. Kopal se na stejném místě, kde leží v současnosti. Nero však rok po zahájení prací zemřel a na průplavu se nepokračovalo. Benátčané v roce 1687 po dobytí Peloponésu také uvažovali o prokopání průplavu, ale ani jim se nepodařilo s pracemi začít. Myšlenka Korintského průplavu byla obnovena, když Řecko získalo formální nezávislost na Osmanské říši v roce 1830. V roce 1869 prošel zákon povolující stavbu Korintského průplavu. Teprve v roce 1881 byla pověřena francouzská společnost Société Internationale du Canal Maritime de Corinthe postavit kanál a spravovat jej 99 let. Stavba byla oficiálně zahájena 23. dubna 1882. Dokončena byla za jedenáct let v roce 1893. Stavbu provázely finanční potíže a po dokončení potíže provozní. Těsnost kanálu způsobovala lodím navigační problémy. Vápencové zdi byly nestabilní již od otevření kanálu a docházelo k sesuvu půdy, takže bylo třeba vybudovat opěrné zdi téměř na polovině délky kanálu. Vysoké skalní stěny způsobovaly, že v kanále vál silný vítr. Různost časů přílivu a odlivu v propojených zálivech způsobovala silné přílivové proudy. Proto byl provoz lodí v kanále mnohem menší, než se předpokládalo. Druhá světová válka znamenala zablokování kanálu, neboť byl velmi poškozen. V letech 1947 a 1948 byl kanál vyčištěn a opraven. Znovu zprovozněn byl v září 1948.
Text: historie
12.10. 2020 - Pavel Vítek
Zdroje
www.mundo.cz/recko/korintsky-pruplav
|
Přihlášení |
