Když si hrabě Maxmilián Václav Lažanský těžce zranil nohu po pádu z koně, nechal z vděčnosti za uzdravení zhotovit sochu sv. Peregrina Laziosi. Tento světec byl kanonizován r. 1726, tedy jen 35 let před jeho úrazem. Sv. Peregrinus jako patron rodiček byl totiž vzýván také při bolestech a úrazech nohou, při rakovině, revmatismu, dně a moru.
Peregrin (latinsky Peregrinus, italsky Pellegrino) Laziosi (1265 ve Forli–1. května 1345 tamtéž) byl kněz a servitský mnich, člen řádu služebníků Panny Marie neboli servitů. Katolickou církví byl kanonizován 27. prosince 1726 a jeho svátek se připomíná dne 1. května. Narodil se v aristokratické rodině ve městě Forlì na jihovýchodě dnešního regionu Emilia-Romagna, severozápadně od Ravenny a San Marina. V mládí vyrůstal jako mladý společenský šlechtic. Obyvatelé jeho rodného města byli názorově rozděleni na dva tábory, občanský a šlechtický, a často zde propukaly konflikty mezi oběma stranami. Jako zprostředkovatel míru tam byl vyslán představitel řádu servitů, pozdější světec Filip Benicius (Filippo Benizzi 1233-1285), jehož ve sporu Peregrin napadl. Tento incident se stal zlomovým momentem v dalším Peregrínově životě. Na znamení pokání a pokory požádal r. 1292 o přijetí do noviciátu v Sieně. Kolem r. 1295 se vrátil do rodného města, kde se stal duchovním správcem. Své přání, aby tam, kde je možné rozdávat se druhým, prováděl s neúnavnou láskou k trpícím. Stal se velmi populárním a jeho kázání získávala mnoho stoupenců. Ve věku 60 let se mu na noze objevil rychle postupující zhoubný nádor, který zanedlouho napadl i kosti. Nádor se projevoval otoky, krvácením a nesnesitelným zápachem. Lékaři viděli jediné řešení v amputaci postižené končetiny. V noci před zákrokem se v nemocnici před obrazem s ukřižovaným Ježíšem úpěnlivě modlil až vyčerpáním usnul. Na druhý den měl nohu úplně zdravou. Zpráva o zázračném vyléčení se rychle rozšířila po městě a ještě znásobila důvěru lidí k Peregrinovi. Mnozí ho začali uctívat, ale on zůstal věrný svému jednoduchému řádovému životu. O 20 let později zemřel jako osmdesátiletý a byl pohřben v rodném Forlì. U jeho hrobu, navštěvovaném četnými zástupy lidí, pak docházelo k řadě zázraků. Dnes se místo uložení ostatků tohoto světce nachází v jemu zasvěcené bazilice ve Forlì. Jeho řádoví bratři dosvědčovali, jak důsledně dodržoval pokání. Údajně si po 30 let vůbec nesedl. Stál při jídle, klečel při modlení a při spaní se opíral o zeď nebo o skálu. Jako světec se stal populárním nejen v Itálii, ale také v Rakousku nebo ve Španělsku.Text: historie
7.3. 2022 - Jiří Špaček
Zdroje
(s využitím informací různých webových stránek)
|
Přihlášení |
