Akvadukty a napájecí kanály (tzv. stoky) byly součástí pardubické rybniční soustavy. Díky rybníkářství – budování rybníků za účelem chovu ryb – se voda z četných bažin a mokřin soustředila v rybnících a vysušená půda mohla být zemědělsky využita. První strouhy, kanály a rybníky byly vybudovány již v 11. století benediktiny z Opatovického kláštera, známou rybníkářskou oblastí se stalo Pardubicko až za pánů z Pernštejna v období konce 15. – pol. 16. století, kdy se propracovaná rybniční soustava skládala z přibližně 250 rybníků a cca 30 km napájecích kanálů. Za tvůrce pardubické rybniční soustavy je považován pernštejnský fišmistr Kunát Dobřenský (fišmistr – porybný, správce rybníka). V 18. století byly rybníky vysoušeny, aby se mohla využít výnosnější orná půda.
Kamenný akvadukt ležící za pardubickou čtvrtí Židov je křížením “stoky” Haldy (také Počápelského kanálu) a Spojilského odpadu. Halda byla vybudována r. 1496 (dle "Technických památek v Čechách, na Moravě a ve Slezsku" až v l. 1500–1501). V 80. letech 20. století prošel akvadukt rekonstrukcí.Text: historie
14.7. 2012 -