archeoskazen Carnuntum

Carnuntum

Název je převzat od předřímského (keltského) obyvatelstva. Poprvé se vzpomíná v roce 6, kdy se zde možná zastavil římský velitel Tiberius na výpravě proti Markomanům. Tábor vznikl na křižovatce Jantarové cesty a podunajské cesty v letech 14 - 37; v roce 15 sem byla převelena XV. legie Apollinaris a vznikl zde legionářský tábor (castrum), původně dřevozemní , za vlády císaře Vespasiana (69 - 79) kamenný.

Brzy zde vznikl i Auxiliální kostel, vojenský amfiteátr, canabae a západněji civilní město s lázněmi, fórum, obchodní čtvrť a civilní amfiteátr. Na Pfaffenbergu se nacházel chrámový okrsek. V sousedství vojenského tábora se usazovali rodinní příslušníci vojáků, obchodníci a další obyvatelé, kteří poskytovali služby vojenskému táboru. Vznikla tak vojenská osada (canabae). Nakonec se v blízkosti vojenského tábora usazovali římští občané, kteří měli zájem podnikat v pohraniční provincii a v sousedství silného vojenského tábora, a tak vzniklo civilní město. To dostalo od císaře Hadriána (117 - 138) statut municipium a nazývalo se municipium Aelium Carnuntum, na konci 2. století ho císař Septimius Severus za podporu při jeho prohlášení za císaře povýšil na kolonii (colonia) a dostalo pojmenování Colonia Septimia Carnuntum. Toto sídliště, které tvořily tři samostatné části (castra, canabae, civilní město), mělo v době největšího rozmachu (2. století) asi 40 000 obyvatel (keltsko - ilyrské obyvatelstvo, Germáni, Italikové, orientálci). Carnuntum patřilo k významným vojenským táborům a městům na středním Dunaji. V roce 6 bylo možná výchozím bodem římských vojsk v boji proti Marobudovi v Čechách (pro povstání panonských legií musela být výprava odvolána). Po vytvoření provincie Pannonia bylo Carnuntum sídlem místodržícího, po rozdělení Panonie (r. 103-104) se stalo sídlem Horní Panonie (Pannonia Superior). Jako sídlo místodržícího Panonie navštívil pravděpodobně Carnuntum již císař Domicián v rámci válek s Germány. Císař Hadrián (117 - 138) povýšil Carnuntum na municipium ( municipium Aelium Carnuntum ). Carnuntum sehrálo významnou roli v markomanských válkách (166 - 180). Během markomanských válek (vedených i na Slovensku) měl císař Marcus Aurelius zde a ve Vídni svůj hlavní stan. Carnuntum bylo centrem akcí vůči Germánům, odtud Římané pronikali na území dnešního Slovenska. Během markomanských válek značně utrpěl vojenský tábor i civilní město. Civilní město bylo po nich úplně přestavěno. Vojenský amfiteátr, který byl dříve dřevěný, byl přebudován na kamenný. 13. srpna 193 byl v Carnuntu Septimius Severus, místodržitel Horní Panonie, prohlášen za císaře. Z vděčnosti povýšil Carnuntum na kolonii (Colonia Septimia Aurelia Antoniniana Carnuntum), což bylo postavení, jaké měl tehdy dnešní Kolín nad Rýnem, Trier a Efes . Ve 3. století bylo Carnuntum významným vojenským centrem obrany podunajské hranice. V roce 260 zde ještě prohlásili za císaře Regaliana, který však fakticky vládl jen v Carnuntu. V rámci reformy správy se koncem 3. století Carnuntum stal součástí provincie Panonie Prima. V roce 308 nebo 309 se v Carnuntu sešli někteří římští císaři pod vedením bývalého císaře Diocletiana na jednání, které mělo vyřešit problém více současných císařů soupeřících o moc (Diocletianus, Galerius, Maximianus). Schůzka však neskončila úspěchem a v římské říši pokračovaly boje o trůn, dokud se císař Konstantin Veliký (Constantinus) nestal opět jediným vládcem. Ve 4. století osídlení v Carnuntu začalo ubývat. V důsledku ohrožení podunajské hranice germánskými kmeny se velká část civilního obyvatelstva stěhovala do západních provincií (Italia, Galia). V první polovině 4. století byl uzavřen civilní amfiteátr (na místě byl postaven kostel). V polovině 4. století město postihlo zemětřesení. V roce 375 císař Valentiniana I. v rámci výpravy proti Kvádům našel město už rozpadlé, ale dal znovu vybudovat tábor. Poslední posádka odešla z Carnuntu asi koncem 4. století. Pozdní římský historik Ammianus Marcellinus píše o městě jako o „opuštěné a špinavé díře". 1) canabae - sídliště kolem římského vojenského tábora, obývané obchodníky, řemeslníky a vysloužilými vojáky (veterány). Původně je tvořily dřevěné baráky, později se z nich utvořila velká centra, která v 3. stol. n. l. přerostla v civilní města. Canabae neměly samosprávu, podléhaly vojenskému táboru, proto měli jejich obyvatelé občanství jiných římských měst. Vládl zde nevázanější život, než v civilních městech. Některé z nich byly předchůdci středověkých měst.

Text: historie
17.11. 2013 -