důl Ema a Lucie

důl Emma a Lucia, důl Ema Lucie, Emmaschacht, Luciaschacht

Důl založil roce 1861 hrabě Jan Nepomuk Vlček (Wilczek), majitel slezskoostravského panství, a pojmenoval jej po své manželce hraběnce Emmě Marii Capodilistě. Jáma se začala hloubit od října 1861. V letech 1864 - 67 bylo zbudováno povrchové zařízení šachty a v roce 1868 byla zahájena konečně samotná těžba. Sousední jáma Lucia byla založena v říjnu 1863, jen necelých 50 m jižněji od jámy Emy, a od počátku měla funkci jámy větrné (větrací). Název dostala podle dcery hraběte Vlčka Marii Lucii. Po sjednocení v podstatě zrcadlových povrchových šachetních budov kolem roku 1870 dostal areál jednotný vzhled. Ve své době se důl Ema Lucie tímto uspořádáním objektů stal jedním z nejmodernějších šachet v okolí. Pro posílení větrací funkce byla ve východní části dobývacího pole vyhloubena větrací jáma Eliška (Elizabeth) s větrnou roštovou pecí. Zrušena byla patrně kolem roku 1899.

V roce 1874 byla pod Emu převedena těžba z nedalekého samostatného dolu (jámy) Prokop a v roce 1875 i do té doby samostatná sousední větrná jáma Lucie. Po roce 1910 začalo být zřejmé, že se uhelné zásoby pod dolem Ema a Lucie postupně vyčerpávají. Proto bylo rozhodnuto o udržení provozu pro dotěžení zbytků slojí jen s minimem investičních vkladů. Postupně byl provoz utlumován a důlní pole rozděleno mezi doly Michálka a Svatá Trojice. Oficiálně byla těžba na dole Ema ukončena k 31. březnu 1933. O rok později byly obě jámy zasypány - nejprve Ema, poté Lucie. Zbořeny byly nedlouho poté i historické zděné jámové budovy se středovou propojovací přístavbou. Zbytek areálu přežíval až do 60. let. 20. století, kdy byl v důsledku rozšiřování haldy beze zbytku zdemolován. Důl Ema Lucia těžil uhlí především z jakloveckých vrstev, vyjímečně z vrstev porubských. Samotná těžba probíhala mezi lety 1868 až 1933. Jáma Ema měla soudkovitý průměr o rozměrech cca 6,1 m x 3,5 m a dosáhla maximální hloubky 438 m. Lucia měla průměr menší, 4,9 m x 3,3 m, a dosáhla hloubky 436 m. Dobývací pole dosáhlo hodnoty 119 ha. Uhlí vytěžené na Emě Lucii bylo koňmo dopravováno ke zpracování do nedaleké koksovny u dolu Svatá Trojice.
Z technického hlediska důl představoval na počátku 20. století starší typ šachet. S ohledem na útlum těžby se v jeho případě nedostalo k možnosti přestavby na důl s typickou ocelovou těžní věží. Vlastní těžní věž Emy z roku 1910 byla pouze 14 m vysoká (po střed osy lanovnicových kol), s hlavou posazenou na zdivu těžní budovy. Starší těžní věž byla dokonce jen dřevěná, vysoká necelých 11 m. Areálu tak spíše dominoval 36 m vysoký komín. Sousední větrací jáma Lucia byla po roce 1903 rekonstruována, když byla do starší zděné těžní věže vsazena nízká pyramidální věž ocelová. Důl Ema a Lucia sloužily i jako jámy čerpací, a to dokonce i pro sousední doly Michaeli a Svatá Trojice. Po zrušení dolu tuto funkci převzal důl Michaeli.

Text: historie
10.4. 2020 - Jan P. Štěpánek

Zdroje
s využitím cs.wikipedia.org